Doma bude, už se narajzoval dost!

Český génius Jára Cimrman se jen tak nezapomene a film Jára Cimrman, ležící a spící už vůbec ne. A replika "DOKTORE HOLUBE, POJEDETE LETOS ZNOVU DO AFRIKY? DOMA BUDE! UŽ SE NARAJZOVAL DOST! ASI NE..." jakoby byla tím, co rozhodlo o druhé části letošní letní dovolené, resp. místu jejího trávení. Nebude tomu tak úplně, tedy že bychom poslední srpnový týden opravdu trávili doma. Ale bude to v a po Česku, mj. jak nás ze všech stran zve i projekt centrály cestovního ruchu CzechTourism "Kudy z nudy", byť jedno malé "vybočení" za hranice povoleno. Vždyť je budeme mít doslova na dohled, takže nevyužít toho a nepodívat se k našim jihozápadním sousedům na nějakou tu historii spojenou s "něčím místním do zobáku" by snad ani nešlo :-) A kam to vlastně míříme? Na Šumavu, s tím, že "základnu" budeme mít na Kvildě a už teď se těšíme, jak se to tu zde změnilo.Vždyť naše poslední návštěva zde spadá do minulého století. Ano, tak ten čas letí. Takže zážitků bude nejen zde, ale i u pramene Vltavy, na Modravě, Špičáku a Javoru, kolem Železné Rudy, Prášil, Srní a v Boubínském pralese bude dost. A kam to bude za hranicemi (Passau, Regensburg, ...), to se ještě uvidí. Každopádně i zpáteční cesta nebude jen jízdou domů. Určitě nezapomeneme na Český Krumlov a podle možností třeba dojde i na Hlubokou, Třeboň či Kutnou Horu. Ještě objednat počasí a za tři týdny vyrážíme.

La Cabaňa v novém (na nové adrese)

Únava z letního vedra a očekávaná změna počasí na tento víkend byly v pátek za rozhodnutím vyhlásit pro "nájemníky" domu sobotní oběd formou "safari", aneb postarej se o sebe sám, což v našem případě ještě více podpořilo chuť na něco opravdu pikantního. A jelikož se nám v závěru roku líbilo v mexické restauraci La Cabaňa v Pardubicích, volba padla na oběd tam s tím, že se ještě pokusíme přesvědčit mamku, aby i ona šla s námi. To se sice nepovedlo, ale odpolední káva/čaj s čokoládovým perníkem u ní byly pak tou třešničkou po výborném obědě. Ale zpět k obědu. Vybrat si nebylo jednoduché, nakonec volba padla na osvědčené Chimichangas a u mě zvítězila zvědavost, jak zde dělají Chilli con carne (fotky k tomu jsem si pro tento článek dovolil vypůjčit z jejich stránek, neb mé nejsou tak pěkné). Už samotný fakt, že jediné toto jídlo mělo na jídelníčku označení "POZOR" se symbolem papričky, mě však po některých dřívějších zkušenostech jinde varoval. A jelikož "líná huba, holé neštěstí", vyzpovídal jsem obsluhujícího číšníka. Nakonec jsem volbu potvrdil, když mi sdělil, že "nepálivé to nechcete, že, tak to dáme na jedničku, to je takový lidský". A bylo. Fakt to nemělo chybu, oči by ještě jedly, ale já už nemohl, takže netradičně, i něco málo na talíři zůstalo. A tak se tentokrát káva objednávala jen jednou a na Burritos banana – pečený banán ve skořicové tortille a s vanilkovým krémem - už nebylo pomyšlení vůbec :-) A že prý i ta káva taky byla! Prostě pro sobotní oběd dobrá volba - opravdu příjemné prostředí (lepší než na jejich předchozí adrese a hlavně blíž k centru), výborná kuchyně i perfektní obsluha. Přesně, jak praví upoutávka na jejich stránkách na Internetu. A že venku lilo? S tím se nějak počítalo. Ale že spadne tolik vody, to asi ne :-(

Nejen prací živ je člověk :-)

Středomořská kuchyně opravdu nemá chybu, tak dobrou chuť !

Co bude tou letošní třešničkou ?

Naše tradiční dovolená několika posledních let spočívala v tom, že po zimních běžkách následovalo většinou chvilku teplo ( někdy opravdu velké :-) u moře a nakonec dle počasí občas i pár dní na závěr prázdnin někde na horách. Prvního jsme si letos užili dosytosti, druhou polovinu června v Norsku jsme řadili spíše do kategorie pobytu na horách, takže co mělo chybět? To teplo. Už samotný fakt, že v Norsku to bylo většinou "o krátkých rukávech", byť sněhu bylo nablízku docela dost, a přidáme-li k tomu následující tři neděle doma "v místních tropech", to vše tento "koncept" výrazně nabourává. A tak přemýšlíme, přemýšlíme, přemýšlíme, za jakými zážitky vyrazit v posledním prázdninovém týdnu, když na přespříští víkend nás čekají Jeseníky. Budou to Jizerky, Beskydy, Morava nebo něco někde za hranicemi v malé nadmořské výšce? Že by to nakonec zase byl týden s oblíbeným Mythosem :-))

Den s Trollem

Po více než týdenní aklimatizaci (mj. i na opravdové vedro, které ve svých končinách opravdu neměl možnost poznat), se náš malý Troll osmělil a byť zatím jen v domácím prostředí, ale přesto, se začal rozkoukávat. A aby to měl jednodušší, od rána putoval vždy tam, kam jsme se pohnuli my. A že jsme se moc nehýbali, to dá rozum. Vždyť takové vedro, jako bylo tento víkend, nezažil nejen náš Troll, ale marně bychom vzpomínali i my (tedy v místních podmínkách, neb co se týká dovolené, to víkendové vedro ještě mělo daleko k hodnotám zažitým v Řecku či na Kypru).

Norsko 2010 (12/12) - cesta domů

Úterní ráno přineslo nejen jasnou oblohu, ale i poměrně slušné teplo, takže jsme si při snídani v hotelové zahradě pod slunečníky připadali jako někde v mnohem teplejších krajích než zrovna ve Švedsku. Úplně poslední balení věcí a definitivně i poslední tisícovka km s necelými dvěma hodinami na trajektu. Když jsme v pohodě projeli Švédskem a přejeli Oresundský most do Dánska, rozhodli jsme se zkusit, zda bychom se nedostali na nějaký dřívější trajekt než ten poslední večerní, kam jsme měli zakoupen lístek. Sice jsme čekali, zda bude místo, ale díky zatím stále slabšímu provozu směr Německo (v opačném směru už bychom asi měli smůlu) po najetí těch, co měli lístky na trajekt v 15:00 hod., jsme dostali pokyn k nalodění i my. Pravda, odjeli jsme díky pozdnímu příjezdu z Rostocku o 45 min. později, ale pro nás to bylo vlastně o 5:15 hod. dříve:-) V Gedseru bylo 31 st. C, před naloděním jsme v rámci čekání vyzkoušeli i moře na malé pláži za přístavem. Na trajektu na moři vál svěží větřík a bylo opravdu příjemně, takže tentokrát byla všechna místa na venkovní palubě obsazena. Jinak toto počasí zůstalo stejné i po většinu cesty i přes Německo. Večerní průjezd vnitřním okruhem Berlína, pozdě večerními Drážďany a přejezd Krušných hor hodinu před půlnocí byly takové milníky zpáteční cesty. Když jsme před půlnocí zastavili u pumpy u Ústí nad Labem a naplnili nádrž již za české koruny a přes D8 se rychle objevila Praha, bylo jasné, že za hodinu už je konec. Konec dvou báječných týdnů cestování po Skandinávii, přesněji hlavně po Norsku. A když ve středu 58 min. po půlnoci byl vypnut motor auta, na jehož tachometru chybělo 9 km do 5400 km, vše se stalo již minulostí. Teď jen vše vypořádat, uvést se do normálu, urovnat si zážitky, vytřídit fotky a život jde dál. A že je a bude dlouho na co vzpomínat, netřeba zdůrazňovat. Zejména, když bude určitě dost příležitostí se o tyto zážitky podělit nebo si s těmi, které letos Norsko ještě čeká, vzájemně si vyměnit u něčeho dobrého dojmy z cesty po severu. Na těchto stránkách se mám v úmyslu vrátit k Norsku ještě jednou - a to s takovým menším celkovým ohlédnutím se. Ale v čase, až dozní okamžité dojmy z procestované druhé poloviny letošního června.

Norsko 2010 (11/12) - návštěva hlavního města

Po tradiční ranní proceduře, tedy sbalení věcí, úklidu chatky a odhlášení se z kempu jsme se vydali na prohlídku hlavního města, půlmiliónového Osla. Pravda, v úplně prvních plánech jsme se mu chtěli vyhnout, ale nakonec zvítězila zvědavost. A tak jsme se své kroky nasměrovali na ta nejznámější místa - Vigeland Park, Královský palác, Stortinget (Parlament), katedrály na Karl Johans Gate, přístav, budovy opery, hlavního nádraží, národního divadla a radnice. Toť v kostce plán a na něj vyčleněné 4 hodiny. Počasí jsme si do Osla přivezli polojasné, aby po ukončení prohlídky Vigeland Parku s bronzovými a žulovými sochami se změnilo v jasno a poměrně i teplo a neopustilo (naopak ještě nabralo na síle) nejen při samotné prohlídce města, ale i při celé následné cestě domů. Auto jsme zanechali na parkovišti u Vigeland Parku a okružní procházkou jsme absolvovali vše výše zmíněné plus ještě lehčí občerstvení s příjemným posezením v přístavu pod pevností Akershus hned naproti místní radnici - jednoho ze symbolů tohoto města. A když jsme se nabažili prohlídky tohoto pro turisty jednoho z nejdražších měst (např. za hodinu parkování v centru někde chtějí i 50 NOK), znamenalo to, že poslední třešinka z "norského dortu" je snědena a je tu již čas na návrat domů. Zbývá nakonec pohled na místní elektromobily načerpávající energii pro další provoz na vedlejším parkovišti u nabíjecí stanice, poslední projetí soustavy tunelů pod a kolem Osla a již jsme na E6, kde už se přeci jen dá jet o trošku rychleji. Ještě poslední dva mýtné úseky před hraničním mostem ve Svinesundu a už tu bylo Švédsko, kde jsme se někde po trase chtěli ubytovat a v úterý v pohodě pak dorazit zbytek skandinávské trasy a nasednout na večerní trajekt do německého Rostocku, odkud to domů bude již "jen" 7 1/2 hodiny noční jízdy. Když jsme vyjížděli z Osla, cíl byl dostat se pod švédský Goteborg, abychom se v úterý ráno vyhnuli dopravní špičce. To se povedlo, ale najít někde poblíž motel, to se stalo problémem. Zachránil nás před devátou hodinou večerní až Arena Hotel v od Goteborgu poměrně vzdáleném švédském Halmstadtu, kde jsme se nakonec i ubytovali, abychom zítra po snídani zdolali zbylou tisícovku kilometrů na cestě domů. Teď je třeba si řádně před cestou odpočinout.

Norsko 2010 (10/12) - ze západu na východ co nejblíže k Oslu

Ráno jsme se probudili do téměř jasného a poměrně teplého počasí. A tak po snídani, sbalení věcí a odhlášení se v Grimen campingu jsme se vydali na poslední přesun před nástupem cesty domů. Cílem byla nějaká lokalita poblíž hlavního města Norska Oslo, ze které by bylo možné se v pondělí ráno poměrně brzy dostat do Osla, tam absolvovat půldenní prohlídku a odpoledne zahájit "návratový manévr", tedy cestu domů s tím, že co ujedeme, to ujedeme a na zbytek (samozřejmě tu větší část z celkové trasy) máme úterý a noc na středu, když lístky máme na úterní trajekt odjíždějící 21:00 hod.. Ale teď máme teprve neděli, takže cesta před námi. Ani dnes nás neminul aspoň drobný deštík - svůj čas si vybral při příjezdu k Hardangerfjordenu, aby jej hned po pár minutách nahradilo plné slunce, které pak na obloze už jen občas soupeřilo s nějakým menším bílým (a neškodným) mráčkem. Poslední z místních trajektů na naší cestě po Norsku, tentokrát v Bruraviku, již opět čekal, takže i naposledy nájezd téměř "z chodu". Cesta přes fjord opět s parádními výhledy a když jsme stanuli koly opět na pevné zemi a po pár kilometrech dorazili do Eidfjordu, neodolali jsme a i zde jsme udělali delší zastávku. Bylo opravdu co fotit (jednomu z racků se to ale nějak nelíbilo, tak to dal po svém na vědomí). Škoda jen, že zde nekotvila nějaká větší výletní loď, neboť z toho by určitě byly až neskutečné fotky. Takhle jsme se museli spokojit jen s "místním přibližovadlem". Po odjezdu z Eidfjordu jsme však v autě dlouho nepobyli, neb po slušném stoupání řadou serpentin (jedna snad byla i v tunelu, neb tam mi připadlo, že jsme část stoupání v tunelu absolvovali v jedné celé otáčce) tu byla vyhlídka na vodopád Voringfossen. A tu jsme si prošli opravdu pečlivě včetně skalních výběžků umístěných téměř u samého vodopádu, takže nakonec jsme na další odbočce ze silnice již na poslední vyhlídku - tu z parkoviště u hotelu Fossil - ani nejeli. Odtud to už zase byla cesta v nadmořské výšce kolem 1100 m n.m., takže opět i sníh, byť už jen v na vzdálených svazích poměrně daleko od cesty. Sluncem ozářená Hardangevidda byla dalším zážitkem na trase - bylo se na co koukat. A když k tomu přidám, že jsem zrovna neřídil, tak si i foťák přišel na své. Zajímavé bylo, že teplota v těchto končinách neklesla pod 19 st.C a při sjezdu do nižších poloh už to bylo skoro o 25 stupních C.Tam už se začaly objevovat první pláže s nejen zde se slunícími rekreanty. Vodu tu měli určitě teplejší než ve fjordu, takže ani o plavce nebyla nouze. A jelikož 50 km před Oslem byla ta hranice, kterou jsme si dali ke hledání místa k našemu ubytování z neděle na pondělí, ke kochání se krajinou přibylo i pečlivé sledování informačních tabulí. První nás navedla k Ringerike do Utvika Campingu rozkládajícího se na břehu Tyrifjordenu, kde jsme uspěli a v krásné chatce jsme se hned ubytovali. Po krátké procházce po břehu jezera a po mole jsme na sluncem zalité terase zakončili neděli. Ráno odsud to bude necelá hodinka do Osla a když vyrazíme po deváté hodině, abychom se vyhnuli ranní špičce, určitě to nebude mít chybu.