Že bychom si část počasí přivezli s sebou?

Norsko 2015 je pro nás již historií

Návrat do reality po deseti a půl hodině jízdy proběhl poměrně hladce, i když s tou cestou to zrovna růžové nebylo:-) Na dánských dálnicích sice platí stejná max. rychlost jako u nás, ale na většině trasy byla omezení. V lepším případě 110 km/h, v horším v úsecích se stavebními pracemi 80 km/h. Ve stejném trendu se pokračovalo i po vjezdu do Německa, navíc větší část úseku do Hamburku až před tunel pod Labem je převeden provoz do jednoho směru samozřejmě s podporou omezení rychlosti. Na druhou stranu to nějak jelo, neb protisměr měl kolonu čítající cca 10 km. Ani mezi Hamburgem a Hannoverem to nebylo lepší, před jedním právě rekonstruovaným odpočívadlem před Berkhofem, kde jsme si užili pravou "STAU". Pak se to sice rozjelo, ale jen na chvíli, neb se objevily těžké mraky a z nich se spustil přívalový déšť, kdy se o dálnici místy jelo ve slušné vrstvě vody, takže ani ty kilometry na A2 moc neubíhaly. Ale konec dobrý, všechno dobré, takže už od Halle na to bylo možné šlápnout a dorazit nakonec v rozumném čase, tj. ještě za světla. Nejlépe teď na tom je auto. To po 4300 km zaslouženě odpočívá v garáži, na nás zůstalo uklidit věci a jít si taky odpočinout. Zítra je, zejména na tu spoustu fotek, dokud jsou zážitky čerstvé, taky den. P.S. A úplně jsem zapomněl, že uprostřed cesty byla "kyselá ryba" - tedy  jedny matjesy s opečenými brambory :-)

Z Vejle už vede cesta jen domů :-)

A ta činí podle navigace bez dvou kilometrů jejich celou tisícovku. Počasí na cestu hlásí proměnlivé, dokonce by nás v Německu měl větší část cesty provázet déšť. Takže poslední balení, byť už jen základních věcí, které jsme si vyndali z auta pro potřeby přespání v hotelu Hedegaarden v dánském Vejle,  v recepci uhradit pobyt a včerejší večeři a můžeme začít ukrajovat první kilometry. První hodinu a něco ještě na dánském území. Uvidíme, jak to pojede, máme sobotu ráno, v podstatě začátek prázdnin, tak snad nebude stěhování národů, neb úplně budou stačit ta dopravní omezení vyplývající z probíhajících stavebních prací zejména na příjezdu do Hamburgu.

Konec dnešního dne již v dánském Vejle

Po poměrně pohodovém přejezdu z Holmavatn do Kristiansandu (dokonce i v čase, který uváděla navigace -  a to přes pár krátkých objížděk i zpomalení z titulu práce na silnici) jsme se v přístavu  objevili s rezervou, kterou jsme měli na cestu. O tu jsme ale vzápětí, jen jsme dorazili na check-in, neb jsme si opět vybrali takovou přepážku, kde se u těch před námi akorát řešily problémy  a vůbec se to nehýbalo, přišli. Takže pak už nás rovnou nasměrovali do brány a stačili jsme jen na chvíli opustit auto, abychom si rychle vyfotili připlouvající katamaran HSC Fjord Cat. Pak zase si nastoupit do auta a čekat, až bude dán pokyn se nalodit. Což se nakonec za chvíli i stalo a my jsme se octli uvnitř lodi. Ale jízda na místo konečného zaparkování auta jakoby neměla konce. Vypadalo to jako v několikaposchoďovém parkovacím domě. Nepočítal jsem to, ale tipnul bych si, jelikož jsme nakonec byli mezi 5 nejvýše umístěnými auty v prostorách určených k parkování, že když pod námi bylo označení paluby D, tak jsme si 5 otáček po spirále v lodi dali. A jak to tam bylo natěsno! Docela složitě jsme se mezi auty proplétali (s kabelou v některých místech pomalu nad hlavou), abychom se dostali k východu k sedačkám. Ale jízda stála zato. Jakmile katamaran opustil přístav a jemu blízké vody, rozjel to opravdu pořádně, takže jen krátký pobyt na zadní terasy za účelem pořízení pár obrázků byl tentokrát až až. Přistání asi proběhlo hladce, to člověk jen cítí, neb už hezkých pár minut sedí připraven v autě. Chvilku jsme si počkali, než se většina aut, která byla před námi, rozpohybuje a pak už plánované dvě a půl hoďky jízdy a poslední přerušení cesty domů - v dánském Vejle. Tentokrát jsme nechtěli riskovat, že než večer něco ve městě najdeme, tak zase uplyne hodně času (jak jsme se mýlili, na každém fleku něco bylo, otázka je, zda bychom všude k tomu nabízenému pití dostali i něco k jídlu), tak jsme zvolili večeři na motelu a do města se vypravili až po ní. A jelikož ještě bylo jakž takž světlo, podařilo se pořídit i pár obrázků ze samotného centra. Teď už zbývá prospat se na zítra, neb zbytek cesty, tj. máme před sebou bez dvou kilometrů celou tisícovku, bychom už dělit nechtěli.

Holmavatn aneb všechno jednou končí

Ještě odnést věci do kufru auta, do recepce vrátit klíč č.103, naposledy se porozhlédnout kolem a zopakovat si, že se nám tu moc líbilo (Vi likte det her). Pak už nezbyde, než vyrazit na cestu do Kristiansandu, neb trajekt HSC Fjord Cat, prý jeden z nejrychlejších katamaranů uzpůsobených pro přepravu automobilů na světě, nečeká. Sice je naplánovaná menší rezerva, ale je pátek, takže raději tam být dříve a trošku se pokochat v přístavu a třeba si cvaknout i nějakou tu fotku, bude-li co.  P.S. Počasí na cestu nic moc, byť ráno tady opět vypadá, že bude krásný den, ale v Kristiansandu by už mělo být zase hezky. Zato na druhé straně, tj. v Dánsku, má dnešek končit zataženou oblohou a občasným deštěm. Jasně, vždyť si chceme večer zajít do centra Vejle, tak jak jinak, že?

Sirevåg, Ogna, Bryne, Nærbø,Vigrestad, Kvassheim aneb toulky po blízkém okolí

Dnešního dne se počasí do předpovědi moc netrefilo, takže obloha zůstala většinou zatažená, polojasno se (naštěstí) objevilo v místech, kde jsme měli zastávku větší než na pořízení několika fotografií. A tak se nám podařilo zážitky z dovolené doplnit ještě o návštěvu bývalé pobřežní pevnosti z II. sv. války u městečka Sirevåg, podívat se na kostely v blízkém okolí a také navštívit dlouhou písečnou pláž poblíž areálu Ogna camping. Sice camp byl docela obsazený, na pláži však bylo vidno jen jednoho odvážlivce (a to celého v neoprénu, jak zápasí se svým kitem) a když se k tomu přidal právě na tomto místě docela slušný vítr, do idylky letního odpoledne stráveného na písečné pláži měla tato návštěva hóóódně daleko:-) A na úplný konec po doplnění energie v Kafe Tårjå v městečku Vigrestad jsme si zopakovali nejbližší maják v Kvassheimu s očekáváním, že by se počasí mohlo umoudřit, jak předpovídali, a mohly by být ještě lepší fotky než z poslední návštěvy. Ale to se asi úplně nepodařilo, takže dojít na konec mola, podívat se přes moře a se slovy "tímto směrem je Dánsko a tam se zítra přesuneme trajektem z Kristiansandu" se s tímto regionem pomyslně rozloučit a zamířit na Holmvatnet, kde čeká nejen obložený talíř z nakoupených potravin v COOPu, ale pak hlavně balení a příprava na zítřejší dopolední odjezd po E39 do Kristiansandu. Byť si celkové zhodnocení nechám až po návratu domů, nic určitě nezkazím, když už teď řeknu, že tu bylo krásně a moc se nám tu líbilo. Vi likte det her.

Holmavatn, Steinkjerringa a Synesvarden - v hlavní roli vítr

Padlo rozhodnutí, že to bude den bez auta a že se počasí vybere, jak předpovídali. Začátek dnešního putování v trojúhelníku mezi výše zmíněnými body však tomu nenasvědčoval. Stále zataženo, mraky tak nízko, že jsme měli pocit, že ten jemný deštík, který nás na začátku provázel, je vlastní mrak, který hnal vítr poměrně slušnou rychlostí. To se vyřešilo za necelou třetinu trasy, stejně tak i obloha, ale co zůstalo po celou dobu, byl poměrně silný vítr, který řádně prověřil naši dnešní turistickou ústroj. V některých místech to pomalu vypadalo, že člověk půjde v předklonu, při přechodech přes rozmáčená místa mezi spojnicemi jezer resp. části rašelinišť si člověk docela zabalancoval při chůzi po kamenech a občas byl problém udržet rovnováhu. Tato obloha dělala radost, takže vlastně možno říci, že i dnešní počasí nemělo chybu. My měli bundy s kapucí a vítr na fotkách vidět není :-)