Nedělní všehochuť s očekávaným vyjasněním

Aspoň na obloze :-) A k tomu ještě něco drobků i z celého uplynulého týdne, neb to fakt nebylo jen o dopravních zácpách, fofru ve firmě a o počasí nahoru a dolů. Že to ale byl týden poměrně náročný, dokazuje i můj čas strávený doma v kuchyni, neb jsem se potřeboval z některých věcí „vykrájet“ resp. „vyvařit“. Výsledkem čehož jsou i naše první pickles (kvašená zelenina, převážně bílé zelí) a po delší době i bramborové placky. Ty už samozřejmě nejsou :-) V tomto týdnu jsem se ale už neubránil prvnímu většímu kontaktu s vánoční výzdobou lákající zákazníky utrácet korunky. Nejen v Palladiu před muzikálem Mefisto, ale i v Arkádách, kam v týdnu vedly mé kroky k jednomu rychlému jednání spolu se stejně rychlým obědem v místním Nordsee.  Mohlo by se říci, že mi to mělo připomenout, že i doma třeba něco v tomto duchu činit, neb první adventní víkend se blíží. A jelikož mi občas stačí napovědět, tak, když to  neklaplo hned na začátku víkendu kvůli deštivé sobotě,  neděle byla jasnou a vlastně už jen jedinou možností. Padla na to prakticky celá (ale jen do času nedělního odpoledního cappuccina doplněného pár kousky z místní cukrárny). Výsledkem jsou na svých místech instalovaná a hlavně fungující naše tradiční vánoční světýlka, jedle po slušivém zimním zástřihu a z ní ořezané větve buď již rovnou použité do okenních truhlíků či čekající na namotání na adventní věnce. A aby to nebylo vnitřku domu líto, něco už z toho je i tam. Na list papíru A5 sice ještě přibyl menší seznam upomínek, co ještě třeba, aby zima nenadělala nějaké škody venku, ale po dnešku už možno říci, že jsme to opět zvládli. Byť na něco už byl nejvyšší čas resp. dokonce poslední možnost. Tak mne tak napadá, jestli není náhodou také nejvyšší čas se také zamyslet nad sebou, aby se to tempo už nějak zmírnilo a věci se dostaly do většího klidu a pohody. Uvidíme, v předvánočním čase by se už mělo podařit, když ne zastavit, tak aspoň pořádně přibrzdit a navíc i trošku se zase zamyslet i dopředu. Zdálo by se, že když se po pár letech podaří něco dovést do úspěšného konce, přesněji do fungování dle spokojenosti zákazníků, mohlo by se taky chvilku užívat toho, jak to krásně šlape. Ale to by se člověk nesměl pohybovat v prostředí téměř nepřetržité změny. Obrazně řečeno, v příštím roce bude mít náš vlak ještě o pár vagónů navíc a nezbývá než věřit, že s doplněnou „vlakovou četou“ spolu vyškrábneme z naší lokomotivy ještě nějaký ten výkon navíc, aby i tento vlak se skoro dvojnásobným počtem zákazníků jezdil k jejich plné spokojenosti. P.S. Druhá lokomotiva se u nás zpravidla nepřidává, většinou se vyměňuje za jinou, v lepším případě o trochu výkonnější. Zítra se ještě dozvím, po jak dlouhé trase bude jezdit a v jakých dalších stanicích zastavovat.