večer a všichni už myslíme na to, 
jak zase ráno budeme muset vstávat do práce a kolik že je to před námi dní, než zase bude možno "přehodit výhybku". Tato představa mnohé přímo děsí. A tak pondělní vstávání je většinou to nejhorší z celého týdne.
Psychologové považují toto za zcela běžný jev a mají pro něj i zvláštní označení, jedná se o tzv. “pondělní syndrom”. Tento syndrom nezpůsobuje jen špatnou náladu, ale také nepozornost a vyčerpanost a je i hlavní příčinou zvýšeného počtu dopravních nehod. Jeho důsledky jsou o to horší, vrací-li se člověk do práce po dlouhodobější dovolené. Přesně tak tomu bylo minulé pondělí, kdy po téměř dvou týdnech odpočinku pod řeckou oblohou jsem se opět 
zařadil do pracovního procesu :-) Jen vidina toho, že to bude jen na ten týden a že potom ještě pár dní připadne na druhou část dovolené, mě podržela, a tak zítřejší vstávání bude jiné. S vidinou sedmi volných dnů, ve kterých je 
třeba "doladit" letošní letní "Il dolce far niente", jak si Italové pojmenovali "sladké nicnedělání".Plány jsou veliké a směřují pro změnu většinou do vyšších nadmořských výšek jak v tuzemsku tak i kousek za hranice. Nezbývá
tedy než si přát, aby počasí nám aspoň trošku přálo. A byť jsme připraveni na jeho značnou proměnlivost, nemusely by se úplně naplnit předpovědi na ty dny, kde předpověď nevěští zrovna nic moc dobrého. 
Žádné komentáře:
Okomentovat