Uplynulých pár dní proběhlo s vědomím, že nám nejen zítřek to všechno tak trošku či více, neboť teprve uvidíme, jak nám bude osud přát, obrátí vzhůru nohama. Přesněji řečeno změní priority tak, že nebude snadné v tom aspoň ze začátku „neplavat“. Ta nejvyšší priorita je ale jasná. A jaký prostor se dostane na to ostatní, to opravdu přinesou až ty další dny. Základem ale bude ta pomyslná „startovní čára“, od které se to všechno zase začne vracet, jak věříme. Samozřejmě pokud nám bude vůbec nějak dovoleno či dokonce přáno. A jak jinak, než do toho co možná nejlepšího stavu. I proto těch pár uplynulých dní trošku připomínalo takový tanec mezi spoustou věcí a úkolů, které bylo potřeba ještě zvládnout, aby se tomu v těchto dnech hlavnímu dostalo co možná maximálního prostoru. Pozitivní zprávou z posledních hodin je, že ta pomyslná „startovní čára“ pro zítřek zas tak hluboko nestačilo klesnout, takže by to postupné nastavení uspokojivého stavu mohlo začít už o trochu dále, než to ještě vypadalo minulý víkend. Z toho, co bylo třeba předem zvládnout, nakonec "na soupisu" zůstalo jen sázení česneku a něco málo kolem jezírka a zazimování vodních rostlin. To první ale nezpůsobilo to, že jsem to nestihl, ale stále teplé počasí, které pro výsadbu zrovna moc vhodné ještě není. Na příští víkend už ale hlásí přízemní mrazíky, tak se třeba „odfajfkuje“ i ten poslední venkovní rest, neb kolem jezírka je v plánu vše uvést do kondice (aspoň stran rostlin) už ve čtvrtek. To hotovo je myšleno z těch restů, které „nebyly pod střechou“ nebo nečekají s úklidem, jako třeba jiřiny či zbylé papriky ve skleníku, právě na ty první mrazíky. Postě zima by už se mohla zeptat. Krom toho všeho už stihly dorazit i zásoby čaje na zimní večery a při cestě na pardubické nádraží vyšla i chvilka na malou zacházku do historického centra a na pár obrázků k tomuto příspěvku. Poslední dnešní činností už bylo jen sbalení si těch pár nezbytných věcí na první dny pobytu v Pardubicích s tím, že další už si podle zjištění situace přivezu příště. Což by mělo být hned v sobotu. Věřím, že to situace dovolí a já se před polednem dostanu „na otočku“ domů na domácí svatomartinské hodování. Pak už bych měl mít s sebou vše potřebné nejen na konec víkendu, ale i na další týden, v jehož kalendáři je opět plánováno jedno okénko. Tentokrát už na jednodenní zastávku, aby i to, co je v plánu později, tedy až budu na pár dní "vystřídán", bylo připraveno a mohlo klidně navázat. „Aklimatizace“ bude tentokrát v podstatě na cestě z jedné „akce“ na druhou. P.S. Ale do té doby ještě v Labi uplyne hodně vody.
Žádné komentáře:
Okomentovat