Spočítat ty z říše domácích zvířátek, na to by během několika vycházek nestačily prsty na obou rukou. Na ty ty "moje/naše" zatím jedna ruka stačí :-) Víkend byl hlavně o těch dvou, kterých jsme si tentokrát trošku déle užili. A hlavně už většinou bez přítomnosti jejich nejbližších. A výsledek? Nejen zjištění, jak ten čas letí, ale i taky trošku návrat v čase pro nás, byť se "sofistikovanějšími" pomůckami. Takže se stavělo, jezdilo, kreslilo, prohlíželo i občas dívalo na telku, byť to nebylo o standardních programech ale o výběru zejména kreslených příběhů většinou s nám známými postavičkami. A byť to jarní počasí dlouho nevydrželo, stihli jsme nejen dětské hřiště, ale i nakrmit snad většinu divokých kachen ze širokého okolí rybníku vedle zámečku v Záběhlicích. P.S. Doma mezitím na parcele kousek pod námi stačila "narůst" základní konstrukce střechy dalšího domu, takže ubyde další kousek výhledu do okolí. Tentokrát ale opravdu jen malý. A že tady dnes není "dokumentace" k žádnému jídlu? Tak to dopadá, když se člověk hned chopí příboru. To pak už má nějaké to focení minus. Navíc, když ty lasagne tak skvěle chutnaly. Vlastně "chutnaly" dvakrát. To podruhé znamená, že nám je uvařil někdo jiný. Tak ještě jednou díky. A nejen za ně, ale i za prima chvíle strávené v Praze.
Žádné komentáře:
Okomentovat