Ubezpečování meteorologů o tom,
že v pátek bude ojediněle skoro jasno - a to většinou jen v těch
nejvyšších horách - definitivně rozhodlo, že po čtvrtečním zrušení dovolené jsem se nakonec ještě téhož dne večer rozhodl a dnes ráno nakonec vyrazil s prkýnky do těch opravdu nejvyšších našich hor - do Krkonoš. A kam jinam než na Černou Horu, kde je snad vždy jistota dobrého sklouznutí. Výbava byla důkladná, neb avízo poměrně nízkých teplot pro nadmořskou výšku nad 1000 m po celý den nebylo
radno brát na lehkou váhu. A teplota byla to, co dnes vyšlo na 100% - většinu dne jízda za "osmičky" pod nulou.
Škoda jen, že ji nezvládaly baterie ve fotoaparátu, takže pořídit pár obrázků nebylo úplně snadné - bylo zapotřebí je nejprve trošku ohřát v dlani:-) Auto zůstalo jako tradičně na parkovišti u Hoffmannovy boudy, pak už jen zledovatělý lesní žlab a už tu byla upravená Černohorská silnice.A od té doby s výjimkou občerstvení vše už jen na lyžích. Očekávání, že nízká oblačnost zůstane dole, ale nevyšlo. Naopak s rostoucí nadmořskou výškou bylo vidět méně a méně a pomalu to připomínalo "pobyt v prádelně". Vystoupat na vrchol Černé
Hory za sluníčkem jsem vyhodnotil jako špatnou variantu, takže hurá za rolbou upravující stopu. Tím nejkratším směrem
- nad Zrcadlovky a na Lučiny nad Pecí pod Sněžkou, kde by třeba mohla být nějaká ta díra na obloze. Ale ani výstup pod vrchol Liščí hory nepřinesl kýžený výsledek, naopak cestou nahoru bylo vidět jen na dvě tyče. A tak nezbývalo, než zahřátí hledat jinde. Lyžařská bouda nezklamala
- groček s místní bramboračkou přišly vhod. Ale tím výprava neskončila, neb z mraků
slabě probliklo zářící kolo (byť jen na opravdu malou chvíli) a něco jako by mi říkalo "Co kdyby to nakonec na vrcholu Černé Hory vyšlo?" Bramboračka stačila před začátkem stoupání "slehnout" a pak už ty poslední dvě stovky výškových metrů do té dnešní necelé tisícovky. Sice se cestou nahoru dvakrát objevila modrá obloha, ale
zrovna v takovém místě, odkud nebyl žádný rozhled. Navíc jen na pár vteřin, aby se přes vrchol převalila další várka oblačnosti. A jelikož ani zde mě sluníčko nezahřálo, tak to odčinilo pozdně "obědové" odpočinutí v Kiosku U staré lanovky. A jelikož jsem věděl, že před sebou mám už "jen" necelých sedm km jen dolů, tak jsem se i
náležitě "odměnil" za tu veškerou dnes vydanou energii. Ven se mi tentokrát moc nechtělo, ale nebylo vyhnutí - domů se musí. A cesta dolů? To byl pomalu zlatý hřeb dneška - zejména přes
dva úseky, na kterých jezdí i sáňkaři. Při přejezdu jedné ze sjezdovek jsem se připletl k chumlu opravdu si to užívajících a notně nějakou "samohonkou" posílených sáňkařů, zastavit se mi nechtělo, a tak jsem druhý úsek spíše než dopředu koukal kolem a hlavně za sebe. Ale od Zinneckerových Bud už to byla parádní sólo jízda, aby po 4 km lyže zastavily u auta (žlab nad "Hoffmankami" jsem ztraverzoval, neb jeho ledový povrch nic jiného nedovolil). Hodnocení? Paráda i bez toho sluníčka. A určitě to tu letos nebylo naposledy!
že v pátek bude ojediněle skoro jasno - a to většinou jen v těch
nejvyšších horách - definitivně rozhodlo, že po čtvrtečním zrušení dovolené jsem se nakonec ještě téhož dne večer rozhodl a dnes ráno nakonec vyrazil s prkýnky do těch opravdu nejvyšších našich hor - do Krkonoš. A kam jinam než na Černou Horu, kde je snad vždy jistota dobrého sklouznutí. Výbava byla důkladná, neb avízo poměrně nízkých teplot pro nadmořskou výšku nad 1000 m po celý den nebylo 
radno brát na lehkou váhu. A teplota byla to, co dnes vyšlo na 100% - většinu dne jízda za "osmičky" pod nulou. 
Škoda jen, že ji nezvládaly baterie ve fotoaparátu, takže pořídit pár obrázků nebylo úplně snadné - bylo zapotřebí je nejprve trošku ohřát v dlani:-) Auto zůstalo jako tradičně na parkovišti u Hoffmannovy boudy, pak už jen zledovatělý lesní žlab a už tu byla upravená Černohorská silnice.A od té doby s výjimkou občerstvení vše už jen na lyžích. Očekávání, že nízká oblačnost zůstane dole, ale nevyšlo. Naopak s rostoucí nadmořskou výškou bylo vidět méně a méně a pomalu to připomínalo "pobyt v prádelně". Vystoupat na vrchol Černé 
Hory za sluníčkem jsem vyhodnotil jako špatnou variantu, takže hurá za rolbou upravující stopu. Tím nejkratším směrem 
- nad Zrcadlovky a na Lučiny nad Pecí pod Sněžkou, kde by třeba mohla být nějaká ta díra na obloze. Ale ani výstup pod vrchol Liščí hory nepřinesl kýžený výsledek, naopak cestou nahoru bylo vidět jen na dvě tyče. A tak nezbývalo, než zahřátí hledat jinde. Lyžařská bouda nezklamala 
- groček s místní bramboračkou přišly vhod. Ale tím výprava neskončila, neb z mraků
slabě probliklo zářící kolo (byť jen na opravdu malou chvíli) a něco jako by mi říkalo "Co kdyby to nakonec na vrcholu Černé Hory vyšlo?" Bramboračka stačila před začátkem stoupání "slehnout" a pak už ty poslední dvě stovky výškových metrů do té dnešní necelé tisícovky. Sice se cestou nahoru dvakrát objevila modrá obloha, ale
zrovna v takovém místě, odkud nebyl žádný rozhled. Navíc jen na pár vteřin, aby se přes vrchol převalila další várka oblačnosti. A jelikož ani zde mě sluníčko nezahřálo, tak to odčinilo pozdně "obědové" odpočinutí v Kiosku U staré lanovky. A jelikož jsem věděl, že před sebou mám už "jen" necelých sedm km jen dolů, tak jsem se i 
náležitě "odměnil" za tu veškerou dnes vydanou energii. Ven se mi tentokrát moc nechtělo, ale nebylo vyhnutí - domů se musí. A cesta dolů? To byl pomalu zlatý hřeb dneška - zejména přes
dva úseky, na kterých jezdí i sáňkaři. Při přejezdu jedné ze sjezdovek jsem se připletl k chumlu opravdu si to užívajících a notně nějakou "samohonkou" posílených sáňkařů, zastavit se mi nechtělo, a tak jsem druhý úsek spíše než dopředu koukal kolem a hlavně za sebe. Ale od Zinneckerových Bud už to byla parádní sólo jízda, aby po 4 km lyže zastavily u auta (žlab nad "Hoffmankami" jsem ztraverzoval, neb jeho ledový povrch nic jiného nedovolil). Hodnocení? Paráda i bez toho sluníčka. A určitě to tu letos nebylo naposledy!
Žádné komentáře:
Okomentovat