Jak již nadpis napovídá, tentokrát by to mělo být o zážitku dále než za humny. A tak po snídani a ranní "kontrole" toho, co dalšího má na zahradě do květu nebo rozkvete, nezbylo, než sednout do auta a v pohodě sobotního provozu na D11 vyrazit do Prahy. Vzhledem k tomu, že hlavní cíl byl v samotném centru, a čekal na nás až v podvečerních hodinách, dostalo se i na nějaké ty "dárečky". Nejprve se v mycím centru u IKEA dostalo na auto, potom dopadlo i na pár drobností v nedalekém CČM pro nás. Tam už jsme nechali auto odpočívat a pro cestu do centra využili metro. Nápad vystoupit už na Náměstí Republiky místo na Karlově náměstí a kousek cesty se "cournout" Prahou měl něco do sebe. Vlastně to bylo spíš něco "na sebe", což se podařilo si opatřit v nedalekém Palladiu. Poté už následovala ta pěší procházka, na jejímž konci měl být Tančící dům. A jelikož bylo dost času, tak se nemuselo spěchat. Ono to vlastně ani moc nešlo, neb od Obecního domu, přes Královskou cestu, Staroměstské náměstí až na Karlův most to místy bylo o prodírání se davem návštěvníků města. Dost k tomu přispělo i to, že ve stejný čas dorazil na Staroměstské náměstí protestní průvod účastníků demonstrace Rusů žijících v Česku proti Putinovi. Z několika stovek účastníků akce na jejím začátku, tj. "pod koněm" na Václavském náměstí, jich na Staroměstské náměstí dorazily tak tři tisícovky, jak k tomu psali v článku na netu. Karlův most už byl zase tím Karlovým mostem před covid-19, tedy plným lidí, malířů, muzikantů, prodejců a hlavně turistů. Krátké zastavení pro pár obrázků stačilo, aby se ve mně projevilo to, že to nejlepší je se dostat co nejrychleji odsud pryč. Rychle to sice moc nebylo, ale ok. Druhá část procházky už byla "klidnější" po nábřeží až k Mánesu, abychom se na chvíli vrátili "do víru života" na vltavské náplavce. A to až před Železniční most, kde se "zavelelo" k návratu a po nábřežním chodníku to už bylo k cíli, tedy k Tančícímu domu, kam jsme zamířili po pár minutách "odpočinku". Přesněji do její restaurace Ginger & Fred v jejím 7. patře. Tam už nás čekal ten avizovaný zážitek, na jehož uskutečnění jsme si museli počkat až do letošního léta po skončení všech těch opatření ke Covid-19. A dočkali jsme se, skvělý zážitek od příchodu do restaurace, přes rezervovaný stůl u okna, za nímž, jak už napověděl nadpis, byla Vltava a Pražský hrad, dále všechny části 5-ti chodového degustačního menu. až po celkovou atmosféru, na které měla hlavní podíl i příjemná a perfektní obsluha. Prostě nebyl to jen gurmánský zážitek. Navíc ty jednotlivé chody nebyly až zas tak malé, takže "druhá večeře" na rozdíl od jedné podobné akce v Německu, která měla 7 chodů, nebylo třeba "druhé večeře:-). Bohužel, obrázky ještě nejsou tak dokonalé, aby přenesly i ty skvělé chutě , neb se nejedlo jen očima. Zpět už to bylo jen o pár krocích na metro na Karlovo náměstí a odtud na konečnou zpět do CČM, kde jsme se ještě před cestou domů stavili v místním Globusu. A že jsme pro těch několik věcí do lednice toho zde ale docela dost s nákupním vozíkem najezdili :-). Cesta zpět po D11 zážitek nezměnila, tak se mohlo téměř plynule přejít k tomu dalšímu, tedy změně času. Tu už sice po několikáté již neřeším na cestě do práce, takže je mi to v podstatě ještě více jedno, ale aby se to neměnilo a zvolil se už jeden čas, to bych přivítal. Ten letní má to pozitivum, že člověk tu změnu vnímá skokově s prodloužením dne. Na druhou stranu bychom si ale museli zvyknout, že Slunce v čase poledním ještě nebude v polovině svého denního putování. A aby to víkendové povídání bylo úplné, tak i něco k dnešku. Ten ale byl spíše jen takovou obhlídkou všeho a přípravou na příští týden, aby se v čase, kdy bude ještě hezky, stihlo pár věcí, které mají rády, když je sucho. Resp. které se dají dělat nebo je to tak lepší :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat