Letošní květen má mokrý konec

Těch posledních šest hodin srážek je znázorněno na snímku na konci tohoto příspěvku a jak to tak vypadá, tak to  asi bude mít pokračování i na začátku příštího měsíce. Ale nezůstalo jen u srážek v kapalném skupenství, před pár dny nás "poctily" svou návštěvou i kroupy. Naštěstí jen na chvilku a jen o velikosti do cca 1 cm. Ale i tak to stačilo, aby něco z vegetace doznalo újmy. Ať "umlácením" či ulámáním nebo odtržením. To jen pro první zjištění, neb konečný "výsledek" se ukáže až po pár dnech. Na druhou stranu poslední květnové dny u nás zaznamenaly i určité "posílení" vegetace. Ať v květinových truhlících, či na novém bylinkovém záhonu nebo pro připravovanou obnovu skalky, která už snad nebude tolik lákat Clifa k návštěvám. K přiloženým obrázkům snad jen k doplnění tolik, že už je i na obloze patrný začátek letní dovolenkové sezóny a že i ta poslední květnová oslava, tentokrát v užším kruhu rodinném, se vydařila. Ta odložená, spojená s jedněmi kulatinami, ale zatím termín nemá. Nakonec vždyť není kam spěchat, nějaký letní termín se určitě najde :-) P.S. Nejen na obloze se to trošku "zahustilo", stejně tak dopadá už i kalendář, kde snad ale mají převahu akce či události směřující za dalšími zážitky. A vypadá to, že letošní červen by dokonce mohl překonat i ty prázdninové měsíce, od kterých se čeká, že na zážitky skoupé rozhodně nebudou. Což je dobrá zpráva, neb by se tu zase mohly objevit i jiné obrázky, než ty z obvyklých míst a situací :-)

Kolikpak je to už let?

Kdy že jsme tu, myšleno v hotelu Šumava Inn, pobývali? Naposledy v zimě r. 2012, kdy tu mrzlo až praštělo a my jsme si na Mikuláše v okolí Bučiny užili na běžkách první sníh. O pár let dříve jsme zde na toulkách po Šumavě zase trávili týden během druhé poloviny léta. V obou případech v podkrovním  pokoji a se stravováním v přízemní restauraci vedle ubytovací části hotelu. Jak z obrázků vidno, nic se zde nezměnilo. Aspoň z vnějšího pohledu. Podívat se, jak to tam teď vypadá uvnitř, ale nemusí být taky marné. Sice jsme k tomu aspoň co do restaurace měli několikrát v posledních letech při krátkých resp. jednodenních návštěvách Kvildy příležitost, když jsme pobývali na Churáňově či v Masákově Lhotě či cestou na Kőnigsee do Německa, ale vždy dostala přednost hospoda U Krámu v Horské Kvildě. P.S. Tak díky za "fotopozdrav" a inspiraci k nějakému z příštích výletů.

Tradičně náročný (ale příjemně) závěr května

Tentokrát nejen co do domácích oslav, neb s těmi se potkalo i několik dalších akcí a návštěv. Clif se včera dočkal návratu svých "páníčků", zahradní krb dnes večer zase prvních letošních špekáčků, na květiny jako obvykle se nedostávalo váz, opět bylo potřeba rozložit stůl, k němu doplnit další židle a použít i druhou sadu talířů a příborů. Tentokrát bylo to menu na té hlavní akci, tedy včera v Pardubicích, v naší "režii", takže dvojnásob potěšilo hodnocení akce ze strany oslavenkyně. Ale ani s dneškem  není "košík" květnových oslav ještě prázdný. Jedna následuje hned zítra a jedna je zatím odložena na později. Jinak kalendář se už ale zase vrací do obvyklého normálu, takže se tam zase vrací i "oběd na plechu" a  po něm i obvyklá trasa návratu z něj na terminál přes Hučák. Tentokrát ale na jezu voda spíše "chyběla". A když už jsme u těch obrázků, tak došlo i na ty první z týdenního pobytu našich mladých na Rhodosu, který skončil včera v dopoledních hodinách příletem na pražské letiště. Škoda jen té "černé tečky" na závěr, kdy se cestující ze sobotního letu QS 1147 z ostrova Rhodos se svými kufry shledali až téměř za hodinu a půl po příletu.

Re: Haf, haf, zvládají to tu se mnou ...

Aneb krátká a snad i výstižná odpověď spolu s pozdravením na Rhodos po polovině plánovaného pobytu v péči domácích :-) 

Facka za minutu dvanáct

Asi tak by mohlo vypadat hodnocení z dnešního podvečera, kdy jsem si nějak promítl události posledních dnů, jejichž průběh se ani aspoň jako uspokojivým nazvat zrovna nedal. Prostě se skoro nic nedařilo. A dnes obzvláště, resp. přesněji byl to den, na jehož začátku jsem si pár věcí tak trošku pomíchal, abych se v tom poté zamotal a až do podvečerního času čekal, jak to dopadne, když míra ovlivnění situace z mé strany byla téměř nulová. Nakonec mi však byl asi osud nějak nakloněn, takže v podstatě všechno dopadlo, jak mělo. Ale byly to nervy. Každopádně velké varování resp. poučení, že setrvačnost a zvyk v provádění některých činností, vlastně už asi většiny z nich, nejsou to, čemu by měl člověk nadále dávat přednost. P.S. První obrázky z řeckého ostrova Rhodos svědčí o tom, že si to tam Clifovi "páníčci" parádně užívají. Ale ani my tu po ránu nezahálíme, byť ty návraty z vycházky do třešňovky končí povinnou očistou mých bot, jeho tlap a srsti na břiše od jemného blátíčka.

Tento týden zřejmě gradoval už včerejškem

Minulý víkend opět končil pobytem v Praze, tentokrát prvním hlídáním malého Tomáška, kterému předcházela polední grilovačka na balkóně s pohledem do Hamerského údolí a jižní část Prahy. Což mimochodem byl i "podnět" na doma, že už je čas zapojit do letošních zážitků zahradní gril, když první zvažovaný pokus na začátku května nebyl využit, když jej v tu neděli zastoupil jeho elektrický "kolega". V první "zkoušce" jsme obstáli a když se domácí vrátili ještě v čase, kdy se ještě nezačaly zavírat oči, tak jsme v téměř půlnočním čase zvládli i cestu domů, abychom do dalšího týdne nejen vstali ale i vykročili "ze svého". Další dny sice nic moc zajímavého nepřinesly, ale měly výsledky, což se projevilo zejména v kontejnerech na tříděný odpad i v domácí popelnici na ten směsný. Vzhledem k tomu, že zásoby rakytníku v medu se zmenšily natolik, že kdybych jej nepřivezl v úterý do Pardubic, tak do mé příští návštěvy už ten zbytek nestačil. A to by nebylo dobré, neb pro mamku částečně funguje jako pravidelně užívané placebo. A tentokrát jsem ten nákup vyřídil po svých, což sice znamenalo s půl cesty s prázdným batohem a půl cesty se 4 většími sklenicemi v něm, přesto se to využilo, aby se člověk vrátil o trochu více unaven než z běžné procházky s Clifem :-) Ale cíl byl splněn a v úterý byly doplněny zásoby na dalších několik týdnů. S překlopením kalendáře do druhé půlky týdne se sice začalo zhoršovat počasí, což zejména bylo patrné na teploměru, ale to nezabránilo, aby se na svých místech objevily poslední rostliny, které čekaly na to, až přejdou "ledoví muži". A takovou třešničkou byla krátká ranní návštěva Hradce ve čtvrtek, jejímž výsledkem nebylo jen pečivo na zbytek týdne, ale i několik pochůzek kolem nádraží zakončených získáním lékařského potvrzení k řidičskému průkazu. Byly-li předchozí dny klidné, pátek z toho trošku vybočil, byť nakonec v tom lepším slova smyslu. Začalo to zpožděním ranního autobusu, který až do konce srpna jezdí z důvodu rekonstrukce silnice ve vedlejší obci po náhradní trase, pokračovalo to i zpožděním vlaku do Pardubic, aby zpožděny byly nakonec i rohlíky v oblíbené pekárně, takže jsem se tam musel ještě jednou otočit. Tentokrát to nebylo jen o nákupu v Kauflandu, kde prý mají ještě více než všechno, ale pro pár položek jsem musel ještě do centra, kde to mé putování za pár drobnostmi doplnil drobnější déšť. Ale nakonec vše, co mělo být, bylo. Obvykle by to znamenalo vzít tašku, jít na vlak a za cca hodinu být doma. Tentokrát to bylo jiné, neb na večer bylo domluveno další setkání se spolužáky z devítky, takže to bylo s přespáním. Tentokrát to byl sraz s "kulatým číslem" a s "docházkou" něco přes 50%, omluvami od dalších, kterým účast na dnešní akci překazilo něco důležitějšího a absencí těch, co se buď neozvali nebo se už ani ozvat nemohou. Akce se vydařila snad po všech stránkách, byť na to aby si všichni sdělili všechno, čas stačit nemohl. Takže buď zase příště nebo s některými i v "mezičase". Každopádně páteční téměř rekordní počet kroků doplnila ještě téměř půlnoční cesta z centra města na Višňovku. Ten počet kroků nebyl jen výsledkem dopoledního nakupování, ale odpoledne jsem se ještě před začátkem srazu vypravil pod zámek, abych si tam vyfotil nově instalovanou skulpturu koně a netušíc, že se ve stejném čase pořádá další ročník muzejní noci, se tam zamíchal mezi slušné davy návštěvníků a chvilku si počkal i na pár obrázků odtud, abych je měl "bez lidí". A aby se to nepletlo, tak podobný dav návštěvníků mne čekal při cestě domů na hradeckém Terminálu hromadné dopravy, kde se slavilo 75. výročí trolejbusové dopravy ve městě. Mimochodem historické trolejbusy jezdily i včera večer v Pardubicích. Takže i tam podobné připomenutí se typické dopravy pro obě města. Já jsem si dnes "mezi" oběma městy k tomu ještě, byť na pár okamžiků, přidal i pocit z trošku rychlejší jízdy elektrickou trakcí s vlakem Českých drah, když ve stejném čase dosedl na plochu letiště na řeckém ostrově Rhodos spoj QS1146, na jehož palubě začala svou druhou desítku letů naše Štěpánka. Takže po jejich na tento čas tradiční  pozdrav Καλήμέρα. Jinak ten poslední obrázek však není z dnešního dne, přesto je pro uplynulých několik dnů ale něčím symbolický. P.S. A počasí to není :-)