U pramenů Steyeru

Po usilovném sledování předpovědi počasí na Internetu (mj. vzájemně se různících a s časem hodně se měnících) jsme se rozhodli a vyrazili. Cílem bylo údolí „Stodertal“ v hornorakouské oblasti Pyhrn-Priel. Očekávání sluncem zalitého údolí i rozlehlých luk, zalesněných strání a ostrých horských vrcholů, jak lákají materiály regionální cestovní agentury, jsme přizpůsobili očekávanému počasí a po poměrně pohodové cestě autem jsme se již v časných odpoledních hodinách seznámili s realitou. Kdyby tak, jak bylo při příjezdu, zůstalo po celý náš pobyt, mohli jsme tvrdit, že počasí bylo dobré. To jsme si na konci pobytu nakonec řekli také, ale byl to průměr z překrásných chvil střídaných občasným deštěm a různou úrovní oblačností, která však zůstala po celý pobyt a mraky většinu zakrývaly vše nad 2400 m n.m. I tak se v tomto počasí dostalo na vše, co nám lokalita Hinterstoder a okolí mohla nabídnout. Od návštěvy místního Alpinea (zde mj. s expozicí lyží - viz foto s ukázkou trendu pro letošní lyžařskou sezónu) během hodinového deště, odpolední a večerní procházky po značených trasách kolem říčky Steyer a po místní promenádě, přes dopolední putování po schodech a lávkách soutěsky Dr.Vogelgesang-Klamm u nedalekého města Spital am Pyhrn až po delší tůru na hranici dvou tisíc výškových metrů nabízející parádní pohledy na přírodní krásy větší části oblasti Pyhrn-Priel. Vše za perfektního značení, takže na nějaké bloudění letos nedošlo. Obvykle se nám "daří" vybrat si nějaký termín, kdy v daném místě je nějaká větší akce, čemuž ale letos tak nebylo. Ale to jen díky tomu, že jsme tam byli úterý-pátek. Hned v sobotu však bylo plánováno velké požehnání pod otevřeným nebem novému vrcholovému kříži určenému pro nejvyšší horu oblasti - Gr. Priel (2515 m), kdy ten původní z r. 1870 vichřice na konci července loňského roku doslova rozlámala (mj. všechny jeho části místní snesli do údolí, znovu sesadili a umístili jako památník hned vedle kostela). Pozn. samozřejmě jsem si na oba sáhl, abych se pro to nemusel někdy v budoucnu za tím novým drápat na samý vrchol:-). Určité zklamání bylo jen z malého počtu horských usedlostí, navíc zrovna ne moc zvoucích k ochutnávce místních specialit, což jsme si ale vynahradili dole v údolí, byť ani tam v letní sezóně toho není moc v provozu. Tento dojem byl ale trošku pod vlivem "zmlsání se" z loňského pobytu pod Dachsteinem, kde je přece jen větší letní provoz než zde. Předpověď počasí jsme nepřestali sledovat ani tam, a když se přechod další fronty o půldne zrychlil a začalo pršet již večer před dnem odjezdu a ráno tomu nebylo jinak, sbalili jsme, "za dohledu" psa pana majitele a kočky paní majitelky vyrovnali účty, probrali s majitelem hotelu počasí i celý pobyt (mj.jsme se i zde dozvěděli známou pravdu, že větru a dešti neporučíš) a rovnou vyrazili domů, abychom zážitky z těchto dnů doplnili ještě návštěvou zámku Červená Lhota nad Jindřichovým Hradcem. Takže Auf Wiedersehen, zase někdy příště!