Sice první metry cesty do Potosu byly ještě za drobného mrholení, ale pak už když se mraky dostaly nad moře a člověk se podíval směrem k horám, bylo jasné, že ten deštník by nakonec nebyl ani potřeba. Tentokrát to už nebylo o obhlídce Potosu, ale cíleně o taverně a obědu v ní. Minule osvědčená taverna Irene "praskala ve švech", takže jsme nakonec zvolili tu o kousek vedle, Poseidon. Navíc uvolnil se stůl přímo nad pláží, takže to bylo i s patřičným výhledem, který se minutu po minutě po dopoledním dešti postupně "vybarvoval", takže se naskytly po obědě i krásné pohledy z místního mola na městečko.
Sice první metry cesty do Potosu byly ještě za drobného mrholení, ale pak už když se mraky dostaly nad moře a člověk se podíval směrem k horám, bylo jasné, že ten deštník by nakonec nebyl ani potřeba. Tentokrát to už nebylo o obhlídce Potosu, ale cíleně o taverně a obědu v ní. Minule osvědčená taverna Irene "praskala ve švech", takže jsme nakonec zvolili tu o kousek vedle, Poseidon. Navíc uvolnil se stůl přímo nad pláží, takže to bylo i s patřičným výhledem, který se minutu po minutě po dopoledním dešti postupně "vybarvoval", takže se naskytly po obědě i krásné pohledy z místního mola na městečko.
Žádné komentáře:
Okomentovat