Dnes ráno to bylo doslova, když jsem se konečně po několikerém odkládání rozhodl ukojit svou zvědavost a podívat se na Prahu trošku z nadhledu. Z výšky sedmadvacátého patra a spojit příjemné s užitečným a zároveň si tu doplnit trošku té energie na dnešní den, i když ani v pozdějším odpoledni, kde bylo zase v plánu tentokrát něco z Prahy přízemní resp. lehce podpovrchové, tedy na úrovni sklepa, nehrozilo, že bych stran doplňování energie měl dnes strádat. A dojem? Chvilku se kochat pohledy do dálky, neb bylo docela daleko vidět, bylo příjemné a když se k tomu dodá i, že k tomu bylo něco lehkého "pod zub", jak hovořil náš bývalý kolega ze Slovenska, prima zážitek. Akorát to nějak neumím srovnat s návštěvou podobně vysokého místa, Žižkovské věže, neb tam to už asi taky bude jiné než při naší poslední a jediné návštěvě zde. P.S. Pochopitelně, vždyť to bylo na konci devadesátých let minulého století :-) Jinak stejné to bude v tom, že problémy, které člověk zanechá dole a podaří se mu je nevzít si je do výtahu s sebou, tak je po návratu dolá zaručeně najde na obou místech. Dnešní dopoledne bylo zvláštní v tom, že k nim za chvíli ještě nějaké přibyly, byť se i je podařilo nakonec usměrnit do patřičných mezí.
Žádné komentáře:
Okomentovat