I další pátek bylo volno, ale jelikož svátky došly, musela nastoupit dovolená. A pokud mi kolegové přáli, abych si po trošku hektickém týdnu v Praze, kdy se člověk jednou dokonce málem vracel za setmění, odpočinul, tak jim mohu sdělit, že to bylo tak 50/50. Tedy obvyklé pracovní činnosti jsem tentokrát vyměnil za vyřizování několika věcí ve městě, což byla taková ranní procházka pod deštníkem, a po návratu domů za menší fyzickou aktivitu. Takže jsem "v podstatě" tento den nevzdal do ruky volant, telefon ani notebook. To "v podstatě" samozřejmě znamená, že to bylo s mírou :-). Venku ten od devíti až do půl třetí drobný souvislý déšť proložily kolem poledne tři krátké silnější přeháňky, které jsem ale vždy přečkal Clifově kotci. Proč tam? V čase poledním jsem se totiž po vzoru archeologů, kteří nedávno zkoumali pozemky za plotem před zahájením výstavby rodinných domků, i já pustil do průzkumu terénu. Tentokrát kolem osiky. Ale stejně jako oni, i já žádný výsledek. Vidina hrnce plného zlatých dukátů vzala brzy za své, stejně tak i láhev zakopané slivovice. Každopádně zjištění, do jaké hloubky je zem vyschlá, je alarmující. A jelikož jsem moc nedal obědu, vynahradil jsem si to večer. Takže když se k tomu přidala troška tvořivosti, tradiční kebaby na špejli byly na světě. Sobotní ráno začalo jedním omylem. Probudil jsem se s první ranou plynového děla používaného v okolních třešňových sadech k plašení špačků. Tedy, kdy časové znamení ohlásilo 6 hodin. A jelikož bylo venku poměrně slušně, po lehké snídani muselo následovat obvyklé ranní vyvětrání. Do lesa se mi po tom dešti moc nechtělo, takže jsem si řekl, že až za Libčany to dám po silnici a pak uvidím kudy zpět. A právě u cedule na konci Libčan jsem zjistil ten omyl. Nevstával jsem v 6.00, ale v 5.00 hod., takže to nebylo v obvyklých cca sedm hodin, kdy někde přemýšlím, kolik toho dnes bude a kudy zpět, ale šest. Mimochodem nabízí se otázka, zda to dnešní střílení nebylo celou hodinu rušením nočního klidu? A tak abych nebyl doma moc brzo, rozhodl jsem se, že si to dnes trošku natáhnu a do sbírky navštívených okolních obcí přidám další - Hrádek. A s ním rovnou i zámek v areálu nad obcí. Do areálu jsem se dostal cestou uprostřed golfového hřiště, ale hned u hlavní brány před zámkem bylo vidět, že jsem zde příliš brzy. A tak jsem se k zámku do parku na dosah objektivu fotoaparátu dostal až zadem kolem kamenné zdi a jedné z golfových jamek těsně u zámku. Po "dokumentaci" stejnou to bylo cestou zpět, neb jsem nepředppokládal, že mezitím stačí otevřít obě brány, takže bych to nemusel celé zase obíhat. Ale co, vždyť si člověk šel zaběhat a je jedno, z čeho ten součet kilometrů poskládá. Když jsem se u brány rozhodoval, kudy zpět, vyšlo mi to téměř symbolicky, že když to vezmu po silnici, v Libčanech kolem Brigádníka a pak přes les k nám, bude to cca patnáctka. A nakonec i byla, v docela slušném čase, když je v něm započítán i "Prohlídkový okruh NULA" kolem zámku a částí parku a pořízení pár obrázků. P.S. Takže jsem si dneškem tu metu zase o kousek posunul a jak to tak vypadá, už to není tolik o fyzičcce, ale hlavně o vůli :-)
I další pátek bylo volno, ale jelikož svátky došly, musela nastoupit dovolená. A pokud mi kolegové přáli, abych si po trošku hektickém týdnu v Praze, kdy se člověk jednou dokonce málem vracel za setmění, odpočinul, tak jim mohu sdělit, že to bylo tak 50/50. Tedy obvyklé pracovní činnosti jsem tentokrát vyměnil za vyřizování několika věcí ve městě, což byla taková ranní procházka pod deštníkem, a po návratu domů za menší fyzickou aktivitu. Takže jsem "v podstatě" tento den nevzdal do ruky volant, telefon ani notebook. To "v podstatě" samozřejmě znamená, že to bylo s mírou :-). Venku ten od devíti až do půl třetí drobný souvislý déšť proložily kolem poledne tři krátké silnější přeháňky, které jsem ale vždy přečkal Clifově kotci. Proč tam? V čase poledním jsem se totiž po vzoru archeologů, kteří nedávno zkoumali pozemky za plotem před zahájením výstavby rodinných domků, i já pustil do průzkumu terénu. Tentokrát kolem osiky. Ale stejně jako oni, i já žádný výsledek. Vidina hrnce plného zlatých dukátů vzala brzy za své, stejně tak i láhev zakopané slivovice. Každopádně zjištění, do jaké hloubky je zem vyschlá, je alarmující. A jelikož jsem moc nedal obědu, vynahradil jsem si to večer. Takže když se k tomu přidala troška tvořivosti, tradiční kebaby na špejli byly na světě. Sobotní ráno začalo jedním omylem. Probudil jsem se s první ranou plynového děla používaného v okolních třešňových sadech k plašení špačků. Tedy, kdy časové znamení ohlásilo 6 hodin. A jelikož bylo venku poměrně slušně, po lehké snídani muselo následovat obvyklé ranní vyvětrání. Do lesa se mi po tom dešti moc nechtělo, takže jsem si řekl, že až za Libčany to dám po silnici a pak uvidím kudy zpět. A právě u cedule na konci Libčan jsem zjistil ten omyl. Nevstával jsem v 6.00, ale v 5.00 hod., takže to nebylo v obvyklých cca sedm hodin, kdy někde přemýšlím, kolik toho dnes bude a kudy zpět, ale šest. Mimochodem nabízí se otázka, zda to dnešní střílení nebylo celou hodinu rušením nočního klidu? A tak abych nebyl doma moc brzo, rozhodl jsem se, že si to dnes trošku natáhnu a do sbírky navštívených okolních obcí přidám další - Hrádek. A s ním rovnou i zámek v areálu nad obcí. Do areálu jsem se dostal cestou uprostřed golfového hřiště, ale hned u hlavní brány před zámkem bylo vidět, že jsem zde příliš brzy. A tak jsem se k zámku do parku na dosah objektivu fotoaparátu dostal až zadem kolem kamenné zdi a jedné z golfových jamek těsně u zámku. Po "dokumentaci" stejnou to bylo cestou zpět, neb jsem nepředppokládal, že mezitím stačí otevřít obě brány, takže bych to nemusel celé zase obíhat. Ale co, vždyť si člověk šel zaběhat a je jedno, z čeho ten součet kilometrů poskládá. Když jsem se u brány rozhodoval, kudy zpět, vyšlo mi to téměř symbolicky, že když to vezmu po silnici, v Libčanech kolem Brigádníka a pak přes les k nám, bude to cca patnáctka. A nakonec i byla, v docela slušném čase, když je v něm započítán i "Prohlídkový okruh NULA" kolem zámku a částí parku a pořízení pár obrázků. P.S. Takže jsem si dneškem tu metu zase o kousek posunul a jak to tak vypadá, už to není tolik o fyzičcce, ale hlavně o vůli :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat