Když se včera při úpravách mého pracovního kalendáře objevilo na úterý "okno",
nezaváhal jsem a požádal o dovolenou s tím, že pokud bude vše OK, byly by to zase po pár dnech běžky. Ale pro změnu někde na horách. Pokud by to ale v úterý ráno nevypadalo (čekal se zmrzlý sníh, velký mráz a vítr), tak by to bylo jen sklouznutí se "kolem a kolem" a likvidace nějakých těch domácích restíků. Ale to fakt jen v krajním případě. Takže vše večer připravit a sedmá ráno rozhodne. A rozhodla - poměrně silný vítr, zejména na otevřených pláních a hřebenech, mráz ve vyšších
polohách nesleze pod desítku
a na stávající zmrzlý podklad nic v noci nepřipadlo (to zase jen u nás připadly další 3 cm!) - takže se jede :-), byť netradičně o hodinu déle, než bývá obvyklé při naší cestě na hory. Ale někam níž, kde budou trasy za větrem a mráz by nemusel být tak velký. Volba padla na polské Jakuszyce, středisko zimních sportů na druhé straně hranice od Harrachova. Cesta perfektní, sníh ze silnice zmizel za Hořicemi a teplota s přibývajícími kilometry na tachometru stále klesala (u Studence mi zamrzly ostřikovače
- holt to je to ředění dodávaných koncentrátů, které se mi asi nějak
nepovedlo, byť to mělo vydržet "dvacítku" minus) , aby se na místě v devět hodin usadila na "třináctce". Jak bylo, o tom snad dostatečně mluví titulek a obrázky. Slunce nás provázelo po většinu trasy (pro ty zvídavé v místní terminologii : 1 - 1b - 20a - 22 - vyznačená část trasy na mapě - 7 - 8 - 9 - 11 - 15
- 14 - 13 - 24 - 20a - 1 - 1a - Zlotnik a zpět k 1b), mráz podle předpokladů postupně polevoval
až na očekávanou "šestku" a stopa byla opravdu velmi rychlá, takže kilometříky přibývaly poměrně rychle. A ani zde jsme nezapomněli na nějakou tu místní specialitku - tentokrát Slezské kyselo, neboli Žurek. Původně jsem čekal, že by jej mohli mít v Orle, ale to nevyšlo, takže bylo "na programu" až po návratu do Jakuszyc. A jelikož se jedná o opravdu
vydatné jídlo, byť uváděné v kategorii
polévek, potom už nebylo možné očekávat žádné větší výkony. Takže po pauze zakončené nefalšovaným cappuccinem (tj. takovým, kde máte problém najít v té mléčné pěně nějakou tu kávu) ještě na chvilku zpět na prkýnka a po třech kilometrech zakončených na místním stadiónu už jen do auta a domů. Samozřejmě přes krátkou zastávku u Kubištů ve výrobně
pravých
hořických trubiček :-) Pozn. To capuccino byl zároveň "malý spotřebitelský testík", neb před několika lety jsem si to samé objednal při svém pobytu v Kazimierzi Dolnom a dostal jsem "turka" s mlékem a člehačkou :-)
Když se včera při úpravách mého pracovního kalendáře objevilo na úterý "okno", 
nezaváhal jsem a požádal o dovolenou s tím, že pokud bude vše OK, byly by to zase po pár dnech běžky. Ale pro změnu někde na horách. Pokud by to ale v úterý ráno nevypadalo (čekal se zmrzlý sníh, velký mráz a vítr), tak by to bylo jen sklouznutí se "kolem a kolem" a likvidace nějakých těch domácích restíků. Ale to fakt jen v krajním případě. Takže vše večer připravit a sedmá ráno rozhodne. A rozhodla - poměrně silný vítr, zejména na otevřených pláních a hřebenech, mráz ve vyšších 
polohách nesleze pod desítku
a na stávající zmrzlý podklad nic v noci nepřipadlo (to zase jen u nás připadly další 3 cm!) - takže se jede :-), byť netradičně o hodinu déle, než bývá obvyklé při naší cestě na hory. Ale někam níž, kde budou trasy za větrem a mráz by nemusel být tak velký. Volba padla na polské Jakuszyce, středisko zimních sportů na druhé straně hranice od Harrachova. Cesta perfektní, sníh ze silnice zmizel za Hořicemi a teplota s přibývajícími kilometry na tachometru stále klesala (u Studence mi zamrzly ostřikovače
- holt to je to ředění dodávaných koncentrátů, které se mi asi nějak
nepovedlo, byť to mělo vydržet "dvacítku" minus) , aby se na místě v devět hodin usadila na "třináctce". Jak bylo, o tom snad dostatečně mluví titulek a obrázky. Slunce nás provázelo po většinu trasy (pro ty zvídavé v místní terminologii : 1 - 1b - 20a - 22 - vyznačená část trasy na mapě - 7 - 8 - 9 - 11 - 15
- 14 - 13 - 24 - 20a - 1 - 1a - Zlotnik a zpět k 1b), mráz podle předpokladů postupně polevoval 
až na očekávanou "šestku" a stopa byla opravdu velmi rychlá, takže kilometříky přibývaly poměrně rychle. A ani zde jsme nezapomněli na nějakou tu místní specialitku - tentokrát Slezské kyselo, neboli Žurek. Původně jsem čekal, že by jej mohli mít v Orle, ale to nevyšlo, takže bylo "na programu" až po návratu do Jakuszyc. A jelikož se jedná o opravdu
vydatné jídlo, byť uváděné v kategorii 
polévek, potom už nebylo možné očekávat žádné větší výkony. Takže po pauze zakončené nefalšovaným cappuccinem (tj. takovým, kde máte problém najít v té mléčné pěně nějakou tu kávu) ještě na chvilku zpět na prkýnka a po třech kilometrech zakončených na místním stadiónu už jen do auta a domů. Samozřejmě přes krátkou zastávku u Kubištů ve výrobně
pravých
hořických trubiček :-) Pozn. To capuccino byl zároveň "malý spotřebitelský testík", neb před několika lety jsem si to samé objednal při svém pobytu v Kazimierzi Dolnom a dostal jsem "turka" s mlékem a člehačkou :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat