A asi to není jen o tom, že příště bychom mohli jít zase jinam, ono se to v těchto dnech dá chápat i trošku obrazně, byť čím dál tím víc kolem sebe slyším, že lépe už bylo. Připustit to sice mohu, ale smířit se s tím? Určitě ne, zejména když v poslední době vše dostává zase po delší době jinou dimenzi a toho, co by člověk chtěl resp. na co už se těší, není rozhodně. Možná, že vývěsní štít této nuselské hospody by mohl někomu něco evokovat, ale my jsme sem přišli si chvilku posedět, něco ochutnat a při té příležitosti popřemýšlet nad faktem, že několika z nás život v těchto dnech nadělil další záznam do "knihy života", ale vzpomínání šlo mnohdy i dál, takže člověk zjistil, že s tou pamětí na tom není tak špatně. Zajímavé je, že si člověk čím dál tím více pamatuje hlavně na "blbiny", ale vzpomenout si na něco z čerstvé historie, to byl někdy problém. Za sebe mohu říci, že byť jsem si přes den připadal trošku jako "na gumě" a do poslední chvíle jsem nevěděl, zda nakonec dorazím, vše nakonec dopadlo a jako "bronzový" v pořadí jsem zasedl ke společnému stolu, abych tu před cestou domů nějak uzavřel dnešní den. A bylo dobře, takže jsem rád, že jsem tu byl, navíc v příjemné společnosti. P.S. Přesto se vrátím k nadpisu a pro konec tohoto psaní si jej dovolím upravit na "Příště určitě v lepších časech, a hospodu k tomu určitě nějakou vybereme"!
Žádné komentáře:
Okomentovat