S koncem listopadu první mrazy

Středeční návštěva Vysokého nad Jizerou proběhla v pohodě nejen co do návštěvy místní nemocnice, ale i cesty tam a zpět. I když tu její bolestivou stránku není co závidět, ale co je důležité, posun tu je. Aspoň co do druhu dlahy, neb hýbat s tím stále nelze. V městečku už byly patrné stopy po prvním sněhu a středeční noc tu čekali podle předpovědi dalších 15 cm (mimochodem někde v Krkonoších mělo napadnout až 60 cm). Ale to až v někdy v noci ze středy na čtvrtek, takže vyšel tady i čas na návštěvu místní pražírny kávy a ochutnávku espressa z její nabídky. Oběd jsme si raději posunuli a nechali na někde cestou s vědomím, že bude tentokrát hóóóóódně pozdní. Ale ten "odklad" stál za to, mexická kuchyně to středeční čekání bohatě vynahradila. A že káva byla dobrá, svědčí o tom, že jsme si k tomu přidali i jeden balíček s sebou.  Poslední tři dny letošního listopadu? Ty už byly trošku ve znamení předvánočního "konzumu", menšího rozhýbání těla na bowlingu, tradiční předvánoční návštěvy zahradnictví v nedalekých Nechanicích a pár předvánočních schůzek s přáteli a známými, byť tentokrát místo tradiční sklenky vína to jednou bylo i jen o "horké hrušce". Tím ale ty prima zážitky spojené s podvečerním posezením neutrpěly :-) Poslední listopadový den, tedy dnešek, už byl "jen" doladění posledních detailů před adventem, tedy odzkoušení vánočního osvětlení,  nazdobení dvou adventních věnců a úklidu další várky spadaného listí, neb letos si jabloně opět dávají na čas. Ještě dodatek k těm adventním věncům Ano, dříve jich bývalo více, ale to bylo s plně funkční pravou rukou. S prvním prosincovým dnem přichází nejen zima, ale i první adventní neděle, takže hned zítra ráno se na jednom z věnců rozhoří plamen na první adventní svíci, tzv. svíci proroků (zvané také Naděje),  zvěstující, že přichází čas  příprav na letošní Vánoce. V předvečer jej bude následovat rozsvícení domácího vánočního osvětlení, aby "naši" sváteční neděli zakončilo rozsvícení obecního vánočního stromu, ochutnávkou cukroví od místních hospodyněk (i přes to "omezení" ani letos tam nebudou chybět tradiční úlky) a tradiční zpívání vánočních koled pod ním. Aby to "dokreslení" adventního času bylo výraznější, vypůjčil jsem si sem obrázek z vánočních trhů za našimi hranicemi. P.S. Snad všichni už počítají čas do Štědrého dne, my tentokrát "odpočítáváme" už 21. prosinec, kdy bude nejen zimní slunovrat (v čase 10:19 hod.), ale i první letošní nadílka pro naše pražská vnoučata. Ale to je až za těch "21", nejprve tu za "1", tedy zítra, máme železnou neděli. Teď ale už nezbývá než se odebrat o patro výše a nechat si něco pěkného zdát. A jelikož je to svatoondřejská noc, tak není vyloučeno, že by se to mohlo i splnit.

Za chvíli sice na hory, ale bez běžek

Dnešek by měl zase po několika dnech představovat den, kdy zase o trošku více poskočí dopředu číslo na tachometru auta. Cílem tentokrát, vlastně už potřetí, bude městečko Vysoké nad Jizerou a v něm jedno specializované zdravotnické zařízení. Zda bude příležitost tam navštívit ještě něco jiného, myšleno hlavně nějaké místo, kde by člověk mohl, byť již v odpoledním čase, nějak doplnit energii, to ukáže čas, přesněji průběh návštěvy místní nemocnice. Tam si to na rozdíl od té ve Vysokém Mýtě zase tak "řídit" nelze. Jinak v těch uplynulých pár dnech se moci jiných témat, než zdraví, nevyskytovalo. Zmínku snad, byť jen pro účely pěstitelské "evidence" zaslouží jen úterní výsadba česneku a vlastně i další porucha signalizovaná plynovým kotlem. Tentokrát to podle servisního technika ale není na kotli, ale někde v jeho napojení na odvod spalin, neb ty se, jak ukázalo měření, objevují ve zvenku nasávaném vzduchu. A to si hlídá čidlo na kotli. Takže aby kotel topil, provizorně se nasávání vzduchu přepnulo do vnitřního režimu a čeká se na posouzení montéra, který kotel u nás instaloval. Sice topíme, ale na klidu to nepřidá. P.S. A jedno zjištění - nad koláčky s vanilkovou náplní, které jsme nedávno ochutnali v portugalském Portu, ty s Cross Café mají akorát cenou :-(

První sněhová nadílka

Tak jsme se letos dočkali, byť sv. Martin se sněhem dorazil do nížiny s malým zpožděním. Ale lepší zpoždění než nic, jako tomu bylo v několika uplynulých letech. Předpověď počasí vyšla, díky ní už bylo jasné, že i ten skleník letos končí. Že tam ještě zůstalo tolik paprik, to jsem ale nečekal. Takže sklizeno na rozdíl od citrónu, který se ze svého dočasného zimoviště u okna v dílně přesunul s celou svou letošní úrodou (pár se už jich sklidilo na konci léta) do patra k oknu, kde přečká zimu. Stran toho bílého poprašku dnes večer už zůstaly jen zbytky na střeše pergoly, ale jak to tak vypadá, tak by podle předpovědi zase něco mohlo připadnout z pátku na sobotu. Ale ani ten nebude mít dlouhého trvání, neb o víkendu se prý čeká zase oteplení. Někde i dost výrazné. Ale to už by nemělo být nic, co by mělo vést k dalšímu odkladu výsadby česneku a definitivního "uzamčení" zahrady, takže úterkem dopoledne se i to stane. Mimochodem kalendář příštího týdne už dlouho nebyl tak plný, přesto by tam něco mělo zbýt na dokončení zazimování pergoly, aby se i ta mohla pomyslně zamknout, byť nevylučuji, že si tam v zimě aspoň jednou zatopím v krbu a možná hodím i něco na rošt. Jinak přestože uplynulých několik dní si ani nezasloužilo nějakou poznámku do kalendáře, měly také "výživnou" náplň. Vysoké Mýto bylo tentokrát bez použití dálnice a když jsem se podíval při příjezdu do města vpravo na tu kolonu od dálnice, tak mám pocit, že to je pomalu jedno, kudy tam člověk pojede. Samozřejmě se bavím o pracovních dnech, víkend snad takový nebude. Když už jsem použil to přirovnání "výživné", měl bych asi doplnit, že i trošku jak se říká "na bednu", neb těch životních situací, kdy se člověk nějak musel vcítit do myšlení/konání od necelého roku až po necelou devadesátku věku. Ani jedno není jednoduché, to první člověku evokuje, že asi taky takový byl, to druhé spíš, aby takový nebyl, přesněji řečeno, že by jej nemuselo aspoň něco když ne všechno, s čím se člověk v posledních týdnech setkává, potkat. Ale na druhou stranu by člověk neměl od sebe očekávat totéž jako někdy mezi dvaceti a třiceti. Na něco už prostě nemá, ale zase se má na něco jiného, takže operovat jen s věkem a podle toho se cítit resp. dělat si nějakou šablonu pro porovnání není cesta.  A pořád, přestože těch pomyslných překážek je stále více, ten vláček ještě po těch kolejích jede a dá se naštěstí stále i řídit, jak rychle a kam to bude. Byť to přemýšlení a rozhodování občas trvá už o trošku déle. Se začátkem prosince přicházejí železniční přepravci s novým jízdním řádem, není náhodou čas trošku zaktualizovat i ten náš? Určitě ano a blížící se adventní čas bude k tomu tím správným momentem, aby to nakročení do posledního měsíce letošního roku přineslo s sebou i trošku toho čerstvějšího větru do dalších dnů. P.S. Myšleno samozřejmě obrazně, neb současné počasí už to naplňuje a v tomto případě není nějak o co stát :-)

Dozvuky svatomartinského víkendu

Když to na začátku víkendu i přes tu trošku nutné improvizace vyplývající z toho, že stále jsou a ještě asi pár týdnů budou v podstatě k dispozici jen ty "tři a půl ruce",  vypadalo, že už je téměř vše připraveno na již tradiční rodinný svatomartinský víkend, přišla drobná změna, která vedla k menšímu přehodnocení. Ne ani tak jeho průběhu, ten se neměnil a opět se vydařil, ale hlavně rozsahu pohoštění, neb trošku zapracovala ze vzduchu nějaká viróza, která vedla k tomu, že nám nakonec stačil jeden velký stůl, že nebylo třeba od vedle si půjčit ani další židle ani cokoli dalšího. A nejen to. V mrazáku zůstává na někdy příště jedna celá domácí husička. Ostatní se už neřešilo a neděle a pondělí stačily na to, aby jedinou památkou na letošní svatomartinský víkend zůstala jen ta husa v mrazáku. Vlastně ještě něco nás bude "provázet" v následujících týdnech, až to vyzraje, čímž mám na mysli vitamínové pickles ze zbylé půlky hlávky červeného zelí, mrkve a cibule, křenu, kopru a trošky soli. Na něm ale bude třeba teprve popracovat, zatím jsou to jen nezpracované suroviny. Tečka za ním byla skutečně v neděli odpoledne, neb večer následovala důsledná "profylaxe" před dnešní ranní návštěvou pavilonu č. 11 hradecké fakultky. Ano, už je to rok, co tam pro mne skončil jeden "projekt", jehož přínosů si od té doby opravdu užívám. Tak proč tam, když je všechno ok? Totiž má-li platit záruka na provedené dílko, tak mne vždy po roce návštěva zde nemine, i když si člověk myslí, vidí či cítí, že je to ok. To ale nestačí, takové potvrzení získá až po důkladném "servisu" a ověření na pořízené rtg dokumentaci. Mimochodem tak mne napadá, na co všechno z jeho tělesné schránky ještě člověk musí dostat nějaký papír, aby se ubezpečil, že může pokračovat "v provozu"?  A jelikož dnešní snídaně byla formou jedné tuby energetického gelu, tak nebylo divu, že cestou na autobusový terminál jsem musel doplnit nejen trochu té energie, ale i kofein. Normálně by to byl čaj, ale ten do kelímku s sebou nedávají a hlavně bylo dost brzo. P.S. Ten červený koberec u Paříže nebyl pro mne, to se snaží v centru města připomenout, že 21.11. tady otevírá megaobchod ten s tou červenou židlí, tedy XXX Lutz. Za mne je ale na tom asi nejdůležitější, že se konečně jednou silnicí propojily dvě nákupní zóny, takže když náhodou tam člověk zavítá, tak se méně projede :-)

Když je o jednu ruku "méně", navíc o tu pravou

Uplynulých pět dní bylo sice spojeno s různými zážitky, ale tou nití procházející všemi dny je a vlastně minimálně až do konce roku téma, jak zase docílit u jednoho tupého úhlu po provedeném operačním výkonu, zaléčení a následné rehabilitaci minimálně úhlu ostrého, nejlépe nulového. A jelikož výkon proběhl snad úspěšně v pondělí, nastal už posun do druhé fáze, tedy zaléčení. Že to teď s pravou rukou není ono a navíc to ještě bolí jako čert, o tom žádná, takže není divu, že přišlo na řadu i nějaké to delegování činností, aby příští milník za necelé dva týdny byl o náhradě sádry za dlahu a pár dní po Mikuláši se už dalo mluvit o začátku rehabilitace.  Zbývá ještě dodat, že místem, kde se ten lékařský výkon odehrál, je Ústav chirurgie ruky ve Vysokém nad Jizerou. Tamtéž budou i ty následující, jejichž termíny trošku pozměnily obsah kalendáře do konce tohoto roku. Na kalendáři se "podepsala" i priorita návštěv ve Vysokém Mýtě, které teď na pár týdnů nahradilo cesty do Pardubic. Tam také věřím v nějaký pokrok, byť zde to bude mnohem složitější. Pondělní nakonec dopadlo dle plánu, i když v jednom případě vděčím jen upozornění z mobilu, že jsem na tu nejdůležitější schůzku dorazil včas. Zejména když se pak opravdu vydařila. V úterý už od Hořic při teplotách až do -3°C bez drobného kufrování následovala cesta další do Vysokého nad Jizerou, přičemž zpět to už tentokrát nebylo po hlavním tahu. Ale nic se na tom nezískalo. První test pravé ruky přišel během oběda, kdy "hambáč" si bylo třeba nechat naporcovat, ale pak už v následujících dnech přišly ke slovu jen jídla na vidličku. Ani s volantem u auta to není žádný zázrak a byť automat řeší to nejnáročnější, tento týden je to s řidičem. Ale jak už někdo řekl, že bude líp, tak ještě příští týden bude takový "oťukávací", ale pak už by to po sundání sádry výměnou za dlahu mohlo být lepší. Minimálně stran té bolesti a větší citlivosti. Pravda je, že ta spousta plánů spojených s přípravou všeho kolem na letošní advent asi dozná pár změn, ale cíl, že letošní adventní čas bude od počátku v pohodě, snad i přes těch několik "překážek" vzniklých v posledních dnech, se podaří naplnit. Zejména když samotný závěr roku bude zase trošku "přelomový", ale jak to tak vypadá, tak by to takový zlom díky dění v poslední době být nemusel. A že se dají věci zvládat i s pravou rukou "z formy", svědčí i to, že na víkend, nesoucí přídomek rodinný svatomartinský je téměř vše připraveno. Na zítřejší dopoledne už čeká jen příprava tabule, u které se tentokrát sejdeme jen v úzkém kruhu rodinném, dopečení husy, knedlíky a červené zelí. A pak už by to mohla být až do konce víkendu jen pohoda, která by se mohla přenést i do pondělního rána do návštěvy do konce října loňského roku hojně navštěvovaného pavilonu č. 11 královéhradecké fakultky. To s pár návštěvami Vysokého Mýta je jediný zápis v kalendáři příštího týdne, aby ten následující už bylo možno říci, že nejen jsme zase "na kolejích", ale jede se +/- něco málo podle "jízdního řádu". Teď ale je před námi již tradiční svatomartinský víkend nejen s plným stolem, ale i domem.

Rozloučení s babím létem v cca kilometru nad mořem

Vlastně i s celým víkendem, který trošku symbolizovalo i to jedno z podstatných jmen uvedených v titulku tohoto příspěvku. A to kilometr, přesněji kilometry, jejichž "výsledkem" je na pár desítek hodin, jak doufám, od dnešního poledne v podstatě téměř prázdný dům. Předcházela tomu sobota strávená nejen na zahradě při likvidaci a následném zpracování zbytku vypěstované zeleniny, ale i balení věcí do tašky a předání pár instrukcí na ten čas. Pak už jen "prosvištění" si nabytého umu v kursu vietnamské kuchyně, jehož výsledkem byly tradiční smažené nudle, kontrola auta a mohlo se vyrazit do podhůří Jizerských hor, kam až nás "zavedl" zdravotní systém s cílem vrátit něco z té naší "schránky" do maximálně funkčního stavu. Cesta i s ohledem na nedělní provoz byla zvolena tím nejkratším směrem a až do Poniklé to vypadalo, že se to dá podle paměti, tedy bez navigace. Ale minutí jedné neoznačené odbočky způsobilo, že jsme se pár kilometrů vraceli. Samozřejmě s přispěním navigace, byť z tohoto směru už bylo odbočení dobře značeno. I přes tu drobnou zajížďku byl příjezd včas, tedy v době určené pro příjem, takže pak už jen příjem a rozloučení s očekáváním, že vše bude ok a jak to půjde, tak bude pokračování zde při návratu domů. A jelikož to odpoledne bylo tak nějak v polovině a počasí přálo, tak před otočkou auta směr domů následovala ještě něco přes desítku kilometrů dlouhá cesta na sever do Příchovic, odkud jsem z místního parkoviště vyrazil pěšky po zelené na necelé dva kilometry vzdálenou rozhlednu Štěpánka, odkud jsem se trošku podíval do kraje a neopomenul poslat pozdrav naší malé vnučce nosící stejné jméno. Pak už jen cesta domů, tentokrát už raději po hlavním tahu až před Jičín a poté v koloně vracejících se aut z víkendu až domů. Zítra je na "programu" nejen pár zařizování ve městě, ale i další "podzimní káva/čaj". Zda poté bude ve městě i oběd, či se "odbydu" něčím rychlým po návratu domů, to ukáže čas. Každopádně budu na telefonu, abych čekal na informaci, že vše dobře dopadlo a kdy se mám do Vysokého nad Jizerou zase vypravit. P.S. Z předpovědi počasí na příští dny to vypadá, že při další cestě do Vysokého nad Jizerou se už ocení, že se s přezutím pneumatik na autě nečekalo, až se zhorší podmínky u nás v nížině.