že se ty lyže už konečně musí rozjet. Ale pěkně popořádku. Po posledním ověření předpovědi počasí na dnes jsem včera večer domluveným způsobem, tj. prozvoněním na mobil, sdělil "účastníkům dnešního zájezdu", že se opravdu jede a že přijedeme do
HK k autobusovému nádraží v 6:45 hod., abychom do Špindlerova Mlýna dorazili včas a stačili zaparkovat na
Hromovce. Tento plán se ukázal jako správný, neb kolem 8:30 už tam nebylo jediné volné místo a lidí bylo opravdu hodně. Cesta v pohodě, teplota těsně nad nulou a tak nezbylo než vystoupit z auta, přezout se, vzít lyže a pěšky v rozbředlé sněhové kaši se odebrat na výchozí bod Krkonošské magistrály ve sv. Petru. První kontakt se sněhem nevěštil nic dobrého, odhadnutá
máza propadla, ale jediný já díky své strategii, že "nahoře a zpátky to musí jet" (viz poslední běžky s Maruškou a Ivanem) jsem nepřemazával a v kombinaci "ruce a stromeček" vyrazil na trasu. Ostatní měli přemazáno každý jinak resp. jednou byly šupiny, pro které
stoupat do kopce není tradičně
problém, ale dolů, pokud to nebylo opravdu prudké, vůbec v tomto vlhkém a těžkém sněhu nejely. A zbylé mázy ? Zpočátku se jevil "
fialovej" lepší než na druhé lyže hned nanesený
klistr. Ale s postupem času to bylo stejné. Nejvíc mě pobavilo, že nakonec
klistr jel i dolů lépe, než moje do stoupání podkluzující lyže. Takže tušíte, že jsem si "vychutnal rukama" i cestu zpět do
Špindlu. Jinak počasí nás provázelo přesně podle předpovědi, občas jsme si užili sluníčka (v nižších polohách), nahoře to bylo většinou v mlze. A když nastal čas oběda a nahoře nás nic neupoutalo, navíc jsme tam trošku "zakufrovali",
byť druhým jsme poradili správnou cestu, rozhodli jsme se dát druhý pokus a zkusit po minulém neúspěchu (zavřeno) Boudu
Šestidomí nad Strážným. A výsledek?
Fozolovka, Krakonošův oheň s bramboráčky a černé pivo - toto "občerstvení" mělo jen jednu chybu. A to, že po něm bylo
nutno znovu vystoupat na Krásnou
Pláň a teprve odsud vedla cesta zpět k autu. Ale i to se nakonec povedlo a když kousek za rozcestím začala cesta dolů do
Špindlu konečně klesat, měla konečně přijít "moje chvíle". Sice se mi povedlo lyže rozjet, ale to bylo jen díky prudšímu klesání. Jakmile se klesání zmenšilo, zase přišly na řadu ruce a tak očekávaný pohodový dojezd byla pomalu stejná námaha jako menší stoupání, kde nebylo třeba "stromeček" :-( A nakonec už ani nepomohlo prudší klesání v samém závěru trasy, neb díky provozu roleb a
skutrů jsme ráno rolbou upravený povrch nepoznali a měli co dělat, abychom se při sjezdu v tom "oraništi" udrželi na lyžích. Ale i přes tento konec a unavené ruce, nelze na dnešní akci říci nic jiného, než že to byl balzám na dění v tomto týdnu. A když po návratu domů na stole zavoněl oblíbený
"Baba
Jaga Tee", zážitek byl úplný. V příštím týdnu se ale má ochladit, takže uvidíme, jak zima (a zřejmě nejen na horách) se ještě nebude chtít vzdát své vlády, byť dole v těchto dnech jaro nepřipouští diskusi. To také rozhodne, zda to letos budou ještě jedny běžky spíše pro rozloučení se se sezónou, tj.
takový pohodový
den strávený na horách na jarním sněhu, nebo ještě bude možné počítat s nějakým slušnějším
poježděním si, byť za ním bude nutno vyrazit nějak výše a věnovat větší péči máze. Nechme se tedy překvapit, jaké počasí přinese příští týden a jak a kde si užijeme první jarní den v sobotu 21. března.
že se ty lyže už konečně musí rozjet. Ale pěkně popořádku. Po posledním ověření předpovědi počasí na dnes jsem včera večer domluveným způsobem, tj. prozvoněním na mobil, sdělil "účastníkům dnešního zájezdu", že se opravdu jede a že přijedeme do HK k autobusovému nádraží v 6:45 hod., abychom do Špindlerova Mlýna dorazili včas a stačili zaparkovat na Hromovce. Tento plán se ukázal jako správný, neb kolem 8:30 už tam nebylo jediné volné místo a lidí bylo opravdu hodně. Cesta v pohodě, teplota těsně nad nulou a tak nezbylo než vystoupit z auta, přezout se, vzít lyže a pěšky v rozbředlé sněhové kaši se odebrat na výchozí bod Krkonošské magistrály ve sv. Petru. První kontakt se sněhem nevěštil nic dobrého, odhadnutá máza propadla, ale jediný já díky své strategii, že "nahoře a zpátky to musí jet" (viz poslední běžky s Maruškou a Ivanem) jsem nepřemazával a v kombinaci "ruce a stromeček" vyrazil na trasu. Ostatní měli přemazáno každý jinak resp. jednou byly šupiny, pro které 
stoupat do kopce není tradičně 
problém, ale dolů, pokud to nebylo opravdu prudké, vůbec v tomto vlhkém a těžkém sněhu nejely. A zbylé mázy ? Zpočátku se jevil "fialovej" lepší než na druhé lyže hned nanesený klistr. Ale s postupem času to bylo stejné. Nejvíc mě pobavilo, že nakonec klistr jel i dolů lépe, než moje do stoupání podkluzující lyže. Takže tušíte, že jsem si "vychutnal rukama" i cestu zpět do Špindlu. Jinak počasí nás provázelo přesně podle předpovědi, občas jsme si užili sluníčka (v nižších polohách), nahoře to bylo většinou v mlze. A když nastal čas oběda a nahoře nás nic neupoutalo, navíc jsme tam trošku "zakufrovali", byť druhým jsme poradili správnou cestu, rozhodli jsme se dát druhý pokus a zkusit po minulém neúspěchu (zavřeno) Boudu Šestidomí nad Strážným. A výsledek? Fozolovka, Krakonošův oheň s bramboráčky a černé pivo - toto "občerstvení" mělo jen jednu chybu. A to, že po něm bylo
nutno znovu vystoupat na Krásnou 
Pláň a teprve odsud vedla cesta zpět k autu. Ale i to se nakonec povedlo a když kousek za rozcestím začala cesta dolů do Špindlu konečně klesat, měla konečně přijít "moje chvíle". Sice se mi povedlo lyže rozjet, ale to bylo jen díky prudšímu klesání. Jakmile se klesání zmenšilo, zase přišly na řadu ruce a tak očekávaný pohodový dojezd byla pomalu stejná námaha jako menší stoupání, kde nebylo třeba "stromeček" :-( A nakonec už ani nepomohlo prudší klesání v samém závěru trasy, neb díky provozu roleb a skutrů jsme ráno rolbou upravený povrch nepoznali a měli co dělat, abychom se při sjezdu v tom "oraništi" udrželi na lyžích. Ale i přes tento konec a unavené ruce, nelze na dnešní akci říci nic jiného, než že to byl balzám na dění v tomto týdnu. A když po návratu domů na stole zavoněl oblíbený 
"Baba Jaga Tee", zážitek byl úplný. V příštím týdnu se ale má ochladit, takže uvidíme, jak zima (a zřejmě nejen na horách) se ještě nebude chtít vzdát své vlády, byť dole v těchto dnech jaro nepřipouští diskusi. To také rozhodne, zda to letos budou ještě jedny běžky spíše pro rozloučení se se sezónou, tj. 
takový pohodový 
den strávený na horách na jarním sněhu, nebo ještě bude možné počítat s nějakým slušnějším poježděním si, byť za ním bude nutno vyrazit nějak výše a věnovat větší péči máze. Nechme se tedy překvapit, jaké počasí přinese příští týden a jak a kde si užijeme první jarní den v sobotu 21. března.
Žádné komentáře:
Okomentovat