To, že sobotní běžkování bude s počasím trošku na štíru, to jsme věděli z nejrůznějších předpovědí včetně jeho modelu na Internetu. Tedy mráz do -7°C, vítr do 10 m/sec a hlavně zataženo s mraky ve výšce 1000 m n.m.. Ranní pohled z okna však přidal ještě drobné sněžení, které sice před naším domem znamenalo jen milimetrový poprašek, ale na horách to bylo už několik centimetrů. A právě čerstvý sníh se stal nakonec největším problémem, neb se mi na dnešní sníh moc nedařilo trefit "mázu". Ale ještě k ránu. Ohlášené počasí jsme nepodcenili, oblečení posílili ještě o jednu vrstvu, ráno přibalili svačinu a termosku s teplý
m ovocným čajem, avšak tradiční "Zimní směs" nahradily "Lesní plody". Slova, že "zrovna když poprvé jedu na běžky a není k nim
můj oblíbený ovocný čaj", vyčistila ovzduší hned před cestou, která proti očekávání uběhla poměrně rychle, na dvou místech naše auto navíc pořádně osolil protijedoucí sypač a jelikož ani s parkováním nebyly žádné problémy, velmi rychle jsem byli připraveni vyrazit. Kde že jsme to zaparkovali? Ve Špindlerově Mlýně na parkovišti pod Hromovkou, kde to ráno vypadalo, že se tam "všichni čerti žení", takže dostat se na nástup do stopy přes půlku Špindlu nebylo nic moc. A jen o trošku lepší to bylo na prvním úseku, než se stopa dostala do hustějších partií lesa. Pak už nastalo to správné běžkování. Na křižovatce na Krásné Pláni jsme díky větru raději zvolili stopu směr Strážné, kam jsme dorazili v čase, kdy po nějakém občerstvení ještě nebylo ani stopy, ale naději, že se někde občerstvíme, aniž bychom museli sjet až k dolní silnici resp. k hlavní sjezdovce, dávala Bouda Šestido
mí nápisem, že v 11.00 hod. otevře. A tak jsme se po zbylý čas udržovali kolem v pohybu, neb docela záblo. Zklamání, že neotevřela a k ničemu bylo i upozornění na občerstvení v Boudě U lesa, kde nás však také čekaly zamčené dveře, v nás probudilo skryté rezervy, že jsme se zpět na Krá
sné Pláni objevili v rekordním čase. Tam jsme využili závětří pro turisty zbudovaného srubu, rychle se z vlastních zdrojů občerstvili, domluvili se, že pozdější oběd dáme dole, a stejným tempem pokračovali v jízdě. V závěrečném sjezdu do sv. Petru se lyže už trošku rozjely, takže nakonec bylo i trošku toho adrenalinu. A Špindl? Hemžení lidí, spousta aut, no prostě vše, co 
patří k nejpopulárnějšímu českému lyžařskému centru. Ve vrchlabské Pivovarské baště jsme doplnili energii, zakoupili s sebou i pár lahví jejich speciality - Krkonošského medvěda s třešňovou příchutí (místní tmavý ležák), za Studencem se zařadili do slušné kolony aut a v Hořicích přidali i pár balíčků pravých hořických trubiček přímo z výrobny. A aby zážitek z dnešního dne byl úplný, po příjezdu domů jsme si připomněli loňských pár dní pod Dachsteinem a z originálních surovin si připravili tyrolský Jäger (Jaga) Tee (námi v létě "překřtěný" na "Čaj baby Jagy"). Tak nezbývá než se ptát, kdy se povede si udělat čas příště?
Žádné komentáře:
Okomentovat