Uplynulých pět dní bylo sice spojeno s různými zážitky, ale tou nití procházející všemi dny je a vlastně minimálně až do konce roku téma, jak zase docílit u jednoho tupého úhlu po provedeném operačním výkonu, zaléčení a následné rehabilitaci minimálně úhlu ostrého, nejlépe nulového. A jelikož výkon proběhl snad úspěšně v pondělí, nastal už posun do druhé fáze, tedy zaléčení. Že to teď s pravou rukou není ono a navíc to ještě bolí jako čert, o tom žádná, takže není divu, že přišlo na řadu i nějaké to delegování činností, aby příští milník za necelé dva týdny byl o náhradě sádry za dlahu a pár dní po Mikuláši se už dalo mluvit o začátku rehabilitace. Zbývá ještě dodat, že místem, kde se ten lékařský výkon odehrál, je Ústav chirurgie ruky ve Vysokém nad Jizerou. Tamtéž budou i ty následující, jejichž termíny trošku pozměnily obsah kalendáře do konce tohoto roku. Na kalendáři se "podepsala" i priorita návštěv ve Vysokém Mýtě, které teď na pár týdnů nahradilo cesty do Pardubic. Tam také věřím v nějaký pokrok, byť zde to bude mnohem složitější. Pondělní nakonec dopadlo dle plánu, i když v jednom případě vděčím jen upozornění z mobilu, že jsem na tu nejdůležitější schůzku dorazil včas. Zejména když se pak opravdu vydařila. V úterý už od Hořic při teplotách až do -3°C bez drobného kufrování následovala cesta další do Vysokého nad Jizerou, přičemž zpět to už tentokrát nebylo po hlavním tahu. Ale nic se na tom nezískalo. První test pravé ruky přišel během oběda, kdy "hambáč" si bylo třeba nechat naporcovat, ale pak už v následujících dnech přišly ke slovu jen jídla na vidličku. Ani s volantem u auta to není žádný zázrak a byť automat řeší to nejnáročnější, tento týden je to s řidičem. Ale jak už někdo řekl, že bude líp, tak ještě příští týden bude takový "oťukávací", ale pak už by to po sundání sádry výměnou za dlahu mohlo být lepší. Minimálně stran té bolesti a větší citlivosti. Pravda je, že ta spousta plánů spojených s přípravou všeho kolem na letošní advent asi dozná pár změn, ale cíl, že letošní adventní čas bude od počátku v pohodě, snad i přes těch několik "překážek" vzniklých v posledních dnech, se podaří naplnit. Zejména když samotný závěr roku bude zase trošku "přelomový", ale jak to tak vypadá, tak by to takový zlom díky dění v poslední době být nemusel. A že se dají věci zvládat i s pravou rukou "z formy", svědčí i to, že na víkend, nesoucí přídomek rodinný svatomartinský je téměř vše připraveno. Na zítřejší dopoledne už čeká jen příprava tabule, u které se tentokrát sejdeme jen v úzkém kruhu rodinném, dopečení husy, knedlíky a červené zelí. A pak už by to mohla být až do konce víkendu jen pohoda, která by se mohla přenést i do pondělního rána do návštěvy do konce října loňského roku hojně navštěvovaného pavilonu č. 11 královéhradecké fakultky. To s pár návštěvami Vysokého Mýta je jediný zápis v kalendáři příštího týdne, aby ten následující už bylo možno říci, že nejen jsme zase "na kolejích", ale jede se +/- něco málo podle "jízdního řádu". Teď ale je před námi již tradiční svatomartinský víkend nejen s plným stolem, ale i domem.
Žádné komentáře:
Okomentovat