Začátek letošního roku s třeskutými mrazy a navíc i s poměrně slušným sněžením po dobu téměř tří dnů, stav v nížině několik posledních let nevídaný. A tak to, že se mi letos zatím nepodařilo "urvat" více času pro aspoň jednodenní výlet s běžkami do hor, díky tomu zatím nevedlo k zoufání si, neb ve večerním a víkendovém čase vyjeté stopy v okolí domu poskytly poměrně srovnatelný zážitek. Pravda, jízda v podstatě téměř po úplné rovině bez možnosti nějakého slušnějšího svezení, občerstvení až doma a omezená životnost stopy díky sluníčku a taky tomu, žádný nový sníh nepřibyl. Ale to nic nemění na tom, že v podstatě u domu jsou zase po delší době k dispozici podmínky pro slušné běžkování, jejichž bilance je za posledních několik dní (dva víkendy a něco málo uprostřed nich i večer) představuje slušných 55 km. Však nezůstalo jediné pole a třešňový sad v blízkém okolí, který by "nepozn
amenaly" naše běžky. A že i při běžkách v nejbližším okolí člověka občas něco překvapí, jsme se přesvědčili dnes, když jsme na kraji lesa narazili na poměrně starou mohylu, o které jsme dosud nevěděli. A to jsme si mysleli, že máme nejbližší okolí po těch letech již poměrně slušně prochozené. Pokud však vyjde předpověď počasí na další dny, jak jsem ji shlédl před chvílí, tak to vypadá, že dnešní vyjížďka bude na tomto sněhu asi poslední a lednové běžkování budou připomínat jen postupně tající 
stopy začínající na zahradě u zde umístěného a již odstrojeného vánočního stromečku, který čeká na svou druhou šanci na začátku jara při prvním roztopení zahradního krbu na začátku nové grilovací sezóny. Ale jelikož na horách zatím žádná obleva nehrozí, dokonce by tam mělo v příštích dnech něco málo sněhu i připadnout, tak snad vyjde nějaký ten den volna pro pokračování běžkování i tam. Vždyť zima je teprve ve své první třetině a podmínky tam jsou opravdu senzační.
Žádné komentáře:
Okomentovat