Na co že to, když vše včera běželo "jako na drátkách" a v podstatě dopadlo podle očekávání? Samozřejmě až na ty dvě hoďky ráno na cestě do Prahy. Sice vše bylo v trošku větším tempu, takže i menu bylo tentokrát fast, ale bylo. Takže by vlastně nemělo být nejen o čem psát, ale i na co se ptát. Ale jak se říká, "ďábel se skrývá v detailu". Na samý závěr dne, kdy už zůstal jen jeden "bod programu", tedy spánek, dorazila jedna trošku překvapivá informace a bylo po spaní až do té doby, než se to povedlo vyřešit. Přesněji řečeno udělat vše nezbytné, co se v tomto čase v podstatě dalo udělat. Zbytek už musí počkat až na ráno, teď už nezbývá než aspoň na chvilku, neb za necelé tři hoďky zvoní budík na mobilu, zavřít oči. Ta otázka přijde na mysl asi, pokud se mi během dne budou někde neplánovaně zavírat oči. A bude znít: " Spal jsi nakonec v té Praze vůbec" ?
Žádné komentáře:
Okomentovat