Konečně jsem si měl možnost prohlédnout i tu pražskou lávku a byť jako stavební laik, trošku i porovnat s tou hradeckou u Aldisu. Obě splnily svůj hlavní účel, tj. zajistit přístup z jednoho místa do druhého, v případě té pražské došlo k napojení i toho třetího, ostrova Štvanice. Obě jsou také z inovativního materiálu. V čem se obě liší, je samozřejmě délka daná vzdáleností propojovaných míst, architektonický návrh adresující tu pražskou do přísné účelovosti včetně naplnění protipovodňových opatření instalací zvedacího zařízení na holešovické straně, ta hradecká tu účelovost povýšila i do určité nadčasovosti. A zásadní odlišnost? Odezva veřejnosti po jejím zprovoznění na zveřejněné celkové náklady na výstavbu. Těch 352 mil. Kč v případě té pražské 300 m dlouhé s 80 m rampou na ostrov štvanice rozhodně nevyvolalo takovou odezvu, jako těch 175 mil. Kč u té hradecké 103 metrů dlouhé. Trošku i tím, že před 9 lety, když se začala soutěž připravovat, byly náklady odhadované na 34 mil. Kč. U té pražské to mělo být něco málo pod 300 mil. Kč. Ale doba ukáže, zda toto dílo získá tu očekávanou proslulost jako jedna z budoucích dominant města. Vše s vědomím, že každé hodnocení je do jisté míry subjektivní, ale co do toho hlavního, tedy využití, má ta hradecká ještě hodně co dohánět. Snad jí v tom trošku pomůže i dokončení veškeré plánované výstavby kolem Aldisu. P.S. Ta pražská mne jako parádní zkratka dnes dovedla z Karlína až k Holešovické tržnici na v její hale č. 36 za chvíli začínající večerní kurs vaření.
Žádné komentáře:
Okomentovat