Neb biologické hodiny nezklamaly, takže dnešní probuzení bylo vlastně o hodinu dříve. Tak proč toho nevyužít a začít den načerpáním energie z vycházejícího Slunce. Nakonec z toho byla třetí "desítka" tohoto týdne. Tentokrát nestačila jen silnice a lesní cesty. Stačila totiž jedna otevřená vrata do jednoho ze sadů před Těchlovicemi (mimochodem s plotem jen k silnici) a až do Želí tyto povrchy ještě doplnila oranice. Mimochodem pokud s tím polem do zimy ještě něco neudělají, tak sem na běžkách jedině, když by výška sněhové pokrývky překročila 20 cm. Optimisto, kde by se tolik sněhu vzalo. A nemusím říkat, že to byla pro nohy docela výzva. Pěkné počasí vydrželo po celý den, takže opět bylo možno se na zahradě kochat směsicí podzimních barev. Na své si přišla i kuchyň, neb se podařilo sehnat skvělou paprikovou klobásu, takže po delší době se na stole opět objevila valašská kapustnica. Samozřejmě v množství, aby ji ještě bylo možno "ochutnat" trošku odleželou :-) Do víkendového souboru zážitků zapadl i včerejší výlet naší Štěpánky s rodiči z Luisina údolí na rozhlednu na Velké Deštné, za obrázky děkujeme a ten "nejazurovější" tu dnes i zveřejňujeme. A aby těch zážitků nebylo málo, tak bych ze svého pohledu mohl část neděle charakterizovat jako "Já a mých šest žen", neb tentokrát jsme tu byli po delší době opět kompletní. A stejně tak tomu bude i příští sobotu, byť tentokrát v Praze, abychom se k nám opět všichni v plném počtu vrátili další víkend. Martin na bílém koni sice asi nepřijede, ale dvě svatomartinské husy spolu s mladým vínem si nelze nechat ujít :-) P.S. Nakonec do té neděle ještě večer promluvil i krb v pergole, takže to dnes pomalu vypadá, že jsme tu chtěli toho v neděli stihnout, jakoby zítra byl pomalu konec světa :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat