Ve stopách 34. ročníku Biegu Piastow

Tentokrát nic nebylo ponecháno náhodě, vše řádně a několik dní dopředu naplánováno a upřesňováno, abychom se ve čtvrtek ráno sešli na parkovišti u terminálu MHD a odsud opět vyrazili směr Harrachov s cílem "běžecký ráj" Jakuszyce rozkládající se hned za hraničním přechodem na polské straně Jizerských hor. Jediné, co jsme nedokázali odhadnout, byl stav celého areálu, kterým se o minulém víkendu prohnala téměř šestitisícovka závodníků účastnících se zde obdoby naší Jizerské "50", 34. ročníku Biegu Piastow. Ale jelikož během víkendu mrzlo až praštělo, výška sněhové pokrývky na tratích byla kolem půl metru a na počátku tohoto týdne i něco přisněžilo, tak hned po příjezdu (mj. jsme se hned "zaregistrovali" - a to "pro event. pochybovače" - u místní průmyslové kamery snímající prostor cílové rovinky na lyžařském stadiónu) jsme konstatovali, že naše obavy byly liché. Tratě jako vymalované, pouze občas byl patrný nějaký ten odhozený obal z občerstvení podávaného závodníkům, který asi ušel pozornosti úklidových čet. Dva (někde i více) "jízdní pruhy" pro klasiku uprostřed s "manšestrem", venku od osmičky do trojky pod nulou, modrá obloha s občasnou "bílou šmouhou" a po celý den svítící slunce a báječná "kochačka" po okolí. To byly podmínky, za kterých jsme absolvovali další "várku" pomalu již jarních bílých kilometrů. Opět s krátkou zastávkou v Orle v místní osvěžovně, ale jako minule, nakonec jsme se rozhodli, že to hlavní občerstvení necháme až na závěr. Zejména, když jsme na tabuli marně hledali místní specialitu - slezské kyselo neboli žurek. Kdybychom se však zeptali, zjistili bychom, že ji samozřejmě mají. Jen v rámci úspory místa na tabuli ji napsali ke druhé polévce, ke hrachovce, což my rychločtenáři shora dolů jsme přehlédli:-) Výhodou zdejších tras je, že terén je většinou mírný. Např. ve srovnání s hřebenovými trasami v Krkonoších nebo s trasami kolem Černé a Světlé hory, kde se střídají sjezdy a výstupy v poměrně náročném lesním terénu, jsou zdejší trasy naprosto pohodové a každý si je schopen z nich poskládat tu pro sebe nejvhodnější denní porci. A tak když se sluníčko objevilo nad hlavou a začalo pomalu ukrajovat odpolední čas, do Čech byla odeslána "uklidňující SMS", že výprava je v pohodě, a my měli v nohách z jednotlivých úseků již téměř poskládanou "třicítku", řekli jsme si, že už je to pro dnešek tak akorát. Že je potřeba ještě trošku doplnit energii a hajdy zpátky domů.Po malém "zakufrování" po přehlédnutí bodu 19, kdy jsme se málem vrátili opět až pod vrchol Cicha Rownia, odkud jsme před pěti km "zahájili klesání"k cíli (ale poměrně včas odhalili zradu), vychutnali si krátký sjezd a po krátké jízdě po vrstevnici tu byl areál stadionu s cílovou rovinkou, na které jsme dnešní poctivou třicítku ukončili. A rozhodně jsme nedopadli špatně.Řidič, šerpa a tlumočník v jedné osobě dojel v pohodě, a dvě želízka v ohni nezklamala. První místo v pomyslném závodě na 30 km v kategorii starších žákyň a první místo v kategorii "větrem ošlehaných vlků" byly tou třešničkou na báječném čtvrtečním dortu, aby tou pomyslnou šlehačkou na úplný závěr byl i žurek. A když doma z foťáku vypadla spousta povedených fotek, tak to byl další ze dnů, na které se bude určitě vzpomínat. Třeba u sklenky dobrého vínka při letním posezení u krbu :-)