První obrázky ze Sardínie

A odkud jinak než hned od moře. A jak vidno, to tu nemá chybu, a byť se jedná o jihovýchodní část ostrova, směle může konkutovat tomu Smaragdovému na severu. A první setkání s produkcí lokálních pivovarů proběhlo také podle očekávání, dokonce byly v nabídce i různě ochucené verze. P.S. Děkujeme a těšíme se na další obrázky.

Rapporto invitato in Sardegna

Prý jste se ptali, co je nového u nás. Tak za sebe sděluji, že ta půlka té vaší dovolené tady ušla. Strava taky ujde, občas ji něčím zpestří, když zjistí, že jsem tu byl hodnej (nejsem přes den v kotci, skleník zatarasili štaflemi a lehátkem). Včera a dnes tu trošku sprchlo (asi tak 3 mm celkem). Včera večer jsem se u toho trošku v koupelně bál, ale bylo to daleko, takže nakonec dobrý. Dnes vykopávají nějaké brambory a cibuli, tak lákali, jestli nechci pomoc, ale je tam zase vedro, takže studená podlaha to jistí. V sobotu byli v Pardubicích, takže babička všechny pozdravuje. A že byli večer “přes silnici”, to už víte z telefonu.  Na zahradě to začíná bzučet, hlavně celé psí víno a kolem broskví, tak jsme všichni opatrní, aby nepřiletělo nějaké to žihadlo. Včera večer byla i procházka, a když jsme se vrátili, museli dopouštět obě konve, jakou jsem měl žízeň. Víc už nevím, co bych psal, takže přidám jen pozdrav od nás všech a ať se vám vydaří i ta druhá půlka. P.S. A teď už relaxujeme všichni, neb ty brambory byly venku raz dva - jednak jich moc není, a když tak jsou malé. Ale jak se říká, výjimka potvrzuje pravidlo, takže mezi nimi se nakonec našly i dva slušné kousky do soutěže o toho nejhloupějšího sedláka s největšími bramborami :-)

Neplánovaný nedělní půlmaratón

Resty z předchozího období na těchto stránkách zůstávají, ale dnešní ráno by si zmínku zasloužilo dříve, než se odhodlám k doplnění těch zajímavých (aspoň pro mne :-)) zážitků a fotografií z předchozího období, kdy jsem se těmto stránkám díky větší zaneprázdněnosti přestal věnovat. Co na něm bylo tak zajímavé? Zpočátku nic, tradiční ranní vyvětrání, opět se mi nechtělo do lesa, takže jsem musel vzít za vhod opět jen místními okolními silnicemi. Takže situace by mohla být stejná jako předchozí víkendy. Ale tentokrát jsem si řekl, že když už silnice, tak co nejvíce jinudy. A tak na první křižovatce místo vpravo padla volba na druhou stranu a prvních sedm kilometrů se odehrálo za "státovkou" na Prahu. "Chleba" se lámal v Roudnici. Tedy zda nahoru na Libčany a pak zpět, což by dalo asi tak tradičních cca dvanáct km, či zkusit zařadit do sbírky navštívených obcí ještě Kunčice a trošku si dnes přidat. Takže jsem si přidal s tím, že uvidíme, kolik to bude. Odpověď dal lesní úsek pod Hrádkem u Nechanic, kde jsem místo na Radostov pokračoval až k samému zámku obklopeném golfovým hřištěm. Odtud cestu už znám z minulého víkendu, takže bylo jasné, že to dnes bude hodně přes patnáct. Krátká zastávka u zámku byla ale jen na jedno foto s modrou oblohou. Pravda, tady by bodlo občerstvení, ale jak zde tak i po další části trasy jsem si musel nechat na něj zajít chuť, neb bylo příliš brzy. A jak cestou přibývaly na počítadle uběhnuté kilometry, začalo to vycházet tak, že bych ještě někde před obvyklým cílem měl mít za sebou půlmaratón. Takže jsem si řekl, že tam dnešní měření času ukončím. Zbytek od libčanského hřbitova lesem už byla taková "rychlejší procházka". Co dodat? Další zkouška kondice spolu s vůlí (to hlavně) je za mnou, takže účast na nějaké akci s oficielním měřením času by nemusela skončit ostudou. Teď doplnit tekutiny a energii a nechat trochu odpočinout nohám. Nemusí to být ale zrovna na chladných dlaždicích podlahy v koupelně, kde je mj. od rána kromě chvil obvyklého vartování a poštěkávání u vrat Clif :-) P.S. Když si vzpomenu, že cca před rokem směřovaly úvahy k poloviční délce trati, tak spokojenost. A jinak Clif se válí na domácím greenu, ne na tom zámeckém :-)

Další tropický den za námi

Po dnešní sauně v hradecké kanceláři a marném snažení aspoň trošku se vychladit při kontrole toho, co se nám zase podařilo uložit během poloviny roku do sklepa čekáme na ten slibovaný lehký větřík, který by měl přinést určité ochlazení. Určitě bych jej přivítal, zejména když jsem dnes ráno “lenošil” a vyvětrání v lese jsem si odložil až na zítra. A o čem byl zbytek dne? Kdybych nepořídil docela zajímavé obrázky z letošní úrody na zahradě, asi by tu tento příspěvek vůbec nebyl, nebo by zde byla jen věta, že další řádky budou, až se ochladí :-) Takto, sice více zaobaleně, říkám totéž, ale navíc připojuji k doplnění pár obrázků, které to mají doprovodit.

 

Že by i pro stavebníky začal víkend?“

Pro nás bylo “padla” sice už odpoledne, byť na pár mailů kolem čtvrté ještě došlo, ale rozhodně jsem u toho neprášil, nehlučel a hlavně nepískal, jak se to daří tomu universálnímu stavebnímu stroji, co jezdí za plotem sem a tam a při vždy couvání ten protivný zvuk vydává. Uznáte sami, čtyřech hodinách by to chtělo změnu. Navíc, když už místní ovocnáři přemístili plynové dělo někam dál, odkud už to není tolik slyšet a hlavně, asi to někomu “cvaklo”, že s tím střílením od pěti od rána to nebyl nejlepší nápad. Jinak soudě podle počtu špačků na obloze a hlavně v koruně lípy uprostřed obce soudím, že mezi užitím děla a počtem vyskytujících se špačků existuje nepřímá úměra. Tedy čím více se střílí, tím méně špačků z toho má nějakou hrozbu. A když k tomu přidám ještě, že je nezastaví ani ty roztažené fólie nad sady, tak by mne zajímalo, jak by to vypadalo bez toho všeho. Ale dost úvah, další tropická noc je před námi, takže uvidíme, co se do tohoto víkendu tentokrát vejde. Malinový mrkváč to sice už nebude, ale u odpoledního posezení pod slunečníkem by zase na rozdíl ode dneška mohl být klid, vždyť bude sobota, a to se ani na D1 přece moc nedělá :-) 

Ze Smíchova tentokrát po svých

I přes nic moc počasí, které léto dnes zrovna nepřipomínalo, jsem se rozhodl, že se po skončení jednoho semináře tentokrát ještě "kousek" projdu, než si ještě zkontroluji resty z tohoto týdne a sednu do auta, abych pro tento týden opustil Prahu a zbytek už zítra dokončil z místa blíže domu :-). A tak se i stalo a musím říci, že to bylo dobré rozhodnutí. Sice jsem odjel později, ale zase jsem už nemusel s autem "poskakovat" po Jižní spojce, takže to nakonec vyšlo nastejno.

U paní Berty

Tentokrát si rozhodování, kde poobědvat cestou z Polska domů, nevyžádalo nějaký delší čas. Zadání přišlo od času, kdy jsme skončili prohlídku miniatur v Kowarech, a od počasí, když při přejezdu státní hranice na “Pomezkách” drobně pršelo. Takže úvaha, že bychom se zde i kousek se ještě prošli, padla, takže nebyl ani důvod zde zůstávat na oběd. A tak se v zesilujícím dešti jelo dolů do údolí s jednou krátkou zastávkou u semaforu v méstě, kde zpevňovali svah resp. skalní výběžek. Mimochodem že těch semaforů na cestě domů bylo. A kde byl další tip? Penzion s restaurací U paní Berty (hned vedle informačního centra Veselý výlet v Horním Maršově). Shodou okolností bylo něco málo přes poledne, takže místo na oběd tentokrát klaplo i v obvyklém čase :-) A dojem? Nemělo to tam chybu, příjemné prostředí po všech stránkách a výborná regionální kuchyně, takže po vysvětlení, co se skrývá za Maršovským strašákem a s čím by byl nejlepší jelení gulášek, už nebylo co řešit. Takže až zase budeme někdy při návratu z Pece pod Sněžkou hledat, kde doplníme energii, pár kilometrů po proudu Úpy v Temném Dole už víme, kde zastavit.

Miniatury se do programu víkendu vešly :-)

 A tak když chvilku za Sosnówkou déšť, byť obloha zůstala zatažená, už před Kowary padlo rozhodnutí, že místní Park miniatur určitě navštívíme. A rozhodně jsme nelitovali. Nejen krásné exponáty (modely) různých objektů z Dolního Slezka, ale i celá kompozice parku. Je znát, že to tu má už poměrně delší historii. Některé modely jsou umístěny "pod střechou", ale většina je venku. Některé z nich jsou ještě doplněny např. o hudební produkci či modelovou železnici. Takže se nebylo čemu divit, že jsme tam strávili trošku delší čas, což se promítlo i do počtu pořízených fotografií zde :-) P.S. Zájemci o výstup na Sněžku zde měli ideální možnost jej zvládnout několika kroky :-)