Advent už klepe na dveře

A tak se dnes po zakončení pracovní části tohoto týdne část ořezaných větví z naší jedle již proměnila v adventní výzdobu, aby posloužila jako základ adventních věnců. Některé sice ještě zítra čeká stěhování, než zaujmou své místo. Ale to už je detail. U těch se svíčkami už stačí jen zapálit v neděli ráno první svíčku a otevřít dveře letošnímu adventu. Pokračováním bude večerní rozsvícení místního vánočního stromu, jehož světlo bude po zbylé dny do Štědrého dne připomínat, že se blíží nejen vánoční svátky, ale i konec dalšího roku. 

 

Krátké dnešní zastavení se vyplatilo

 Výsledkem dnešní dovolené není jen odpočinutí si od toho pracovního kvapíku z první půlky tohoto týdne, byť zakončeného opravdu parádní večeří, kterou jsme si s nejbližšími kolegy dopřáli v rámci takové naší malé předvánoční reminiscence nad již téměř uplynulým dalším rokem naší spolupráce, ale i dořešení všech restů kolem a uvnitř domu před přicházející zimou tak, aby přicházející mrazy, když už první významnější dorazil dnes ráno,  nezpůsobily žádné škody. Pravda, něco málo ještě zůstalo na očekávané prosincové oteplení, ale nevím, zda to bude mít smysl, když si konečnou podobu i té poslední části zahrady, která čeká ještě to "podzimní" na zrytí, nakonec stejně upraví Clif k obrazu svému :-) P.S. Pozdravení z Krakonošovy zahrádky dorazilo, tak si možno "odškrtnout" i jednu položku z Ježíškova seznamu :-)

 

Nedělní všehochuť s očekávaným vyjasněním

Aspoň na obloze :-) A k tomu ještě něco drobků i z celého uplynulého týdne, neb to fakt nebylo jen o dopravních zácpách, fofru ve firmě a o počasí nahoru a dolů. Že to ale byl týden poměrně náročný, dokazuje i můj čas strávený doma v kuchyni, neb jsem se potřeboval z některých věcí „vykrájet“ resp. „vyvařit“. Výsledkem čehož jsou i naše první pickles (kvašená zelenina, převážně bílé zelí) a po delší době i bramborové placky. Ty už samozřejmě nejsou :-) V tomto týdnu jsem se ale už neubránil prvnímu většímu kontaktu s vánoční výzdobou lákající zákazníky utrácet korunky. Nejen v Palladiu před muzikálem Mefisto, ale i v Arkádách, kam v týdnu vedly mé kroky k jednomu rychlému jednání spolu se stejně rychlým obědem v místním Nordsee.  Mohlo by se říci, že mi to mělo připomenout, že i doma třeba něco v tomto duchu činit, neb první adventní víkend se blíží. A jelikož mi občas stačí napovědět, tak, když to  neklaplo hned na začátku víkendu kvůli deštivé sobotě,  neděle byla jasnou a vlastně už jen jedinou možností. Padla na to prakticky celá (ale jen do času nedělního odpoledního cappuccina doplněného pár kousky z místní cukrárny). Výsledkem jsou na svých místech instalovaná a hlavně fungující naše tradiční vánoční světýlka, jedle po slušivém zimním zástřihu a z ní ořezané větve buď již rovnou použité do okenních truhlíků či čekající na namotání na adventní věnce. A aby to nebylo vnitřku domu líto, něco už z toho je i tam. Na list papíru A5 sice ještě přibyl menší seznam upomínek, co ještě třeba, aby zima nenadělala nějaké škody venku, ale po dnešku už možno říci, že jsme to opět zvládli. Byť na něco už byl nejvyšší čas resp. dokonce poslední možnost. Tak mne tak napadá, jestli není náhodou také nejvyšší čas se také zamyslet nad sebou, aby se to tempo už nějak zmírnilo a věci se dostaly do většího klidu a pohody. Uvidíme, v předvánočním čase by se už mělo podařit, když ne zastavit, tak aspoň pořádně přibrzdit a navíc i trošku se zase zamyslet i dopředu. Zdálo by se, že když se po pár letech podaří něco dovést do úspěšného konce, přesněji do fungování dle spokojenosti zákazníků, mohlo by se taky chvilku užívat toho, jak to krásně šlape. Ale to by se člověk nesměl pohybovat v prostředí téměř nepřetržité změny. Obrazně řečeno, v příštím roce bude mít náš vlak ještě o pár vagónů navíc a nezbývá než věřit, že s doplněnou „vlakovou četou“ spolu vyškrábneme z naší lokomotivy ještě nějaký ten výkon navíc, aby i tento vlak se skoro dvojnásobným počtem zákazníků jezdil k jejich plné spokojenosti. P.S. Druhá lokomotiva se u nás zpravidla nepřidává, většinou se vyměňuje za jinou, v lepším případě o trochu výkonnější. Zítra se ještě dozvím, po jak dlouhé trase bude jezdit a v jakých dalších stanicích zastavovat.

 

Do Prahy tentokrát za kulturou

 Po páteční "směně" v kanceláři v Hradci byl samý začátek víkendu opět v autě. Tentokrát ale na cestě do Prahy. Na rozdíl od předchozích cest v tomto týdnu byla tato soukromá a ve stylu " jako nůž máslem" , takže před začátkem muzikálu Mefisto zbyla ještě chvilka nejen doplnit energii před večerním představením v Divadle Hybernia, ale trošku "načichnout" i předvánoční atmosférou v blízkém Palladiu.  Muzikál se líbil, cestování po Praze také šlo, takže by se mohlo povést i to, co jsem si naplánoval z pátku na soboru, a to dohnat trošku spánkový deficit z tohoto týdne.  Takže dost psaní a třeba konat. Poslední víkend před prvním adventem má na programu ještě dost věcí, zejména přípravy venkovní vánoční výzdoby. Tak snad to podrží i počasí, aby příští týden stačilo jen "otočit knoflíkem" :-)

 

Chtělo by se zeptat

 Na co že to, když vše včera běželo "jako na drátkách" a v podstatě dopadlo podle očekávání? Samozřejmě až na ty dvě hoďky ráno na cestě do Prahy. Sice vše bylo  v trošku větším tempu, takže i menu bylo tentokrát fast, ale bylo. Takže by vlastně nemělo být nejen o čem psát, ale i na co se ptát. Ale jak se říká, "ďábel se skrývá v detailu". Na samý závěr dne, kdy už zůstal jen jeden "bod programu", tedy spánek, dorazila jedna trošku překvapivá informace a bylo po spaní až do té doby, než se to povedlo vyřešit. Přesněji řečeno udělat vše nezbytné, co se v tomto čase v podstatě dalo udělat. Zbytek už musí počkat až na ráno, teď už nezbývá než aspoň na chvilku, neb za necelé tři hoďky zvoní budík na mobilu, zavřít oči. Ta otázka přijde na mysl asi, pokud se mi během dne budou někde neplánovaně zavírat oči. A bude znít: " Spal jsi nakonec v té Praze vůbec" ?

Black Tuesday aneb černé úterý

Ne není to ani nějaká konkurence od počátku týdne všude omílaného připravovaného Black Friday. Jen konstatování k tomu, jaké bylo úterý, když to po pondělku vypadalo, že by tento týden mohl být poměrně pohodový. Zejména když se většina důležitého stihla už v tom minulém. To bych ale asi musel zůstat doma, neb stačilo sednout do auta a s přibývajícími kilometry přibývalo zpoždění proti obvyklým časům, aby cesta tam byla v tomto roce "rekordní". Takže (snad poprvé, nebo si to už nepamatuji) to odnesla i ranní pracovní schůzka, jejíž část jsem absolvoval z auta po telefonu. Uprostřed dne jsem se s jedním kratším přesunem raději spolehl na MHD a své nohy s tím,  abych měl jistotu, že tam budu včas. Jako bych to tušil, neb další sednutí do auta a ranní repete - ani dnes jsem se před Sadskou koloně nevyhnul. Ale místo obvyklých 2 - 3 km to dnes ale bylo 5. Suma sumárum dnes 4,5 hodiny za volantem jen do Prahy a zpět znamenalo, že z toho dne už v podstatě nic nezbylo.   Úterý také přineslo zvrat v počasí. Konečně se tu objevil i sníh. Po včerejším polojasnu s teplotou kolem 7°C se teplota dnes odpoledne přiblížila k nule a srážky už byly "pevnější". A jak to tak vypadá, tak tu určitě do rána vydrží, takže asi bude nutno "posolit" kopec, aby se to ráno cestou na D11 moc nesmekalo. Snad zítra už to bude s tím cestováním tam lepší. Zpět si to ale raději vzhledem k dlouhému středečnímu programu a jeho pokračování hned od druhého dne ráno nechám až na další den.

Víkendový kvapík

Ne, nebyli jsme tancovat. Jen to víkendové tempo u všeho našeho dělání, tedy při dokončovacích pracích na zahradě (již v projevující se přicházející zimě) tento tanec připomínalo.  Po oba dva dny tu po ránu již malinko i mrzlo, což byl jasný signál, že česnek musí do země právě a jedině teď, tedy po prvním mrazíku. Sice mi to letos trvalo trošku déle, neb Clif stačil před týdnem upravený záhon změnit v jednu větší jámu s "límcem" načechrané hlíny. Takže tentokrát měl česnek půdu nakypřenou dvakrát a aby to tak zůstalo do sobotního rána, kdy jsem jej sázel, o to už se postaral položený drátěný plotový dílec. A ten už tam zůstane až do sklizně, jen bude postupně s rostoucím česnekem zvedán, jaká je tu praxe poslední tři roky. Popínavé muškáty už jsou v kompostu, truhlíky připraveny na zimní výzdobu oken, místa pro bonsaje osiřela, neb "nájemníci" byli přemístěni na zimoviště a obdobně dopadl i skleník, který vydal poslední úrodu. Mimochodem 17. listopadu sklízet 2 bedýnky paprik, to se někdy nepodařilo ani v plné sezóně. P.S. I přes další avizované oteplení tato už zřejmě definitivně poslední letošní růže už nedojde. Na druhou stranu tyto zákusky z místní cukrárny určitě nejsou těmi posledními, co z její nabídky ochutnáme :-)