Vyrazit právě dnes na Sněžku se ukázalo jako snad po všech stránkách dobré rozhodnutí, jak strávit tuto neděli. Poměrně brzký odjezd byl proto, abychom poledne trávili už někde na trase mezi Sněžkou a Pecí pod Sněžkou. Cesta tam byla poměrně v pohodě, byť na řadě míst běží práce na silnici, takže na trase bylo možno potkat od velmi četného snižování rychlosti až na 30 km/h, přes jeden semafor až po objížďku za Trutnovem. (mj. rekonstruují most, na kterém předminulou zimu dělali nový živičný povrch, protože peníze na něj dostali až na konci roku, takže výsledek asi nenechal na sebe dlouho čekat). Už půl devátá v Peci pod Sněžkou dávala tušit, že i tu dole bude slušné vedro, takže jsme hned vyrazili nahoru. Předtím jsme však ještě okoukli novou stanici lanovky u Lesovny, abychom pak přes několik serpentin dorazili na Růžohorky (pozn. nabídka ekofarmy u Děčínské boudy lákavá, ale až někdy příště) a z nich po chvíli ke stanici lanovky na Růžové hoře. Zde už dávalo o sobě vědět sluníčko, a to docela dost, takže se dalo tušit, že závěrečný výstup na Sněžku bude s pár "komerčními přestávkami" na nějaké to foto :-) Na druhou stranu vše vylepšoval lehký větřík, takže na vrchol jsme v podstatě dorazili "dle plánu". Tam jsme ale rozhodně nebyli sami :-), neb lanovka dodávala návštěvníky téměř nepřetržitě, od Jelenky taky někdo občas šel a hlavně z polské strany mířily docela davy, takže po obejití vrcholu (tu "králikárnu" jsme i tentokrát nějak vynechali, opravdu na mě neudělala žádný dojem a pořád tvrdím, že se sem nehodí) následoval sestup dolů s několika zastávkami, kdy jsme se mohli kochat úžasnými pohledy do Obřího dolu a dále do kraje, tedy i na polskou stranu, kde Karpacz byl jako na dlani. A pak už cesta přes Luční boudu (bez zastávky, doplnění energií bylo přeplánováno až do Pece pod Sněžkou), odkud bylo vidět ještě poslední zbytky sněhu na svahu nad ní, přes Výrovku (vyhlídka u ní na Špindlerův Mlýn poskytovala úžasné pohledy a v dáli byl patrný i Ještěd) a Richtrovy boudy do Pece. Byla to nejrychlejší a zároveň nejnudnější cesta, jak se dostat dolů, aby z pozdního oběda nakonec nebyla brzká večeře:-) Po doplnění energií v Enziánu už jen pro auto a směr domů. Co bylo ráno poměrně v pohodě průjezdné se v pozdně odpoledním hustém provozu, neb z víkendu jsme se nevraceli jen my, ukázalo jako problém - zejména semafor v Kocbeřích, kde jsme si postáli tak, že bych mohl tvrdit, že to byl už trénink na zítřejší ranní příjezd do Prahy. Ale co, domů jsme dorazili OK, obrázky se povedly, v nohách zůstala necelá dvacítka kilometrů s převýšením kolem jednoho kilometru a pocity s prima strávené neděle, které jen tak něco nepřemaže. A hlavně, dobrý výkon, zejména když poslední třetina už byla na plném sluníčku a teplota dole v Peci pod Sněžkou atakovala třicítku.
Žádné komentáře:
Okomentovat