Včera ráno jsme po upravené předpovědi počasí změnili plány a návštěvu skalní plošiny Preikestolen jsme posunuli na dnešek. Ráno sice už také poopravili téměř celodenní jasno, které přes polojasno mělo přejít kolem 17.00 hod. na zataženo a navíc se měl objevit i slušný vítr, ale pohled z okna, modrá obloha, 8.00 hod., vyrážíme do Lauvviku na trajekt v 9.10 hod.. Trošku nás zneklidnilo, že když jsme přejeli první kopec, objevila se nad námi slušná vrstva nízkých mraků, ale oblast Lysefjordu míjely, takže směr platí. Byli jsme rychlejší a trajekt o několik min. pomalejší, takže jsme stihli trajekt v 8.40 hod. jako předposlední auto, takže obsluha pokladny nám pokynula, abychom se u ní ani nezdržovali, jeli rovnou a zaplatili až na palubě, neboť právě odjíždějí. To byla první výhra, poloprázdný trajekt. Druhá byla poloprázdné horní parkoviště, takže nic nebránilo po důkladné přípravě vyrazit nahoru až z posledního místa na parkování (parkovišť je po trase několik, z toho předposledního to je navíc 1,5 km). Tady musím konstatovat, že jsem toho asi moc přečetl, neb tak dramatické, jak to někteří popisují, to nebylo. Možná díky brzkému dopoledni, kdy jsme v protisměru potkali jen pár vracejících se turistů zřejmě z návštěvy za východu slunce, možná díky super počasí, neb většina skalních plošin a kamenů byla suchá, možná i tím, že turistika a překonávání různých stoupání není pro nás cizí a každý zdolaný metr nadmořské výšky hned neoslavujeme :-) Výstup perfektně zajištěn, zhruba po 100 - 150 m vybaven orientačními kolíky s uvedením ušlých a zbývajících metrů, zhruba 500 m před plošinou začínají zabezpečovací řetězy (ale jen kousek cesty, kde by mohla při obousměrném provozu hrozit kolize díky šířce místa), pak už je to vše naprosto volné. Poslední metry už jsou o hledání místa na fotografování, řada z nich je více nebezpečná než stání těsně u hrany plošiny nad fjordem. Záměrně nemluvím o těch, co na této hraně různě exhibují, prostě je to jejich volba. Samozřejmě pohled dolů láká, ale každý má zde svůj způsob a tomu odpovídající místo, jak jej získat. U mě to bylo vystrčení půlky hlavy za hranu s "foťákem drženým obouruč", zbytek těla to jistil v poloze ležmo dovnitř plošiny :-) Úžasný pohled 600 metrů kolmo dolů! A aby to nebylo jen o plošině, dá se vylézt ještě pár desítek metrů na skálu nad ní a podívat se na to hemžení na ní z vyšší výšky. Tak se i stalo a zároveň jsme toho využili k doplnění energie před cestou dolů. Ta bych řekl, že byla náročnější, občas chůze "v koloně", na dost místech různé dávání přednosti atd. Prostě po poledni počasí přilákalo více lidí. Nejvíc mi asi dělalo problémy dávat si nejen pozor na cestu většinou po kamenech, což je normální, ale k tomu ještě sledovat i turistu/tku (střídali se) přede mnou, abych někomu nešlápl zezadu na botu nebo jsme se nesrazili. Ale vše jsme zvládli. Při příchodu na parkoviště jsme už jen sledovali postupně se měnící počasí, takže nebylo üž tu na co čekat. Zbývalo jen si u závory nechat stáhnout za parkování a servis kolem (zřejmě i za údržbu celé trasy) 100 NOK z bankovní karty a vyrazit. Byl nejvyšší čas, abychom stihli příští trajekt a nemuseli tam půl hodiny čekat na další. Povedlo se, po příjezdu trajektu do městečka Lauvvik už nezbývalo než jen nasměrovat auto na Pizzabakeren Ålgård, kde jsme doplnili dnešní lehký oběd na plošině a pak už jen něco přes dvacítku km na Holmavatn. P.S. Z celého norského programu nám už zbývá jen jeden den bez auta, tzv. turistika "u domu" v oblasti Steinkjerringa a pro druhý musíme program vymyslet, neb rezerva schovávaná pro případ, že by nevycházelo počasí a my se chtěli na jedno z míst ještě jednou vrátit, potřeba nebude! Třetí den už bude cestovní, směr Kristiansand, trajekt s cílem v dánském Vejle. A odtud další den do všední reality (byť víkendové, ta pravá přijde o den později :-) Mimochodem, na tachometru atakujeme třetí tisícovku, ale více, než to bylo v r. 2010, to asi už nedáme. Ale bude to o fous:-)
Včera ráno jsme po upravené předpovědi počasí změnili plány a návštěvu skalní plošiny Preikestolen jsme posunuli na dnešek. Ráno sice už také poopravili téměř celodenní jasno, které přes polojasno mělo přejít kolem 17.00 hod. na zataženo a navíc se měl objevit i slušný vítr, ale pohled z okna, modrá obloha, 8.00 hod., vyrážíme do Lauvviku na trajekt v 9.10 hod.. Trošku nás zneklidnilo, že když jsme přejeli první kopec, objevila se nad námi slušná vrstva nízkých mraků, ale oblast Lysefjordu míjely, takže směr platí. Byli jsme rychlejší a trajekt o několik min. pomalejší, takže jsme stihli trajekt v 8.40 hod. jako předposlední auto, takže obsluha pokladny nám pokynula, abychom se u ní ani nezdržovali, jeli rovnou a zaplatili až na palubě, neboť právě odjíždějí. To byla první výhra, poloprázdný trajekt. Druhá byla poloprázdné horní parkoviště, takže nic nebránilo po důkladné přípravě vyrazit nahoru až z posledního místa na parkování (parkovišť je po trase několik, z toho předposledního to je navíc 1,5 km). Tady musím konstatovat, že jsem toho asi moc přečetl, neb tak dramatické, jak to někteří popisují, to nebylo. Možná díky brzkému dopoledni, kdy jsme v protisměru potkali jen pár vracejících se turistů zřejmě z návštěvy za východu slunce, možná díky super počasí, neb většina skalních plošin a kamenů byla suchá, možná i tím, že turistika a překonávání různých stoupání není pro nás cizí a každý zdolaný metr nadmořské výšky hned neoslavujeme :-) Výstup perfektně zajištěn, zhruba po 100 - 150 m vybaven orientačními kolíky s uvedením ušlých a zbývajících metrů, zhruba 500 m před plošinou začínají zabezpečovací řetězy (ale jen kousek cesty, kde by mohla při obousměrném provozu hrozit kolize díky šířce místa), pak už je to vše naprosto volné. Poslední metry už jsou o hledání místa na fotografování, řada z nich je více nebezpečná než stání těsně u hrany plošiny nad fjordem. Záměrně nemluvím o těch, co na této hraně různě exhibují, prostě je to jejich volba. Samozřejmě pohled dolů láká, ale každý má zde svůj způsob a tomu odpovídající místo, jak jej získat. U mě to bylo vystrčení půlky hlavy za hranu s "foťákem drženým obouruč", zbytek těla to jistil v poloze ležmo dovnitř plošiny :-) Úžasný pohled 600 metrů kolmo dolů! A aby to nebylo jen o plošině, dá se vylézt ještě pár desítek metrů na skálu nad ní a podívat se na to hemžení na ní z vyšší výšky. Tak se i stalo a zároveň jsme toho využili k doplnění energie před cestou dolů. Ta bych řekl, že byla náročnější, občas chůze "v koloně", na dost místech různé dávání přednosti atd. Prostě po poledni počasí přilákalo více lidí. Nejvíc mi asi dělalo problémy dávat si nejen pozor na cestu většinou po kamenech, což je normální, ale k tomu ještě sledovat i turistu/tku (střídali se) přede mnou, abych někomu nešlápl zezadu na botu nebo jsme se nesrazili. Ale vše jsme zvládli. Při příchodu na parkoviště jsme už jen sledovali postupně se měnící počasí, takže nebylo üž tu na co čekat. Zbývalo jen si u závory nechat stáhnout za parkování a servis kolem (zřejmě i za údržbu celé trasy) 100 NOK z bankovní karty a vyrazit. Byl nejvyšší čas, abychom stihli příští trajekt a nemuseli tam půl hodiny čekat na další. Povedlo se, po příjezdu trajektu do městečka Lauvvik už nezbývalo než jen nasměrovat auto na Pizzabakeren Ålgård, kde jsme doplnili dnešní lehký oběd na plošině a pak už jen něco přes dvacítku km na Holmavatn. P.S. Z celého norského programu nám už zbývá jen jeden den bez auta, tzv. turistika "u domu" v oblasti Steinkjerringa a pro druhý musíme program vymyslet, neb rezerva schovávaná pro případ, že by nevycházelo počasí a my se chtěli na jedno z míst ještě jednou vrátit, potřeba nebude! Třetí den už bude cestovní, směr Kristiansand, trajekt s cílem v dánském Vejle. A odtud další den do všední reality (byť víkendové, ta pravá přijde o den později :-) Mimochodem, na tachometru atakujeme třetí tisícovku, ale více, než to bylo v r. 2010, to asi už nedáme. Ale bude to o fous:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat