odpoledne i nadcházející víkend, jako tomu je v těchto dnech. Ne, že by nás čekalo něco výjimečného apod.. To jen z prostého očekávání, že snad bude možno se nejen na chvíli zastavit, ale ještě si trošku užít v mluvě školáků konce prázdninového léta. Sice ani na září prognóza počasí nevypadá zatím špatně (byť nějaké to zhoršení v jeho prvních dnech avizují), ale to je všechno moc a moc daleko. A jak víme, úspěšnost letošní předpovědi, zejména co se "místních tornád" a s tím spojených přívalových dešťů v posledních týdnech týkalo, není nijak velká. A navíc, úplně stačí se podívat i na poměrně odlišné modely počasí. Proč najednou ta touha po zastavení? Asi to bude tím, že jsme si na dovolené od všeho opravdu odpočinuli a pořád něco z toho ještě zůstalo v nás. A když ještě dodám, odjezd i příjezd z práce už je zase za šera (později to nahradí slovo TMA), tak netřeba dalších důvodů. S konstatováním, že "time management" v uplynulých týdnech dostal na frak a že metoda "selský rozum" při argumentaci v řadě případů nepřesvědčila :-( přemýšlím, co se podaří (mj. i z domácích restů) nejen dostat do programu tohoto víkendu, ale i vůbec stihnout (už zase spěchám), aby očekávání od něj se co nejvíce naplnila a ještě stále zůstaly v paměti nějaké ty dovolenkové. Tedy že ten návrat z toho "dovolenkového lenošení" nakonec nebude připomínat běh za koncovými světly na posledním vagóně právě odjíždějícího vlaku. Ale o klidném usazení se před odjezdem taky mluvit nebudeme. Vždyť vypnout by se v dnešní uspěchané době občas mělo. A to občas ve významu stále více:-), neb čas běží, rychlost se zvětšuje a uspěchanost kulminuje. Pozn. Zaujalo mě foto z dílny pana Bohumila Nováka, tak jsem si dovolil jej k těmto řádkům připojit.
pátek 28. srpna 2009
Nezastavujeme, máme zpoždění
Není nic trefnějšího, co by věrně zobrazovalo uplynulé dny po návratu z té "chladnější" části dovolené, než známá scéna z filmu Slunce, seno, jahody. Když už člověk po návratu z dovolené do toho vlaku naskočil (záměrně neříkám, že nastoupil), tak by taky mohl očekávat, že vlak zase někde aspoň na chvilku zastaví, aby se mohlo (byť ve chvatu) třeba přestoupit do jiného za řešením něčeho dalšího. Docela naivní, že? A tak se snad není čemu divit, když řeknu, že jsem se už dlouho netěšil na páteční 
odpoledne i nadcházející víkend, jako tomu je v těchto dnech. Ne, že by nás čekalo něco výjimečného apod.. To jen z prostého očekávání, že snad bude možno se nejen na chvíli zastavit, ale ještě si trošku užít v mluvě školáků konce prázdninového léta. Sice ani na září prognóza počasí nevypadá zatím špatně (byť nějaké to zhoršení v jeho prvních dnech avizují), ale to je všechno moc a moc daleko. A jak víme, úspěšnost letošní předpovědi, zejména co se "místních tornád" a s tím spojených přívalových dešťů v posledních týdnech týkalo, není nijak velká. A navíc, úplně stačí se podívat i na poměrně odlišné modely počasí. Proč najednou ta touha po zastavení? Asi to bude tím, že jsme si na dovolené od všeho opravdu odpočinuli a pořád něco z toho ještě zůstalo v nás. A když ještě dodám, odjezd i příjezd z práce už je zase za šera (později to nahradí slovo TMA), tak netřeba dalších důvodů. S konstatováním, že "time management" v uplynulých týdnech dostal na frak a že metoda "selský rozum" při argumentaci v řadě případů nepřesvědčila :-( přemýšlím, co se podaří (mj. i z domácích restů) nejen dostat do programu tohoto víkendu, ale i vůbec stihnout (už zase spěchám), aby očekávání od něj se co nejvíce naplnila a ještě stále zůstaly v paměti nějaké ty dovolenkové. Tedy že ten návrat z toho "dovolenkového lenošení" nakonec nebude připomínat běh za koncovými světly na posledním vagóně právě odjíždějícího vlaku. Ale o klidném usazení se před odjezdem taky mluvit nebudeme. Vždyť vypnout by se v dnešní uspěchané době občas mělo. A to občas ve významu stále více:-), neb čas běží, rychlost se zvětšuje a uspěchanost kulminuje. Pozn. Zaujalo mě foto z dílny pana Bohumila Nováka, tak jsem si dovolil jej k těmto řádkům připojit.
odpoledne i nadcházející víkend, jako tomu je v těchto dnech. Ne, že by nás čekalo něco výjimečného apod.. To jen z prostého očekávání, že snad bude možno se nejen na chvíli zastavit, ale ještě si trošku užít v mluvě školáků konce prázdninového léta. Sice ani na září prognóza počasí nevypadá zatím špatně (byť nějaké to zhoršení v jeho prvních dnech avizují), ale to je všechno moc a moc daleko. A jak víme, úspěšnost letošní předpovědi, zejména co se "místních tornád" a s tím spojených přívalových dešťů v posledních týdnech týkalo, není nijak velká. A navíc, úplně stačí se podívat i na poměrně odlišné modely počasí. Proč najednou ta touha po zastavení? Asi to bude tím, že jsme si na dovolené od všeho opravdu odpočinuli a pořád něco z toho ještě zůstalo v nás. A když ještě dodám, odjezd i příjezd z práce už je zase za šera (později to nahradí slovo TMA), tak netřeba dalších důvodů. S konstatováním, že "time management" v uplynulých týdnech dostal na frak a že metoda "selský rozum" při argumentaci v řadě případů nepřesvědčila :-( přemýšlím, co se podaří (mj. i z domácích restů) nejen dostat do programu tohoto víkendu, ale i vůbec stihnout (už zase spěchám), aby očekávání od něj se co nejvíce naplnila a ještě stále zůstaly v paměti nějaké ty dovolenkové. Tedy že ten návrat z toho "dovolenkového lenošení" nakonec nebude připomínat běh za koncovými světly na posledním vagóně právě odjíždějícího vlaku. Ale o klidném usazení se před odjezdem taky mluvit nebudeme. Vždyť vypnout by se v dnešní uspěchané době občas mělo. A to občas ve významu stále více:-), neb čas běží, rychlost se zvětšuje a uspěchanost kulminuje. Pozn. Zaujalo mě foto z dílny pana Bohumila Nováka, tak jsem si dovolil jej k těmto řádkům připojit.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Ještě že to zastavení není někdy zcela na našem rozhodnutí. Dnes nás čekala rallye Železné hory, a protože se mi včera v tom horku nechtělo připravovat vůz ani sebe, přivstala jsem si dnes ráno v 5 hod. a stihla to ještě v chládku. A v 7.30 sledovala střídavě oblohu a předpověď na Medardovi, kde zřejmě už večer pojedli vtipné kaše a déšť nad pardubickým krajem se jim zatoulal někam na Moravu. V 9 jsem kámošce odpískala rallye a začala plánovat, jak vyplním prací to volné dopoledne, aby mě ona v 9.15 vyhnala na náměstí kde byl den mezinárodní kuchyně. A tak jsme strávily neméně příjemné dopoledne (ikdyž ne dle původního plánu) ochutnávkou raviol, paely a plněných tortilas v podání hotelové školy Bohemia a hlavně s kapelou peruánských indiánů, kteří,dokázali té hrstce diváků, kterou neodradil déšť hrát tři hodiny se stejným tempetamentem jako před plným náměstím(informační kanál MÚ opět zaspal, protože o tom nebylo nikde ani zmínka) A ta práce mi bohužel neutekla. Zdraví Z.
Okomentovat