Ale existuje pro někoho i ta druhá
tvář. Ne zrovna pěkná, horší někdy až krutá. Ano, mluvím o zimě. Té zimě, která teď tady vládne
tak, že zcela. Od mrazivého větru a mračen zase slibujících v dohledné době sněhovou nadílku přes probuzení do opravdu krutého mrazu, až k jasné obloze se zářícím a pomyslné teplo jak pro tělo tak i pro duši v posledních dnech posílajícím sluníčkem. To se to hned zapomíná na "posilovnu" při úklidu napadaného sněhu, na okapy plné ledu vytvářejícího základ pro tvorbu rampouchů, na vrata
díky povrchovému tání na dvoře vytvořeného ledu večer přimrzající k betonu, na zběsile se točící
plynoměr signalizující, že pro dosažení slušné domácí pohody bylo třeba více otevřít kohouty, na cesty autem po různě upravených cestách a na spoustu dalších průvodních jevů letošní zimy. Opravdu stačí, aby vysvitlo sluníčko a vše je jinak. S ním totiž přichází, jak zjistili vědci, i "hormon štěstí"- serotonin, jehož tvorbu podporuje právě jasné světlo a jehož nedostatek má u nás za následek "depku" různé podoby a
hloubky či aspoň nic moc náladu. A kam jinam za sluníčkem než vyrazit ven
a i přes třeskutý mráz si dosytosti užít té pravé zimní romantiky zasněžených, sluncem ozářených plání, ožívajících bilióny odlesků sněhových krystalků, kterou letošní zima v posledních dnech nabízí. Navíc pokud tato pohoda čeká hned za dveřmi, co si více přát. A o tom resp. o ní byl hlavně tento víkend. Jen občasný mrazivý vítr a zapadající slunce připomínaly, že všechno má svůj konec. Konec, který ale ve své podstatě nic neznamená. Jen to, že něco končí a druhé zase začíná. To něco je tento týden a
s jeho závěrem spojené
toulky po širokém okolí, to druhé je příští týden se svými plány. Byť mrazivé dny budou i nadále pokračovat, snad na nás sluníčko i v dalších dnech nezanevře. A třeba to nebude jen "kolem a kolem", kde byl ve stopách občas slušný "nával" . Na pár místech bylo vidět, že se po vyjeté stopě vydal i zajíc, srnka či musher se svým psím spřežením, někde pejskař či myslivec, v libčanském lese i kůň a u Hřibska traktor. Přesto zase paráda a poměrně slušný záznam do deníčku letos ujetých kilometrů :-)
tvář. Ne zrovna pěkná, horší někdy až krutá. Ano, mluvím o zimě. Té zimě, která teď tady vládne 
tak, že zcela. Od mrazivého větru a mračen zase slibujících v dohledné době sněhovou nadílku přes probuzení do opravdu krutého mrazu, až k jasné obloze se zářícím a pomyslné teplo jak pro tělo tak i pro duši v posledních dnech posílajícím sluníčkem. To se to hned zapomíná na "posilovnu" při úklidu napadaného sněhu, na okapy plné ledu vytvářejícího základ pro tvorbu rampouchů, na vrata
díky povrchovému tání na dvoře vytvořeného ledu večer přimrzající k betonu, na zběsile se točící 
plynoměr signalizující, že pro dosažení slušné domácí pohody bylo třeba více otevřít kohouty, na cesty autem po různě upravených cestách a na spoustu dalších průvodních jevů letošní zimy. Opravdu stačí, aby vysvitlo sluníčko a vše je jinak. S ním totiž přichází, jak zjistili vědci, i "hormon štěstí"- serotonin, jehož tvorbu podporuje právě jasné světlo a jehož nedostatek má u nás za následek "depku" různé podoby a
hloubky či aspoň nic moc náladu. A kam jinam za sluníčkem než vyrazit ven 
a i přes třeskutý mráz si dosytosti užít té pravé zimní romantiky zasněžených, sluncem ozářených plání, ožívajících bilióny odlesků sněhových krystalků, kterou letošní zima v posledních dnech nabízí. Navíc pokud tato pohoda čeká hned za dveřmi, co si více přát. A o tom resp. o ní byl hlavně tento víkend. Jen občasný mrazivý vítr a zapadající slunce připomínaly, že všechno má svůj konec. Konec, který ale ve své podstatě nic neznamená. Jen to, že něco končí a druhé zase začíná. To něco je tento týden a 
s jeho závěrem spojené 
toulky po širokém okolí, to druhé je příští týden se svými plány. Byť mrazivé dny budou i nadále pokračovat, snad na nás sluníčko i v dalších dnech nezanevře. A třeba to nebude jen "kolem a kolem", kde byl ve stopách občas slušný "nával" . Na pár místech bylo vidět, že se po vyjeté stopě vydal i zajíc, srnka či musher se svým psím spřežením, někde pejskař či myslivec, v libčanském lese i kůň a u Hřibska traktor. Přesto zase paráda a poměrně slušný záznam do deníčku letos ujetých kilometrů :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat