Samozřejmě když nebudu brát v úvahu několik "zmrzlých" květnových rán, která nakonec ani nemusí nastat, a budu věřit, že už nic podobného nás toto jaro nečeká. Ale jistotu při takto chladném počasí, že tento víkend bude opravdu téměř zimní, dává to, že jej strávíme o pár desítek kilometrů severněji a o pár stovek metrů nadmořské výšky výše. Ale než si na to sbalíme ty správné věci, neb není špatného počasí, jen špatně oblečený turista, tak ještě malé ohlédnutí se za uplynulou "pracovní částí" tohoto týdne. K němu tentokrát postačí přiložené obrázky a konstatování, že Clif už je po zimě opět ve formě. Neboť až na jedno "zatmění před očima", přičemž se nejednalo ani o nějaký z lékařského pohledu růstový problém ani o problém s rovnováhou, to k tomuto příspěvku tentokrát postačí. Vlastně ona to byla jakási ztráta rovnováhy. Hlavně té duševní, neb v příštím měsíci jsem čekal další pokračovací termín mého již téměř končícího projektu a co se nestalo. Telefonát, když už jsem včera byl jako doprovod na cestě do pardubické nemocnice, že prý kde jsem, když na mne mají rezervováno téměř celé dopoledne. Že jsem zprvu měl problém i popadnout dech, o tom asi žádná. A když na můj dotaz, že o žádném termínu nevím, následovala odpověď, že mi jej nejen při posledním výkonu měl někdo předat, ale já prý jej dokonce měl i potvrdit, tak to už bylo i o té rovnováze. Zejména když v mém kalendáři již půl roku byl včerejšek obsazeným dnem. Na druhou stranu už není žádná nejasnost v kalendáři na příští tři měsíce, neb ten další termín nebude dříve. Takže můžeme naplánovat letní dovolenou a další akce kolem, do kterých jsem se zatím nechtěl pouštět, než v tom bude jasno, abych tomu dal přednost. P.S. Jen blbou útěchou může být, jak by asi probíhal ten blížící se víkend po tom, kdybych to včera absolvoval, když už jsem mohl vědět, kdy bude už ten poslední termín. Na toto sdělení si ale musím počkat ještě tři měsíce.
Žádné komentáře:
Okomentovat