Dnešek měl být posledním dnem, kdy se zase někam přesouváme. Dnem, na jehož konci příjdou z auta vyndat všechny věci a podle počasí budem každé ráno vybírat z připravených tras s návratem do místa pobytu (jezera Holmavatnet) tu, která bude nejlépe vyhovovat počasí i nám pro daný den. A tak se i stalo. Ale proč hned začínat od konce, když se nám dneska podařilo toho tolik vidět a zažít? Ráno ještě klasika, již potřetí sbalit nejnutnější věci, odhlásit se z hotelu a odjezd na další, tentokrát již poslední pobytové místo letošní dovolené v Norsku. Mohli jsme se tam v pohodě dostat po rychlostní silnici, ale my jsme raději zvolili trasu starou pobřežní silnicí spojující spoustu vesnic, městeček a měst nabízejících úžasné pohledy. A dvakrát jsme se z trasy odchýlili až na samotné pobřeží. Poprvé, abychom si prohlédli maják a jeho okolí v Lindesnes, podruhé, abychom se podívali kolem Flekkefjordu až k trajektu směr Hidra/Korshamn. Na obou místech nás potkal déšť, ale i tak zážitky dokonalé. S odpolednem se počasí začalo vylepšovat, tak druhá část trasy byla už s podporou sluníčka. Zejména část mezi městy Flekkefjord a Egersund. Tam jsme opět jako při předchozí pobytu překvapili obsluhu čerpací stanice STATOIL, která v Norsku přijímá mezinárodní servisní karty UTA, takže po delším ověřování zjistili, že UTA karty berou, tak si i auto přišlo na své a odjeli jsme s plnou nádrží. Od Egersundu jsme se postupně přibližovali k pobřeží, aby s poslední desítkou kilometrů, než jsme odbočili do vnitrozemí, jsme jej měli po levé ruce na dohled resp. v některých místech byla silnice od něj možná jednu či dvě stovky metrů. A na jednom místě nám dokonce připadalo, že větší vlna z moře by mohla silnici i zatopit. Ale aby se tak nestalo, tak tam měli proti tomu uměle nasypané hráze. Po odbočení zbývala necelá desítka kilometrů do místa pobytu. K ní přibyla nakonec ještě jedna. Díky jedné objížďce, která nás trošku vyděsila, neb zprvu to vypadalo, že nás to hodí až na E39, tj. zhruba třicítku kilometrů navíc a z ní se další dvacítku budeme vracet. Ale úsek, který se objížděl, nakonec nebyl dlouhý, takže přes dvě vesnice a byly jsme zpět na původní cestě a z ní už pak jen dvakrát odbočit a po 1725 km na tachometru letošní dovolené se ubytovat a trochu to už "zklidnit" s vidinou, že kromě výletů s návratem zpět odsud s plným autem odjedeme už jen jednou. A to až při cestě domů. Ale to je ještě daleko, tak proč o tom přemýšlet :-) P.S. Meteorologický kámen byl mokrý, takže pršelo a na údržbu střechy tady (takových domečků je tu více) mají živé sekačky, ale ty jsou už v tuto chvíli někde zalezlé, tak ty na obrázku snad přidám příště.
Dnešek měl být posledním dnem, kdy se zase někam přesouváme. Dnem, na jehož konci příjdou z auta vyndat všechny věci a podle počasí budem každé ráno vybírat z připravených tras s návratem do místa pobytu (jezera Holmavatnet) tu, která bude nejlépe vyhovovat počasí i nám pro daný den. A tak se i stalo. Ale proč hned začínat od konce, když se nám dneska podařilo toho tolik vidět a zažít? Ráno ještě klasika, již potřetí sbalit nejnutnější věci, odhlásit se z hotelu a odjezd na další, tentokrát již poslední pobytové místo letošní dovolené v Norsku. Mohli jsme se tam v pohodě dostat po rychlostní silnici, ale my jsme raději zvolili trasu starou pobřežní silnicí spojující spoustu vesnic, městeček a měst nabízejících úžasné pohledy. A dvakrát jsme se z trasy odchýlili až na samotné pobřeží. Poprvé, abychom si prohlédli maják a jeho okolí v Lindesnes, podruhé, abychom se podívali kolem Flekkefjordu až k trajektu směr Hidra/Korshamn. Na obou místech nás potkal déšť, ale i tak zážitky dokonalé. S odpolednem se počasí začalo vylepšovat, tak druhá část trasy byla už s podporou sluníčka. Zejména část mezi městy Flekkefjord a Egersund. Tam jsme opět jako při předchozí pobytu překvapili obsluhu čerpací stanice STATOIL, která v Norsku přijímá mezinárodní servisní karty UTA, takže po delším ověřování zjistili, že UTA karty berou, tak si i auto přišlo na své a odjeli jsme s plnou nádrží. Od Egersundu jsme se postupně přibližovali k pobřeží, aby s poslední desítkou kilometrů, než jsme odbočili do vnitrozemí, jsme jej měli po levé ruce na dohled resp. v některých místech byla silnice od něj možná jednu či dvě stovky metrů. A na jednom místě nám dokonce připadalo, že větší vlna z moře by mohla silnici i zatopit. Ale aby se tak nestalo, tak tam měli proti tomu uměle nasypané hráze. Po odbočení zbývala necelá desítka kilometrů do místa pobytu. K ní přibyla nakonec ještě jedna. Díky jedné objížďce, která nás trošku vyděsila, neb zprvu to vypadalo, že nás to hodí až na E39, tj. zhruba třicítku kilometrů navíc a z ní se další dvacítku budeme vracet. Ale úsek, který se objížděl, nakonec nebyl dlouhý, takže přes dvě vesnice a byly jsme zpět na původní cestě a z ní už pak jen dvakrát odbočit a po 1725 km na tachometru letošní dovolené se ubytovat a trochu to už "zklidnit" s vidinou, že kromě výletů s návratem zpět odsud s plným autem odjedeme už jen jednou. A to až při cestě domů. Ale to je ještě daleko, tak proč o tom přemýšlet :-) P.S. Meteorologický kámen byl mokrý, takže pršelo a na údržbu střechy tady (takových domečků je tu více) mají živé sekačky, ale ty jsou už v tuto chvíli někde zalezlé, tak ty na obrázku snad přidám příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat