Po poměrně pohodovém přejezdu z Holmavatn do Kristiansandu (dokonce i v čase, který uváděla navigace - a to přes pár krátkých objížděk i zpomalení z titulu práce na silnici) jsme se v přístavu objevili s rezervou, kterou jsme měli na cestu. O tu jsme ale vzápětí, jen jsme dorazili na check-in, neb jsme si opět vybrali takovou přepážku, kde se u těch před námi akorát řešily problémy a vůbec se to nehýbalo, přišli. Takže pak už nás rovnou nasměrovali do brány a stačili jsme jen na chvíli opustit auto, abychom si rychle vyfotili připlouvající katamaran HSC Fjord Cat. Pak zase si nastoupit do auta a čekat, až bude dán pokyn se nalodit. Což se nakonec za chvíli i stalo a my jsme se octli uvnitř lodi. Ale jízda na místo konečného zaparkování auta jakoby neměla konce. Vypadalo to jako v několikaposchoďovém parkovacím domě. Nepočítal jsem to, ale tipnul bych si, jelikož jsme nakonec byli mezi 5 nejvýše umístěnými auty v prostorách určených k parkování, že když pod námi bylo označení paluby D, tak jsme si 5 otáček po spirále v lodi dali. A jak to tam bylo natěsno! Docela složitě jsme se mezi auty proplétali (s kabelou v některých místech pomalu nad hlavou), abychom se dostali k východu k sedačkám. Ale jízda stála zato. Jakmile katamaran opustil přístav a jemu blízké vody, rozjel to opravdu pořádně, takže jen krátký pobyt na zadní terasy za účelem pořízení pár obrázků byl tentokrát až až. Přistání asi proběhlo hladce, to člověk jen cítí, neb už hezkých pár minut sedí připraven v autě. Chvilku jsme si počkali, než se většina aut, která byla před námi, rozpohybuje a pak už plánované dvě a půl hoďky jízdy a poslední přerušení cesty domů - v dánském Vejle. Tentokrát jsme nechtěli riskovat, že než večer něco ve městě najdeme, tak zase uplyne hodně času (jak jsme se mýlili, na každém fleku něco bylo, otázka je, zda bychom všude k tomu nabízenému pití dostali i něco k jídlu), tak jsme zvolili večeři na motelu a do města se vypravili až po ní. A jelikož ještě bylo jakž takž světlo, podařilo se pořídit i pár obrázků ze samotného centra. Teď už zbývá prospat se na zítra, neb zbytek cesty, tj. máme před sebou bez dvou kilometrů celou tisícovku, bychom už dělit nechtěli.
Po poměrně pohodovém přejezdu z Holmavatn do Kristiansandu (dokonce i v čase, který uváděla navigace - a to přes pár krátkých objížděk i zpomalení z titulu práce na silnici) jsme se v přístavu objevili s rezervou, kterou jsme měli na cestu. O tu jsme ale vzápětí, jen jsme dorazili na check-in, neb jsme si opět vybrali takovou přepážku, kde se u těch před námi akorát řešily problémy a vůbec se to nehýbalo, přišli. Takže pak už nás rovnou nasměrovali do brány a stačili jsme jen na chvíli opustit auto, abychom si rychle vyfotili připlouvající katamaran HSC Fjord Cat. Pak zase si nastoupit do auta a čekat, až bude dán pokyn se nalodit. Což se nakonec za chvíli i stalo a my jsme se octli uvnitř lodi. Ale jízda na místo konečného zaparkování auta jakoby neměla konce. Vypadalo to jako v několikaposchoďovém parkovacím domě. Nepočítal jsem to, ale tipnul bych si, jelikož jsme nakonec byli mezi 5 nejvýše umístěnými auty v prostorách určených k parkování, že když pod námi bylo označení paluby D, tak jsme si 5 otáček po spirále v lodi dali. A jak to tam bylo natěsno! Docela složitě jsme se mezi auty proplétali (s kabelou v některých místech pomalu nad hlavou), abychom se dostali k východu k sedačkám. Ale jízda stála zato. Jakmile katamaran opustil přístav a jemu blízké vody, rozjel to opravdu pořádně, takže jen krátký pobyt na zadní terasy za účelem pořízení pár obrázků byl tentokrát až až. Přistání asi proběhlo hladce, to člověk jen cítí, neb už hezkých pár minut sedí připraven v autě. Chvilku jsme si počkali, než se většina aut, která byla před námi, rozpohybuje a pak už plánované dvě a půl hoďky jízdy a poslední přerušení cesty domů - v dánském Vejle. Tentokrát jsme nechtěli riskovat, že než večer něco ve městě najdeme, tak zase uplyne hodně času (jak jsme se mýlili, na každém fleku něco bylo, otázka je, zda bychom všude k tomu nabízenému pití dostali i něco k jídlu), tak jsme zvolili večeři na motelu a do města se vypravili až po ní. A jelikož ještě bylo jakž takž světlo, podařilo se pořídit i pár obrázků ze samotného centra. Teď už zbývá prospat se na zítra, neb zbytek cesty, tj. máme před sebou bez dvou kilometrů celou tisícovku, bychom už dělit nechtěli.
Žádné komentáře:
Okomentovat