A to téměř doslova, neb těch pár stránek textu stvořeného na notebooku za nějaké zvláštní konání asi považovat nelze. Byť jen zatím, jak doufám, že se brzy stanou základem něčeho většího. Ale zpět k tomu nadpisu. Když se tentokrát minulá sobota nenesla ve znamení návštěvy příbuzných ani nějaké potřeby většího nakupování, navíc když venku i přes slunečný den vítr moc nezeslábl, tak se nebylo čemu divit, že se sobota "uklidila" pod střechu. A když pokračování toho nicnedělání ani v neděli nezlomil pohled na zahradu, kde už nastupující jaro má tendenci se začít připomínat, že už je pomalu čas na první jarní práce, tak to nicnedělání vydrželo celý víkend. Prostě doba, kdy v čase plného pracovního zapojení bylo skoro tradicí, že víkend byl hektický, plný aktivit, a kdy se pomalu člověk těšil na pracovní týden, ta je už nenávratně pryč. Ale i tak pozor, i to nicnedělání, přesněji řečeno lenošení, má své opodstatnění. Akorát tomu víkendovému nepředcházelo nic, co by jej tentokrát bylo možno považovat za opodstatněné a logické vyústění posledních dnů. Když pondělní předpověď počasí avizovala, že další dva dny už budou hodně jarní, tak nebylo divu, že to v lánech vypadalo, jakoby si člověk chtěl ten víkend "napracovat" a stihnout to navíc s nějakým zážitkem do půlky tohoto týdne. Půlku týdne tu už skoro máme, předpověď počasí vyšla, včerejší odpolední teplota trhala rekordy a zážitek by taky byl. Jen ta činnost nějak nedopadla. Stačila chvilka a od pondělního rána je tím největším zážitkem "domácí wellness", přesněji jeho část zvaná regenerační masáž prováděná v domácích podmínkách na zádech s podporou toho "zlatého krému" a suchého tepla. Prostě stačila chvilka a otočení hlavou se stalo téměř nedosažitelným pohybem. Proto pro uplynulé tři dny asi není jiného označení, než je v nadpisu tohoto příspěvku. Ale všechno má jednou i svůj konec, takže "návrat", byť postupný, by už mohl začínat zítřkem. P.S. Clifovi vysvětlit, že zrovna když bylo ráno tak hezky, že poslední "pětkou" zůstává zatím ta rekordní z minulého pátku, se každé ráno sice moc nedařilo, ale z toho, jak jsem se ploužil cestou od jeho kotce přes zahradu zpět do domu, asi pochopil :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat