Po téměř třinácti hodinách báječného letu v Boeingu 777-300 společnosti Emirates s jedním přestupem v Dubaji nás v dopoledních hodinách přivítal zelený ostrov Mauritius. Hned na počátku, při pasové a zdravotní kontrole jsme pochopili, že byť Dronte mauricijský, neboli blboun nejapný či zkráceně zvaný Dodo, představuje již několik století druh vyhynulého nelétavého ptáka, budeme se s ním tu setkávat všude. Hned první kontakt byl při vstupní pasové a zdravotní kontrole, na jejichž dotaznících tvořil hlavní motiv a hlavně pak i na vstupním razítku do pasu. Odbavení na místní poměry proběhlo rychle, na kufry jsme taky nemuseli nějak čekat, takže směnit nějaké peníze do začátku, ohlásit se na přepážce agentury, vyzvednout potřebné dokumenty a mapu a nastoupit do mikrobusu směr místo našeho pobytu zde. Překvapivě jsme nebyli z letu nějak zvlášť unaveni, takže již samotných 55 km autem bylo poměrně dobrým seznámením se s ostrovem, na jehož konci zazvonil zvonec, který nás přivítal v resortu Sugar Beach nedaleko Flic en Flac na západním pobřeží ostrova. Než jsme dostali objednaný pokoj (přijeli jsme totiž o chvilku dříve, než je ten správný čas, od kdy jsou pokoje k dispozici), stačili jsme si to tu docela prohlédnout a pak už nezbývalo, než se ubytovat a začít si to tu užívat. Přiznám se, že nás místní prostředí hned po prvních pár chvílích pobytu zde docela ohromilo a místo otázek, jaké to tu a na ostrově bude, tu byla hned odpověď. Tady to určitě bude skvělé! 
Žádné komentáře:
Okomentovat