Správně by ještě nedávno stačilo říci, že se dostal do bedny a putoval za svými zákazníky, ale název dnešního příspěvku hovoří o jiné "bedně". Tedy o stupních vítězů aktuálně nejvíce zdražovaných produktů. Květák snad dnes při té jeho ceně za svými zákazníky létá business třídou, aby si za těch tisíc kilometrů cesty, neb ten, který měl tu čest, že včera v Pardubicích, když už jsem to minule slíbil, necelý skončil na našich dvou talířích, aby ten zbytek se příští týden stal základem pro polévku, putoval prý z Francie. A to ještě prodávající neopomenul přiloženou cenovkou zdůraznit, že jej prodává s 33% slevou, takže se nalákali i ti, kteří prostě nakupují věci jen ve slevě ať to stojí, co to stojí. Tak mne napadá, že kdyby ta sleva nebyla, tak by snad na těch pomyslných stupních vítězů stál na tom nejvyšším stupni a překonal většinu v tomto čase svým zdražením ve všech médiích připomínaných potravin. Není tomu dlouho, kdy květák v nejrůznějších úpravách bylo spíše takové "záchranné" jídlo nejen doma, ale i na jídelních lístcích lidovějších restaurací či ve školních jídelnách. Napadá mne, kolik by asi teď v té restauraci stála porce smaženého květáku s bramborem a tatarkou, kdyby se použila v restauračním businessu obvyklá konstanta pro cenu výsledného jídla, tedy 2,7 - 3x cena nákladů. Dokonce možná je ta konstanta už po tom roce té inflační spirály vyšší, takže by asi vedle ní svou cenou "zbledl" závistí i klasický smažák s hranolky a tatarkou. V čem se "teď a tenkrát" ale od sebe liší, je jeho dostupnost. Takže co se divím té ceně, když se mi teď na rozdíl od té nedávné doby tento vzácný produkt nepodařilo minule (v krajském městě v rozumném okruhu od místa občasného přebývání) ani sehnat. To by byla úspěšnější i pohádková Maruška, neb jahody byly pomalu na každém kroku a venku byly -3°C :-) Zato včera už jsem měl větší štěstí, když mne v takové malé bedýnce jich pár "prosilo", ať aspoň jednomu to trápení pomohu ukončit. Tak jsem se smiloval, pak jej i uvařil, doplnil pár ingrediencemi, přičemž zejména ty ve skořápce také nezůstávají svou současnou cenou moc pozadu, a původně všední lidovka, nyní již s určitým nádechem luxusu, byla tedy středečním hlavním jídlem. Na klasické domácí lečo si ale počkáme až budou vlastní papriky. U něj se sice žádnou cenovou kalkulací neobtěžujeme, tady víme, že jeho základ je už tak k nezaplacení :-) P.S. A že právě toto téma, tedy o květáku, upoutalo k napsání tohoto příspěvku, svědčí to o tom, že uplynulých pár dní bylo opět v "obvyklém formátu". Ten však včerejškem ale už končí a s příchodem jara přechází na občasné denní dojíždění. A byť se tu nepřestanou objevovat občasné střípky z dění ze sousedního krajského města, už by tu mělo být toho více nejen z těch z jiných míst :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat