Norsko 2010 (3/12) - Galdhoppigen, Lom, Rondvatnet

Probuzení do dalšího dne bylo v podstatě nadvakrát. Při prvním si člověk neuvědomil, kde je a díky plnému světlu a svítícímu slunci za oknem usoudil, že je nejvyšší čas vstávat. A ono bylo teprve čtvrt na pět ráno! Druhé už bylo správně načasované a díky jasnu a teplu se hned upravoval program a šlo se na turistiku do těch vyšších poloh, tedy k místům, kde se ještě vyskytuje sníh. Po projetí městečkem Lom (s krásným dřevěným kostelem a vodopádem Prestfossen - zastávka bude na zpáteční cestě) a vyjetí mýtné silnice na Spiterstulen se nám naskytl parádní pohled do celé doliny i na vrcholy okolních hor. A pak doslova s koleny u brady po trase tvořené různě velkými balvany výstup do míst, kde se objevil první sníh a odkud na samotný vrchol Galdhoppigenu zbývaly ještě tak poctivé tři hodiny cesty. Po krátkém "pokochání se" a pořízení pár obrázků sestup stejnou cestou dolů, na mýtné silnici krátká zastávka, než si menší stádečko krav rozmyslí, kam půjde dál, a zpět do Lomu, kde jsme navštívili místní kostel a postáli i u vodopádu Prestfossen na řece Bovre. Jinak se ve městečku nemělo cenu zdržovat, neb zde bylo díky nějaké velké akci tolik lidí, že by se jeden mezi nimi ztratil. Proto tedy pokračování do dalšího turistického střediska Otta a odsud horskou silnicí a poslední úsek i přes mýto na parkoviště Spranget, východisko turistických tras v oblasti samého centra národního parku Rondane. Vybaveni informací, že k jezeru Rondvatnet a chatě Rondvassbu dorazíme cca po 45 minutách chůze jsme se za tímto cílem vypravili. Místo 45 minut to byla 1:15 hod. poměrně slušné chůze, kdy jsme za každou zatáčkou cesty relativně po rovině vyhlíželi jezero či chatu, ale díky tomu, že v závěru cesta klesá, byla chata spolu s jezerem vidět až na jejím samotném konci. Pozn. později jsem zjistil, že mi u těch 45 min. chůze vypadlo slůvko "ostré":-) A když jsme se pokochali, rukou vyzkoušeli teplotu vody v jezeře, za svitu měsíce zleva a slunce zprava jsme se vydali na zpáteční cestu. U nás by už bylo pozdě, ale tam ne, neb kousek od parkoviště jsme potkali ty, kteří měli stejnou tůru ještě před sebou a vůbec nevypadali, že by bylo něco špatně. Prostě turistika v "plném proudu". Pak už nezbylo než zamířit příjemně unaveni z celého dne zpět na "naši základnu" ve Furuhaugli a přemýšlet o programu na zítra, neb se díky počasí podařilo spojit akce plánované na různé dny do jednoho dne a počasí na další den má snad být dokonce ještě lepší než dnes. Jinak i přes pozdní čas návratu opět jistota, že tma jen tak nebude :-), ale tentokrát spánek nebylo nutno přivolávat, únava o dnešním dnu i po všem předchozím cestování se dostavila.