Byť se zima ještě brání zuby nehty, na silnice se vrátily pluhy a sypače, zítra pár desítek minut po poledni si astronomické jaro už otevře dveře. Sice to bude ještě chvíli s mrazivým dechem, ale jak to tak vypadá, když nebudeme počítat tradiční zmrzlé dny na počátku května, mohlo by se to dole zlomit již na konci března. Dole proto, že na horách ten mráz resp. chlad ještě nějaký pátek vydrží - a to díky opravdu vysoké vrstvě sněhu, která asi hned tak neroztaje. Zejména když se v posledních dnech řádně přisypalo a nějaký ten centimetřík se ještě čeká. Přidáme-li k tomu předpověď pro Krkonoše na tento víkend - mrazíky kolem minus pětky, občasné sluníčko a slabší větřík, tak se pro tuto sobotu rýsují pomalu ty nejlepší podmínky z
letošní zimní sezóny. A nebudu zastírat, že si to na závěr tohoto týdne zasloužím. Nejen potřebou přemazat zážitky z posledního "tahání rukama" díky špatné máze a tupému sněhu, ale i nezbytností vyhnat z těla únavu po spoustě času stráveném tento týden za volantem. Když už jsem se vypořádal se sněhem v úterý na cestě do/z Ostravy i dnes do/z Prahy, tak proč by zrovna v sobotu měl být nějaký problém :-) A teď z jiného soudku. Na cestě do Ostravy mi "přes nos"
přešla známá vůně jedné místní specialitky - Štramberských uší, což je produkt s chráněným zeměpisným označením v rámci EU stejně jako Olomoucké tvarůžky či kousek od nás Hořické trubičky. A tak jsem si jich pár zase přivezl na ochutnání. A stejně tak jako mizí Hořické trubičky z poslední cesty ze Špindlu, ani "ušiska"
nezůstávají pozadu. A těm, kdo netuší, co se za nimi skrývá, dodám, že vše má oporu v místní pověsti, že ve 13.století se při útoku Tatarů schovali místní obyvatelé na hrad Kotouč. A když po velkém dešti se rybník nad tatarským ležením naplnil až po okraj hráze, místní ji prokopali, Tatary z tábora vyplavili a po opadnutí vody tam po nich našli pár pytlů nasolených uší, které Tataři utínali pobitým křesťanům. A na památku toho se ve Štramberku pečou "Štramberské uši" - trvanlivé pečivo připomínající perník, k mání nejen tam ale i v celé řadě cukráren v širokém okolí a chráněné ochrannou známkou číslo 179248 a č. 227965.
Byť se zima ještě brání zuby nehty, na silnice se vrátily pluhy a sypače, zítra pár desítek minut po poledni si astronomické jaro už otevře dveře. Sice to bude ještě chvíli s mrazivým dechem, ale jak to tak vypadá, když nebudeme počítat tradiční zmrzlé dny na počátku května, mohlo by se to dole zlomit již na konci března. Dole proto, že na horách ten mráz resp. chlad ještě nějaký pátek vydrží - a to díky opravdu vysoké vrstvě sněhu, která asi hned tak neroztaje. Zejména když se v posledních dnech řádně přisypalo a nějaký ten centimetřík se ještě čeká. Přidáme-li k tomu předpověď pro Krkonoše na tento víkend - mrazíky kolem minus pětky, občasné sluníčko a slabší větřík, tak se pro tuto sobotu rýsují pomalu ty nejlepší podmínky z 
letošní zimní sezóny. A nebudu zastírat, že si to na závěr tohoto týdne zasloužím. Nejen potřebou přemazat zážitky z posledního "tahání rukama" díky špatné máze a tupému sněhu, ale i nezbytností vyhnat z těla únavu po spoustě času stráveném tento týden za volantem. Když už jsem se vypořádal se sněhem v úterý na cestě do/z Ostravy i dnes do/z Prahy, tak proč by zrovna v sobotu měl být nějaký problém :-) A teď z jiného soudku. Na cestě do Ostravy mi "přes nos" 
přešla známá vůně jedné místní specialitky - Štramberských uší, což je produkt s chráněným zeměpisným označením v rámci EU stejně jako Olomoucké tvarůžky či kousek od nás Hořické trubičky. A tak jsem si jich pár zase přivezl na ochutnání. A stejně tak jako mizí Hořické trubičky z poslední cesty ze Špindlu, ani "ušiska" 
nezůstávají pozadu. A těm, kdo netuší, co se za nimi skrývá, dodám, že vše má oporu v místní pověsti, že ve 13.století se při útoku Tatarů schovali místní obyvatelé na hrad Kotouč. A když po velkém dešti se rybník nad tatarským ležením naplnil až po okraj hráze, místní ji prokopali, Tatary z tábora vyplavili a po opadnutí vody tam po nich našli pár pytlů nasolených uší, které Tataři utínali pobitým křesťanům. A na památku toho se ve Štramberku pečou "Štramberské uši" - trvanlivé pečivo připomínající perník, k mání nejen tam ale i v celé řadě cukráren v širokém okolí a chráněné ochrannou známkou číslo 179248 a č. 227965.
Žádné komentáře:
Okomentovat