Thassos 2018 je již historií, byť čerstvou

A je to tady, slíbené ohlédnutí se za naší letošní dovolenou na řeckém ostrově Thassos. Hlavně je to ale příležitost, jak se již z domova podělit o nějaké další dojmy či obrázky, na které se průběžně „nedostalo“.Tím hlavním je sdělení, že náš návrat po řadě let do Řecka, tentokrát do takového, jehož návštěvnická klientela přijíždí hlavně ze sousedních zemí, jak bylo možno poznat i z registračních znašek vozů (převážně ze Srbska, Rumunska a Bulharska), se vydařil a v jeho poznání jsme se zase o kousek posunuli. Milým překvapením, neb k řeckým ostrovům patří většinou vyšší cenová hladina, byly i místní ceny v tavernách, kde jsme se nejen v pohodě vešli do „obvyklého limitu“, ale většinou toho ještě bylo více než na minulých pobytech. Jen cena těch úplně čerstvých, tedy ráno nalovených ryb, připomínala drahotu jako jinde. Zajímavým zážitkem byl rozhodně i trajekt, neb zatím jsme jej okusili jen ve Skandinávii a tento byl něco mezi těmi, co tam jezdí po fjordech a těmi pomalejšími loděmi přes moře, takže ten „kousek“ dal Thassos III s doprovodem pořádného hejna racků za 45 minut. Slunce zde zapadalo za pevninu, stejně tak i vycházelo, přesto opět každodenní krásný zážitek včetně občasného, tedy když byl vidět, Athosu – nejvyšší hory na poloostrově Chalkidiki. Jinak resort Alexandra Beach, byť pro větší počet rekreantů, ale vše umístěno tak, aby to bylo pro všechny v pohodě, byla fakt dobrá volba. A to po všech stránkách, tedy i se spoustou zeleně mezi, navíc po obvodu části resortu se zeleninovou a ovocnou zahradou, takže jsme se měli možnost setkat se nejen s prací zahradníka, ale posléze i s jeho produkty na bohaté tabuli místní restaurace Elia. Tam to bylo kouzelné nejen nabídkou, ale i prostředím, tedy obsluhou a hlavně místy s pohledem na moře, na které jsme v podstatě měli štěstí téměř při každé naší návštěvě. Jelikož resort měl na obě strany po necelém kilometru chůze menší městečko (Potos) či vesničku (Pefkari), tak nebylo pro doplnění zážitků třeba řešit další výlety kromě jediného, a to okolo celého ostrova za některými dalšími zajímavými místy. Koupání na dvěma výběžky uzavřené oblázkovo písčité pláži bylo super, zejména ten cca 50 m dlouhý plovoucí chodník překonávající několik drobných skalnatých míst na dně mělké části pobřeží. Jen ta voda mohla být o malinko chladnější, ale to si myslel asi jen jeden z deseti rekreantů :-). A co hlavně, pokud si člověk odmyslí občasnou hlučnější konverzaci kolem a bere v úvahu, že je to vůči rodinám s dětmi přátelsky nakloněný resort, tak pohoda a klid. A abych neležel jen na lehátku, což v podstatě jsem si ani nepřipouštěl, byť žádné jiné zvláštní plány letos nebyly, stačilo mi k „doplnění“ si to kolem trošku obhlédnout, něco ochutnat, nafotit a hlavně pobyt strávit v klidu a pohodě, aby se cíl dovolené vrchovatě naplnil. Navíc vycházka za výběžek za Potosem, protože byla většinou po silnici, mi trošku připomenula naše putování k nuraghu na Sardinii, ale zde jsem s tím už počítal a věděl, do čeho jdu :-).Takže taky paráda. A k ostatním místům? Hlavní město ostrova, který má něco přes 16 tisíc obyvatel, je Limenas. Mezi dominanty patří větší přistav, Agora se starými vykopávkami - zbytky antického divadla a  Akropole a kousek vedle umístěným kostelem a archeologickým muzeem. Stačila krátká návštěva a pár obrázků do fotoaparátu, aby si člověk do „sbírky“ zajímavých řeckých míst zařadil i toto. Dalším místem byla horská vesnička Panagia se svým pravoslavným kostelem, vodou z pramene lásky, která hlavně v tom vedru osvěžila, neb tu druhou její vlastnost, tedy to probuzení lásky v tom, kdo se jí napije, nelze ověřit hned, ale prý až po roce, po který má voda tuto „moc“ resp. působí. Zajímavá zde byla i návštěva u rodiny Sotiros, výrobců místního olivového oleje kategorie extra virgin a výrobků z oliv a dřeva olivovník.  Je to docela fuška dostat z těch oliv ten olej. A že jich je na to třeba. Mezi navštívenými místy nechyběla ani vesnička Alikes (Aliki) s pozůstatky pozůstatky antického chrámu, starého přístavu, se dvěma krásnými plážemi i pozůstatky původního mramorového lomu, mimochodem velmi ceněné komodity z tohoto ostrova, ani ženský klášter Archanděla Michaela, tyčící se na na vysoké skále s krásným výhledem na moře. Ten doplnil „množinu“ námi navštívených památek tohoto druhu a trošku připomenul i návštěvu kyperského kláštera Kykos. Ne tím zlatem, tady žádné nebylo, ale tím striktním dodržováním „ústrojové kázně“. Při vstupu do kláštera se totiž všichni museli zahalit do pestrobarevných sukní, plédů a většinou šedivých kalhot, aby nic „zapovězeného“ nikomu nekoukalo a zřejmě ani nerušilo resp. nevyvedlo obyvatelky kláštera z jejich obvyklého klidu. V tom vedru, co bylo, by ani nebylo divu :-). Fakt, že nám to slušelo a docela jsme se i v tom oblečení tu bavili. Na druhou stranu úžasné zastavení s uvědoměním si pomíjivosti všeho kolem nás, byť ani zde čas úplně zastavit nelze. S tím už jsme si spojili fakt, že neděle byla zde tím posledním pobytovým dnem, zítra už jen balení a chvilku na pláž, abychom v poledne nastoupili na cestu domů. Takže nezbylo než konstatovat, že i návštěva těchto míst naplnila vrchovatě naše očekávání od pobytu na Thassosu, kde to byl i čas určitého zastavení se či zamyšlení do budoucna a hlavně uvědomění si, že čas se sice zastavit nedá, ale na jeho vlně je stále co prožívat. A abych nezapomněl, taky co ochutnávat :-)