Pár vět ale nejdříve k tomu minulému. A jelikož většinou ve vzpomínkách zůstává jen to dobré a příjemné, tak takové by mělo být i toto malé ohlédnutí. Jaký tedy pro nás vlastně byl? Stručně řečeno - měl od všeho něco. Od jeho velmi smutného začátku a opět nijaké zimy, přes dost proměnlivé jaro až po opravdu rychlý nástup léta, které nejen z pohledu počasí znamenalo se začátkem podzimu krásných pět měsíců skoro uprostřed roku. A s tou letošní zimou? Vždyť vidíte sami. Ale snad je to teprve začátek a bílo (nejen ve formě technického sněhu) nakonec dorazí.
Ale zpět doprostřed uplynulého roku, který byl určitě nejzajímavější. Trošku více akcí strávených mimo náš dům, to bylo to, s čím jsme v podstatě do léta vstupovali. A v tom se nám opravdu dařilo. Budeme dlouho vzpomínat na náš víkendový pobyt u Líby a Pepy v Mimoni, na letní setkání s mými bývalými nejbližšími spolupracovníky u nás v pergole i na prodloužený červnový víkend ve Vysokých Tatrách s turistikou po dolinách v okolí Hrebienku zpestřenou i téměř neskutečnou vyhlídkou z vrcholu Lomnického štítu. Nelze nevzpomenout oslavy letošních jubilantů z řad nejbližšího příbuzenstva a dvě hlavní letní akce - opravdu báječnou letní dovolenou na řeckém ostrově Samos i pár slunečních dní strávených v polovině srpna pod vrcholem Dachsteinu v rakouských Alpách. První polovina roku by se také dala nazvat jako určité 
"zvykání si na samotu", kdy po odchodu Lukáše za prací do Irska, všemu, co se událo kolem nás na začátku roku, a Martinovou "školou-neškolou" jsme se od poloviny února občas v našem domě začali i "hledat". A to, prosím, v prosinci a lednu nás tu bylo šest a pes. Ale nakonec díky vymoženostem IT světa se pouze prodloužily vzdálenosti mezi námi a Skype, blog, mail, SMS a GSM nám zprostředkovaly jiné formy kontaktů. V práci to bylo opět jako v předchozím roce - tj. hlavně čekání na další změny, které pro uplynulý rok zatím skončily právě v jeho polovině, a byly jedním z mých témat na přemýšlení, co a jak vlastně dál. Ale na tom asi není nic divného, když neustálá změna a připravenost na ni je jedním z prvků firemní kultury mého současného zaměstnavatele. Závěr léta byl už "více doma". A to včetně podzimního posezení s našimi přáteli u nás v pergole spojeného s tradičními šipkami a kroketem, letos navíc i s promítáním obrázků z různých letošních akcí každého ze zúčastněných a s opravdu netradiční dopravou jednoho z účastníků - Ivana. Ten na tuto akci přiletěl z Hradce Králové na svém paraglidu s přídavným motorem a po několikerém zakroužení nad našim domem, kdy na sebe upoutal pozornost i řady našich sousedů, předvedl dokonalé přistání na "místní runwayi" na poli,na kterém ještě před dvěma týdny rostla řepka a kde výška strniště byla jen o málo nižší než průměr koleček na lehké konstrukci pod sedačkou pilota. Při promítání fotografií nás zaujaly 
Honzovy obrázky z Jizerských hor, tak jsme ještě přidali jeden podzimní výlet za krásného ale hodně větrného počasí do Jizerek. Poté již očekávaný příjezd Lukáše z Irska na jeho dvoutýdenní
dovolenou, kterou jsme mu v době, kterou jsme mu zpestřili i společným výšlapem na vrchol Sněžky, kdy jsme se přesvědčili, že ani v Irsku nezapomněl chodit, byť kopce tam jsou poměrně nižší. Ale jelikož se tam stoupá v podstatě od hladiny moře, tak ale celkově jsou tamní výstupy buď srovnatelné nebo dokonce někde o málo delší. A samozřejmě to byla pergola a "festival domácí kuchyně", aby si trošku spravil chuť. Po jeho odjezdu zpět do Irska a po v té době avizovaném posledním grilování ryb s "potrestáním" předposlední láhve originální bulharské rakije u Ivy a Vaška v Těchlovicích v jejich "pivánku", což je domácí označení pro jejich zahradní altán, se už zdálo, že nás nečeká nic jiného než už jen podzim se svým rozmarným počasím. K našemu velkému překvapení se však až do samého počátku listopadu objevilo ještě několik opravdu slunečných dní, takže jak podzimní návštěva příbuzných v Olomouci spojená i s malou procházkou po starém městě k oživení vzpomínek na prázdninové pobyty zde v dobách mého dětství, tak i pár dalších posezení v pergole ještě doplnilo naši letošní letní zážitkovou bilanci. Vždyť kdy se to poštěstí sedět, byť u hořícího krbu ale v otevřené pergole, v krátkém rukávu ještě na počátku listopadu? A co teprve již tradiční domácí svatomartinské posezení u dobrého jídla a mladého vínka? Tato akce je zmíněna i proto, že až teprve v tomto termínu konaná byla ta pravá, neboť v průběhu roku jsme si ji díky Lukášově odjezdu a jeho podzimní dovolené cvičně "střihli" předtím ještě dvakrát. Byť bez mladého vína. Nikdo netušil, že si další pobyt v Irsku už Lukáš moc neužije. Hlavně díky recesi místní ekonomik
y způsobené celosvětovou hospodářskou krizí bez výhledu na zlepšení stavu se za několik týdnů vrátil zpět domů. A to už do konce roku zbývalo skutečně jen pár týdnů, na které by stačily prsty jedné ruky. A právě tehdy se nás sice slabší ale první opravdová zima zeptala, co jsme dělali v létě. A my jsme zjistili, že se musíme polepšit. Sklidit letošní nadúrodu ovoce jsem sice zvládli, ale to nestačí :-) Následovaly tedy dva pracovní víkendy (ve všední dny se skutečně nic nestíhá, ať díky cestování do Prahy tak díky brzké tmě), ve kterých jsme "získali nějaké další zážitky". A to z úprav okolí našeho domu, zejména z rytí zahrady a úklidu pergoly do stavu, kdy by se dalo říci, že je konečně zazimováno. A pak už tu byl jen konec roku se zimou, která až do holomrazů v posledních dnech roku zimu moc nepřipomínala. Ale s předvánoční atmosférou v různých podobách - naštěstí jen s jedním dnem věnovaným nákupům a shánění dárků, neboť část toho šlo letos absolvovat "jen" přes Internet. A zbylé dny? Pohoda, klid a i přiměřené "vypnutí od starostí"- to byly a jsou hlavní rysy posledních dní. Věřme, že s novým rokem se toho moc až na opětovné vplutí do všedních i "nevšedních" pracovních situací nezmění, 
a že zima bude konečně skutečnou zimou, tj. k nízkým te
plotám přibude i trocha toho sněhu. A taky nelze zapomenout, že nějak sešlo z plánované obměny kol a cyklistických výletů do okolí a díky mizerné zimě to zatím není žádná sláva ani na běžkách. A tak v loňském roce zůstala "jen" ta občasná turistika, což by se ale mělo v novém roce napravit a trošku zase napomoci ke zlepšení fyzické kondice. Právě toto předsevzetí, jak jsem před pár dny zjistil, je dle ankety časopisu Reader´s Digest na prvním místě u lidí z naší generace na příští rok. A aby nezůstalo jen u toho nezbytného zdraví a kondice, určitě se tam vejde zase i nějaké to cestování, setkání s prima lidmi, spousta dobrého čaje i nějaké to další vylepšování našeho bydlení.Tak tedy na to, aby i příští rok byl co možná nejlepší, byť rozhodně nebude jednoduchý. Někdo taky říká, že bude průměrný, tzn. horší než ten právě končící, ale zase lepší než ten další, tj. r.2010. Někteří zase za všemi problémy vidí hospodářskou krizi (byť většinou právě ti
donedávna většinou radili kam investovat a nyní nezvládají své osobní prohry a čekají, že jim zase někdo skočí na ty jejich rady, co teď dělat). Každopádně to bude hodně o tom, že náš "národní sport" žití na dluh bude snad už konečně ztrácet na oblibě a že v nejbližších letech nahradí v žebříčku popularity profesi bankéře exekutor. A jelikož se sny ve skutečnost nepromění bez vlastního přispění, právě toto spolu s pozitivním myšlením by mohlo pomoci některé z nich v příštím roce naplnit, zvládnout zvládnutelné a vyrovnat se co nejlépe s nezvládnutelným. Tak ať je ten příští při "konečném sčítání"ten nejlepší - pro co nejvíce z nás!
Žádné komentáře:
Okomentovat