Pohodový let nás vrací do reality končícího podzimu, ...

Ale nutno doplnit, že zážitky zůstávají. Tak ještě přidám pár řádek k tomu, co předcházelo návratu domů.  Po odbavení nám tu opět ukázali prostřednictvím fronty na různé následné kontroly (u bezpečnostní všichni povinně zout obuv) opět všechna zákoutí, tentokrát odletové haly. Ale v pohodě jsme se dostali k příslušné odletové bráně, když jsme předtím stačili stihnout za trošku více "doláčů" jedno cappuccino resp. horkou čokoládu. Ale stálo to za to, byla to síla. Pak už jen nástup a nezbytné kontroly, abychom před pátou hodinou odpoledne místního času z konce odletové dráhy místního letiště opustili Dominikánskou republiku a zamířili přes Atlantik směrem domů, kam jsme dorazili jen o pár minut později, proti původnímu plánu, takže opravdu skvělý let. Navíc s minimem turbulencí. To a snad i větší "vítr v zádech "znamenalo, že jsme si v letadle pobyli tentokrát o chvilku méně než při cestě tam. V pohodě byla i pasová kontrola na terminálu č. 1, zvládl jsem to tentokrát, jako by to byla moje každodenní činnost (cha, cha). Pak už jen tradiční čekání na kufry. Očekávání, že když kufry mají prioritní nálepky, že budou mezi prvními, se naplnilo jen u jednoho. Na druhý jsme si počkali 40 minut od příjezdu letadla na stojánku. To byl ten větší, takže se mu opět asi více věnovali :-). Teď máme něco málo po osmé hodině ranní, venku před T1 je "psí" počasí, takže se dostaly ke slovu i bundy a za chvíli by už mělo topit auto a nás čekat cesta domů s ranní Prahou s jednou zastávkou, neb doma je lednice "jak vymetená" a domů jsme vzkázali, že za nabídku nákupu děkujeme, ale zajistíme si to dnes sami. Všechno jednou končí, ale co do příspěvků tak to ještě na jeden vidím. Takové malé celkové ohlédnutí na pár řádcích doplněné pár obrázky, ze kterých bude trošku cítit i ta místní "energie resp. barvy, které nás provázely. P.S. Chutě bohužel doplnit neumím :-) A dnešní změnu počasí tam dokumentují dva obrázky jednoho letadla pořízené nejprve západním a pak východním směrem.

Cesta z Punta Cana zpět ke středoevropskému času

Počasí nám tu zpříjemnilo i poslední hodiny do odhlášení se z hotelu a odjezdu na letiště. Na to, že v těchto dnech by měla nad Atlantikem končit letošní hurikánová sezóna, to ale s počasím už na pozdní odpoledne i na další dny tady zase tak růžově ale nevypadá. Dnes byl krátký relax na pláži ještě i před snídaní, aby po snídani a "dobalení" až na ty věci, co budou mít své místo v kufru, až se vrátíme z pláže, pokračoval do poledních hodin. Jelikož ale od včerejšího večera ještě nestihli doplnit bar o to podstatné, o rum, tak poslední naše koktejly zde byly zase ty sladké, tedy Margarita a SonB. Dopoledne  jsem na Fligtradar24 průběžně ještě kontroloval, zda a jak je na tom letadlo, se kterým se budeme vracet. A když před polednem bylo letadlo už "v dohledu", přesněji něco přes 2500 km od letiště, už nebylo pochyb o tom, že bychom měli odtud dnes nejen odletět, ale dokonce by to mělo být i včas dle letového řádu. Záměr před odhlášením z hotelu ještě stihnout pizzu, vyšel téměř až za "minutu dvanáct", když odjezd od hotelu byl za těch skutečných 5 minut jedna. V duchu jsem obsluze pizzerie nadával, že se s tím otevřením od 11:30 nějak vlečou, ale když jsem se na pokoji podíval do info letáku, měli otevírat až ve dvanáct. Takže aspoň na dálku omluva, "Sorry, guys". Pak už jen zavřít kufry, odchod do blízké recepce a aby to nebylo "tak jednoduché", rychlé odbavení u pultu doplnila "přeorganizovaná" povinná přeprava se zavazadly do místa odjezdu z rezortu vzdáleného cca 200 kroků. Ale i toho jsme se po deseti minutách dočkali a pak vozíkem projeli málem celý resort díky zřejmě k tomu pro ně vyhrazené trase. Nebo že by nám naposledy chtěli ukázat to nejzajímavější? Ať tak či onak, následoval nástup do autobusu, odevzdání dokladů o absolvovaném odhlášení a cesta na letiště. Teď už stojíme v krátké frontě na odbavení u přepážky č. 71. P.S. Přemýšlím, zda ti zdejší sněhuláci jsou symbolem té blížící se zimy či jen těch svátků, neb asi by se tu z přírodního materiálu postavit nikdy nedali. Nebo že by ano?

Ohňové loučení na pláži

Poslední celý den před zítřejším odpoledním odletem už byl spíše v poklidu, takže v "hlavní roli" pláž,  lehátka pod slunečníkem se stříškou, vlastně s pořádnou střechou z palmového listí,  bazény a samozřejmě barvy a chutě místní gastronomie. Mimochodem dnes byl docela "nápor" na plážový bar v naší části pláže,  že necelé 2 hodiny před jeho zavíračkou už byl v podstatě tak vypitý, že barman nebyl schopen nejen už nic namíchat, ale ani podat jen něco,  co se dá jen tak s ledem. Co ale někteří dokáží z těch surovin vypít jen s ledem, to bylo někdy s podivem. Moře mělo dnes asi ty největší vlny za dobu našeho pobytu zde, což pocítili jak ti, co měli lehátka nejblíže vodě, a také ti, co si trošku více zaplavali. Ano, i zde je ta voda dost slaná. Kompenzovat to sladkým, a že ho tu mají druhů, to ale moc nefunguje, byť určitá přiměřená snaha je to nějak "vyvažovat" :-). Dnes se podařilo vidět i něco málo z místního podmořského života, ale bylo nutno se za tím vypravit na konec mola, tedy "za bójky". Takže z pod slunečníku byl nakonec i nějaký jiný cíl, než restaurace, plážový bar, moře,  bazén a pokoj :-). Zítra zřejmě bude stejný "program", ale jen do poledního odhlášení se z hotelu. Navíc k tomu přibyde ještě balení. A byť na vše tedy bude včetně snídaně už jen necelých 5 hodin, tak je to ale ještě další den na zážitky. Ale ani dnešní večer nebyl bez něj. Ohňová show na pláži byla dalším z těch intenzivních, když to horko z těch různých ohňových kreací nám díky lehkém větříku a blízkosti k účinkujícím doslova dýchalo do obličeje. P.S. A že v některých chvílích nám řádně přitápěli.

Lopatičky v rukou mistrů v Yakimeshi Impressive Punta Cana

Nadpis sice svým obsahem míří až na samý závěr dne,  ale na něj jsme po náročném včerejšku vlastně svou dnešní aktivitou,  tedy "maxi relaxem", od jeho počátku cílili,  abychom si ten dnešní večer opravdu užili. O počasí tu psát nemá cenu, když obrázky mluví za vše. A jak takový "maxi relax " vypadá v mém podání? Už jsem se tady prý zlepšil:-), takže dnes to už nebylo ani po pláži ani v moři mimo hranice resortu. Zejména když už ustal příděl rostlinstva z moře a úklidová parta si mohla chvíli oddychnout. Dostalo se ale konečně i na bazény. Ten přímo pod okny ale spíš připomíná Hyde Park, kde se snad ani neplave, jen stojí a debatuje s něčím dobrým z místního baru v ruce. Takže za plaváním bylo nutno popojít o pár metrů dál do tzv. klidové zóny.  Zítra ještě zkusíme ten hlavní doplněný vířivkami. A když doplním,  že ani plážový bar jsme dnes neopomenuli navštívit, a že i na pár kousků odpolední pizzy došlo, je bez debat,  že jsme byli na večerní návštěvu místní japonské restaurace Yakimeshi dobře připraveni. Tentokrát to vyšlo,  skutečnost předčila naše očekávání. Sushi na úvod, následované Teppanyaki  tedy zážitkovým grilováním kousků masa, rýže a zeleniny na rozpáleném plátu velkého sporáku, kdy nám mistr kuchař  před našimi zraky  připravil různá masa a zeleninu s omáčkou teryiaki a smaženou rýži. A aby se mu to nepřipalovalo, k obracení až ekvilibristicky  používal speciální lopatičky. Tečkou ale nebyla na závěr prodávaná smažená zmrzlina,  ale Teppanyaki show, kdy kuchař ukázal něco i ze svého  artistického umění právě s těmi lopatičkami,  aby vše zakončil  krátkým ohňovým show. Nebyla to ale jediná dnešní show. Ta ranní, s hledáním vstupní karty od pokoje, byla nakonec po asi pátém převrácení celého  pokoje "na ruby" úspěšná, když karta na nás vykoukla z  pod skříňky, až když jsme ji teprve pořádně odstavili ode zdi. To další, tedy Magic Show v amfiteátru, jsme vyměnili za večerní koktejl. I tam by nás malé show čekalo,  kdyby za barem nebyl záskok,  který objednané nejprve nastudoval z návodu,  pak nalil na led rovnou do sklenice a zamíchal. P.S. Dnes by tu James Bond se svým "nemíchat, protřepat" měl smůlu:-). Dnešní koktejl byla jen taková "limonáda".

Samaná aneb dokonale poskládaný dominikánský pelmel

Vstát do dnešního dne nakonec šlo i bez budíku,  přestože už trošku začíná být  ta "dovolenková únava" z toho místního relaxu znát. A přiznávám, že toho časového posunu se asi nelze úplně za těch pár dní zbavit. To by asi chtělo vypít ještě více rumu :-)  Zážitky byly hned od brzkého rána. Vždyť už  ta ranní procházka ztichlým a ztemnělým resortem bylo zase něco nového.  Autobus dorazil sice včas,  ale hned na odjezdu jsme, řečeno slangem cestujících naší domácí železnicí, "chytli skoro půlhodinovou sekeru". Na vině nebylo zaspání, ale pozdní příchod jednoho páru,  za který ale mohl jen jeden, pochopitelně manžel,  který si prý odjezd v mysli nastavil na 7:15  hod. a na pokoji čekali, až bude čas jít na sraz. Takže stačil telefon a za pár minut dorazili.  "Ukamenování" pohledy ostatních, jak by to asi dopadlo na výletu s německou klientelou, zůstali ale ušetřeni,   spíše to trošku "prolomilo ledy" v autobuse. Počasí opět naplnilo předpověď,  tedy že při odjezdu i ještě pár kilometrů za Punta Cana drobně pršelo. Ale dále už bylo slunečno, přesně podle předpovědi na území o necelých 150 km západně.  A vydrželo to až do večerního návratu, kdy jsme se do deště vrátili na poslední zastávce asi hodinu cesty do resortu. Takže by se dalo říci,  že jsme na dnešek vyrazili za sluncem jinam, když u nás nemělo být.  A taky nebylo. Snídaně stylová v autobuse včetně kávového servisu, takže nic už nechybělo k tomu, aby se prostor uvolnil pro zážitky. První zastávkou bylo parkoviště pod vrcholem hory Montaña Redonda, odkud nás na vrchol vyvezli turistickým náklaďákem,  jak se ten dopravní prostředek zde nazývá.  Už cesta nahoru byla menším adrenalinovým zážitkem konkurujícím mnohým "jeep safari". Z vrcholu nejen parádní výhledy do krajiny, ale i jízda po "ZIP line" do údolí na druhou stranu hory s návratem zpět na vrchol. To už po svých po dřevěném schodišti. Vše doplněno pár místy pro pořízení zajímavých fotografií  čehož jsme až  na "létající koště" využili. Ještě větší adrenalin ale následoval při jízdě náklaďákem dolů. U nás by sedícím na těch posledních sedadlech (to jsme byli my dva) vzadu určitě dali bezpečnostní pás a přilbu:-) Další zastávkou bylo Las Cañitas, když jsme si cestou sem stihli z okna autobusu prohlédnout i jiná místa a od naší skvělé průvodkyně načerpat spoustu zajímavých informací o životě zde. Pár minut "po svých" od autobusu k přístavnímu molu za dohledu loudících tří místních psů přišlo vhod, neb pak nás v podstatě čekalo celkem něco přes 2,5 hodiny plavby v opravdu rychlém katamaranu s občasným slaným "osvěžením", když jsme se potkali s větší vlnou. A taky se dvěma zastávkami. První po vyhlídkové části plavby kolem nedalekého Ptačího ostrova a mnoha dalších ostrůvků v přírodní rezervaci Los Haitises s právě se tu pářícími fregatkami (a pak kdo tomu světu tady vládne,  když "fregaťák" musí málem prasknout, aby si ho všimla fregatka :-)). Ta druhá byla u Mangrovníkové jeskyně, abychom se na chvilku vrátili do časů daleké historie zde žijících indiánských předků.  Další v pořadí čekala po další hodině plavby na ostrůvku Cayo Levantado. Tam už na nás v místní restauraci čekal i oběd. Mimochodem tu smaženou yuccu jsem si šel přidat,  opravdu se jim povedla. A po něm odpočinek a koupání na místní vyhlášené pláži. Po těch několika rumících na lodi jsme už ale odolali návštěvě místního plážového baru, na památku na pobytu zde bude tak jen to jeho  foto. Mimochodem právě zde prý natočili reklamu na Bacardi rum, od kterého získal ostrov pojmenování Bacardi Island. Když se čas nachýlil, nezbylo než překrásnou pláž opustit, nalodit se na katamaran a povzbuzeni dalším rumíkem s colou vyrazit přes záliv zpět. Tentokrát díky plavbě "po vlnách", tedy i rychleji, si slaného "osvěžení užila druhá strana katamaranu. Myšleno toho od mořské vody, po němž jedna cestovatelka oděná do bílého trička mohla jít od minuty do soutěže Miss mokré tričko a ostatní kolem si zahrát na vodníka, kterému kape ze šosu. Ale plavba s pláštěnkou na sobě, to prostě není ten pravý zážitek, takže tak. Do Las Cañitas, kde už čekal autobus, jsme připluli, když začalo být znát,  že den pomalu končí.  I nám se dnešní výlet také chýlil ke konci. Už zbývala jen návštěva posledního místa, místní farmy s tropickými rostlinami. Ta už ale byla v oblasti,  kterou ten den zřejmě neodpustil déšť. A když se k tomu přidala tma, musela ke slovu přijít i troška improvizace,  aby z toho nakonec byl očekávaný zážitek. A nejen z toho,  jak se třeba kakao může ručně s použitím jednoduché mechanizace,  která už občas i stávkuje,  vyrábět, jak je to tady s "pracovní morálkou", "produktivitou" a všemi těmi po našem měřitelnými parametry,  ale hlavně jaké chutě jsou spojeny i s každou fází jeho výroby. Třešničkou na "dortu" dnešního ochutnávání byla domácí  teplá čokoláda. Netřeba asi zdůrazňovat,  že jsme si i něco z místní produkce zakoupili. Pak už jen cesta za tmy do hotelu následovaná rychlou sprchou, abychom nejedli v čase,  kdy už se u nás doma snídá. Psát tu, že to byla další "barvami hýřící" večeře, už by bylo mlácením prázdné slámy. Cestou z ní ale ani dnes nešlo nechat bez povšimnutí bar,  abychom si ten dnešní prima zážitek "potvrdili":-) V takovém případě je tu ale potřeba u č. 19 nezapomenout odbočit vlevo P.S. Nezapomněli jsme a navíc,  v baru se už nějaký časový posun přeci neřeší:-))

On the Grill aneb, když se očekávání ...

... změní v určité zklamání. Proč? To asi nejprve hledat u sebe. Asi jsem si to podle dřívějších zkušeností s podobně fungujícími restauracemi moc "vysnil", neb to všechno  tam bylo nakonec trošku jednodušší a až na tu kvalitu masa v rámci hlavního jídla z místního tříchodového menu a základní servis k němu,  to ostatní bylo v podstatě stejné,  jako kdybychom byli v hlavní bufetové restauraci. A to včetně úrovně nápojového servisu. Takže zážitek se "smrsknul" opravdu jen do kvality masa hlavního chodu, což je pro takovou restauraci určitě málo. Pro to ostatní nebylo nutné vystát frontu na rezervaci do této restaurace, byť jsem nakonec zjistil, že i rezervaci šlo zajistit pohodlněji, a stačilo jít jako obvykle do restaurace Open Air. P.S. A tam si to jídlo pěkně naaranžovat snad také dovedu :-)

Čtvrteční balík zážitků v Impressive Premium ...

A těch pár teček v nadpisu? To znamená,  že dnešek ještě nekončí,  tedy že by tu ještě měl mít nějaké pokračování. Proč to tedy tu není až najednou? Protože už teď toho je s fotkami za dnešek hodně a pochybuji,  že se po návratu z pozdní zážitkové večeře v místní restauraci "On the Grill" s rezervací na 20:30 (samozřejmě místního času :-) k nějakému psaní příspěvku za celý dnešní den dostanu. Navíc když zítra je budíček v 5:15 hod., abychom do pátku "vměstnali" všechno to hlavní,  co je s tímto místem,  jeho okolím a vlastně i Dominikánskou republikou spojeno. Takže i ten zítřejší návrat bude hodně pozdě. Proto tento příspěvek "uzavře" dění dneška do času večeře. Že už by to chtělo tedy začít o něm psát? OK, jde se na to. Krátký noční déšť toho po sobě moc nezanechal, zato ty větší vlny na moři přinesly s sebou trošku více "vegetace", takže na úklid dnes musela nastoupit těžká technika, aby podpořila úklidovou partu, pro kterou tu práce fakt nekončí. Obrázek nelže,  pokud se neuklízí, tak vyplavené rostliny dokáží, a to nejen na břehu,  vytvořit opravdu slušnou vrstvu. Předpověď počasí ale zatím vychází. Nejen to dopolední polojasno a tentokrát i lehká přeháňka před polednem strávená na pláži pod slunečníkem, ale i to odpolední jasno a teplo. Odpoledne se tu "slavil" Den díkuvzdání" pěnovou party v bazénu a i dnes byl nějaký ten "objev", díky němuž nás v sobotu večer  čeká další zážitek v rámci místní "gastroturistiky" - japonská restaurace "Yakimeshi". A nebude to tam prý jen o jídle. P.S. Dnes asi bylo moře zatím nejlepší,  tedy hlavně co do teploty,  takže na místní bazény stále nepřišla řada. Ale určitě na ně i na vířivky kolem nich určitě nezapomeneme :-) To by ale už mohlo stačit,  zbytek doplní přiložené obrázky, neb večeře v restauraci u hlavního bazénu čeká. P.S. Cappuccino bylo tentokrát po obědě do kelímku formou "take away" :-)