Po čtvrtečním dnu plném improvizace díky uzavření dálnice D1, během kterého si téměř polovina mých kolegů zkusila při několikahodinovém čekání ve stojící koloně aut malý kurs přežití bez jídla a vody, a po úspěšném zvládnutí i páteční části výjezdní porady konané v Mlýnhotelu ve Vílanci (taky "pod čapím hnízdem", jak je v této době populární, ale toto bylo opuštěné :-) už následovalo jen rychlé převlečení, oběd a dvě hodiny jízdy autem do Hradce, kde jsem vyložil kolegyni a pak už rovnou domů. A tam už to bylo jak při triatlonu. Jedna taška ven z auta, dovnitř již připravený kufr s věcmi na víkend, za nimi přišly na řadu boty a pouzdra s oblekem a šaty na večer, rychlá výměna oblečení, mezi tím něco do úst, přezutí bot, kontrola stavu D11 do Prahy na Waze (u Poděbrad v tuto chvíli průjezd OK) a pokračování opět již ve dvou do Prahy. Ve formuli 1 by komentátor řekl, že zastávka v boxu byla necelých 20 minut i s lehkým občerstvením před další cestou :-) Průjezd D11 tentokrát jako po másle, i Jižní spojka netradičně téměř volná, takže se nebylo čemu divit, když jsme s nevyčerpanou rezervou dorazili pod Vyšehrad k hotelu. Hned na druhý pokus jsme se trefili systémem jednosměrek na parkoviště a jako desáté auto jsme zaparkovali v rámci 9 vyhrazených míst pro hotel. Nikoho jsme neomezovali, navíc značka zákazu zastavení byla tak 0,5 cm za zadkem auta, hotel si za to inkasoval parkovné, tak proč se tam nenacpat. V recepci troška překvapení, pochopili rezervaci 1 pokoje jako objednávku pro jednu osobu, ale vzhledem k tomu, že všechny mají dvoulůžkové, tak jsem tam byl "připsán" a i toto bylo vyřízeno raz dva. Venku počasí nic moc, ale nebylo třeba rozdělat deštník, takže po dalším převlečení přišlo na řadu po chvilce pěšky metro, pak Palladium, v něm rychlá večeře "na plastu" a necelou půl hodinu před začátkem jsme stáli před Divadlem Hybernia, kde už se chystala slavnostní premiéra muzikálu Tarzan. Už podle pozornosti médií a přítomnosti řady osobností showbyznysu bylo jasné, že to bude hodně sledovaná událost. Prý se dokonce jednalo o nejočekávanější událost letošní muzikálové sezóny. A co teprve když se dostavil pan premiér. Jak to tak bývá na premiérách, před začátkem pár proslovů, tentokrát ještě doplněných vzpomínkou na Karla Gotta doplněnou minutovým potleskem. Co říci k představení? Určitě se líbilo, byť zpočátku jsem v tom ději měl trošku "hokej", neb jsem se dostatečně nepřipravil a než se to rozjelo, tak se mi tam motal Robinson i Mauglí :-) Ale pak už dobrý (já) a muzikál? Parádní zážitek, kombinace multimediální produkce, kulis proměňujících jeviště v džungli plnou opic představovaných řadou akrobatů a doplněnou představiteli "lidských" rolí, kteří by si svým pohybem v řadě případů mohli s mrštnými opicemi i konkurovat. A závěrečná scéna Tarzana s Jane na liáně? To se prostě musí vidět. A tak nebylo ani divu, že závěrečná děkovačka i ohlédnutí se po premiéře se trošku protáhlo nejen na jevišti a v hledišti, ale poté i díky malému rautu v předsálí. Pak už nezbývalo než roztáhnout deštník, za rohem divadla sejít do metra a z Karlova náměstí za drobného mrholení po krátké noční procházce dorazit do hotelu. Na úplný závěr poděkování za krásný zážitek. Já ještě dodám, že tak nabitý den už jsem dlouho neměl, takže přespání v Praze (mj. jinak by nemohlo být ani vínečko po skončení muzikálu :-) přijde určitě vhod.
Po čtvrtečním dnu plném improvizace díky uzavření dálnice D1, během kterého si téměř polovina mých kolegů zkusila při několikahodinovém čekání ve stojící koloně aut malý kurs přežití bez jídla a vody, a po úspěšném zvládnutí i páteční části výjezdní porady konané v Mlýnhotelu ve Vílanci (taky "pod čapím hnízdem", jak je v této době populární, ale toto bylo opuštěné :-) už následovalo jen rychlé převlečení, oběd a dvě hodiny jízdy autem do Hradce, kde jsem vyložil kolegyni a pak už rovnou domů. A tam už to bylo jak při triatlonu. Jedna taška ven z auta, dovnitř již připravený kufr s věcmi na víkend, za nimi přišly na řadu boty a pouzdra s oblekem a šaty na večer, rychlá výměna oblečení, mezi tím něco do úst, přezutí bot, kontrola stavu D11 do Prahy na Waze (u Poděbrad v tuto chvíli průjezd OK) a pokračování opět již ve dvou do Prahy. Ve formuli 1 by komentátor řekl, že zastávka v boxu byla necelých 20 minut i s lehkým občerstvením před další cestou :-) Průjezd D11 tentokrát jako po másle, i Jižní spojka netradičně téměř volná, takže se nebylo čemu divit, když jsme s nevyčerpanou rezervou dorazili pod Vyšehrad k hotelu. Hned na druhý pokus jsme se trefili systémem jednosměrek na parkoviště a jako desáté auto jsme zaparkovali v rámci 9 vyhrazených míst pro hotel. Nikoho jsme neomezovali, navíc značka zákazu zastavení byla tak 0,5 cm za zadkem auta, hotel si za to inkasoval parkovné, tak proč se tam nenacpat. V recepci troška překvapení, pochopili rezervaci 1 pokoje jako objednávku pro jednu osobu, ale vzhledem k tomu, že všechny mají dvoulůžkové, tak jsem tam byl "připsán" a i toto bylo vyřízeno raz dva. Venku počasí nic moc, ale nebylo třeba rozdělat deštník, takže po dalším převlečení přišlo na řadu po chvilce pěšky metro, pak Palladium, v něm rychlá večeře "na plastu" a necelou půl hodinu před začátkem jsme stáli před Divadlem Hybernia, kde už se chystala slavnostní premiéra muzikálu Tarzan. Už podle pozornosti médií a přítomnosti řady osobností showbyznysu bylo jasné, že to bude hodně sledovaná událost. Prý se dokonce jednalo o nejočekávanější událost letošní muzikálové sezóny. A co teprve když se dostavil pan premiér. Jak to tak bývá na premiérách, před začátkem pár proslovů, tentokrát ještě doplněných vzpomínkou na Karla Gotta doplněnou minutovým potleskem. Co říci k představení? Určitě se líbilo, byť zpočátku jsem v tom ději měl trošku "hokej", neb jsem se dostatečně nepřipravil a než se to rozjelo, tak se mi tam motal Robinson i Mauglí :-) Ale pak už dobrý (já) a muzikál? Parádní zážitek, kombinace multimediální produkce, kulis proměňujících jeviště v džungli plnou opic představovaných řadou akrobatů a doplněnou představiteli "lidských" rolí, kteří by si svým pohybem v řadě případů mohli s mrštnými opicemi i konkurovat. A závěrečná scéna Tarzana s Jane na liáně? To se prostě musí vidět. A tak nebylo ani divu, že závěrečná děkovačka i ohlédnutí se po premiéře se trošku protáhlo nejen na jevišti a v hledišti, ale poté i díky malému rautu v předsálí. Pak už nezbývalo než roztáhnout deštník, za rohem divadla sejít do metra a z Karlova náměstí za drobného mrholení po krátké noční procházce dorazit do hotelu. Na úplný závěr poděkování za krásný zážitek. Já ještě dodám, že tak nabitý den už jsem dlouho neměl, takže přespání v Praze (mj. jinak by nemohlo být ani vínečko po skončení muzikálu :-) přijde určitě vhod.
Žádné komentáře:
Okomentovat