Magická fontána na závěr dne

Po návratu z Montserratu krátký odpočinek na hotelu, pak už jen metro na Plaça de Catalunya, odtud po Les Rambles do městské tržnice s očekáváním opakování včerejšího obědového zážitku. Bohužel už jsme dorazili v čase, kdy většina stánků už zavírala, takže i nabídka tomu odpovídala. Proto jsme nakoukli do vedlejšího podloubí a Sukaldari Euskal Restaurant se nabízel se svou nabídkou ryb a mořských živočichů. Ceny sice reflektovaly blízkost hlavní pěší zóny Les Rambles, ale jídlo i servis neměly chybu, takže další příjemný zážitek. Poté už metrem na Plaça Espanya a odtud pěšky podél jednotlivých vodotrysků až k magické fontáně, kde se po setmění odehrálo parádní představení sledované velkým počtem návštěvníků Barcelony. Sice to tu ještě nedosahovalo obvyklé hodnoty pro představení uprostřed turistické sezóny, ale i tak to tu byl slušný nával. Tím skončil program posledního celého dne v Barceloně, pak už jen přímé metro do stanice Clot, po pár desítkách metrů náš hotel a v něm poslední noc našeho pobytu zde. 

 

Montserrat aneb klášter pod "zubatou horou"

Po necelých 50 km pohodové jízdy severozápadním směrem od Barcelony jsme se dostali pod pohoří vypadající jako zuby na dřevorubecké pile. Však tomu odpovídá i ten název, který v překladu prý znamená „zubatá hora“. Místo patří mezi nejnavštěvovanější lokality Španělska, takže se nebylo čemu divit, že parkoviště praskalo ve švech. Přesto jízda po 10 km horské silnice plné serpentin byla poměrně rychlá, „zdrželi jsme se“ jen v jednom místě, kdy se řidiči autobusu chvilku nedařilo předjet jednoho zdatného cyklistu. A to se nahoru ještě turisté mohou dostat místní zubačkou. Klášter je funkční, sídlí tu i chlapecký pěvecký sbor (v sobotu odpoledne měl volno), a přestože je prohlídka kláštera volná, baziliku možno vidět jen na vymezeném prohlídkovém okruhu. Ale i tak je vidět vše, co místo charakterizuje, takže žádný problém. V románské bazilice je umístěna Černá madona (La Moreneta), patronka Katalánska. Její shlédnutí je jediným místem, na které je organizován vstup. Ale nám se povedlo ve frontě do baziliky čekáním na vstup ztratit jen necelou čtvrthodinu. Taky jsem si sáhl na kouli, kterou drží v ruce, ale zapomněl jsem si něco přát, takže se musím spokojit se zážitkem, že jsem ji viděl J Při odchodu došlo i na svíčku, pro kterou jsme taky chvilku hledali místo, abychom se pak ve zbylém čase vydali ke kříži sv. Michala (Creu de Sant Miguel) na vyhlídku na celý Montserrat. Po čtvrthodině chůze jsme nejprve vystoupali nad něj k poustevně sv. Michala (Ermita de Sant Miguel), abychom se pak vrátili na vyhlídku a užívali si pohledu do krajiny a modré oblohy, byť občas připlul nějaký ten mráček. Když se přiblížil čas odjezdu, ještě bylo třeba nezapomenout ochutnat místní produkci sýrů (místní likéry jsem si odpustil J). Stalo se, s výsledkem, že s námi pocestuje pár kousků, které nám pečlivě zabalili, aby přežily nejen návrat do hotelu, ale i cestu domů letadlem, když se zacházením se zavazadly v rámci letecké přepravy máme všichni své zkušenosti. Teď už nezbývá než nastoupit do autobusu, vrátit se do hotelu a pak si užít poslední večer v Barceloně. P.S. Míříme totiž na večerní představení magické fontány.

 

Camp Nou aneb svatostánek barcelonského fotbalu

Když se před půl desátou začalo trošku vyjasňovat, přesněji řečeno přestávalo i drobné mrholení, řekli jsme si, že je ten pravý čas vyrazit.  Tentokrát tak, abychom byli do 14.00 hod. zpět v hotelu, odkud odjížděl autobus na Montserrat. Volba padla na fotbalový „svatostánek“ FC Barcelona, na stadion Camp Nou, kam jsme dorazili mezi prvními sobotními návštěvníky. V průběhu návštěvy jsem byl docela překvapen, kolik takových již dnes hned po otevření sem přišlo a že rozhodně nejsou dnes Ti poslední. Stavba veliká, vnitřní prostory i celé zázemí účelné, některá místa povědomá ze sledování TV přenosů jejich zápasů na tomto stadionu. A docela se tu člověk nachodí, má-li po shlédnutí klubových prostor s vystavenými trofejemi sejít až k samotnému trávníku do prostoru týmových sedadel (na trávník šlápnout samozřejmě nelze, hlídá ochranka a ty hlídají kamery, jak nám jeden z nich sdělil), pak se dostat až nahoru na místa vyhrazená pro zástupce tisku, aby si nakonec prošel celou hlavní tribunu a téměř z nejvyššího patra se vracel k východu.  V případě zájmu je také možno se tu na dvou místech nechat vyfotografovat (nám se z neznámých důvodů povedla jen jedna ze čtyř pořizovaných fotek, ale nakonec stačila) a „tour“ končí v obchodě plném různých fotbalových předmětů a suvenýrů. A jelikož tam čas uběhl poměrně rychle, pak už jen zpět na metro a něco rychlého k jídlu. Kombinace vepřového a kuřecího kebabu s kupou zeleniny v baru kousek od hotelu asi byla tím nejlepším, co s ohledem na čas jsme mohli pro oběd udělat. Rozhodně to nebylo nějaké nouzové řešení :-) P.S. Dodatečně doplněno :  Barca vyhrála 5:0 !

 

 

 

 

 

Deštivé sobotní ráno

Pohled z okna potvrdil včerejší předpověď. Venku prší, ale některé předpovědi už říkají, že by déšť mohl před desátou ustat a odpoledne by občas mohla dokonce vykouknout nějaká ta modrá z oblohy. Teď to zatím ale nemá cenu řešit, takže teď v klidu posnídáme a budeme přes okno hotelové restaurace sledovat, jak to vypadá venku, neb kam to dnes dopoledne (kromě oběda, za kterým bychom se určitě vydali ven) nakonec bude, se domluvíme až po snídani. Nejprve je potřeba vypořádat se s ní :-)

V taverně del Born bylo nejen plno ale i dobře

Na Passeig d'Isabel jsme z nábřeží odbočili správně, Pla de Palau i Bacoa Kiosko jsme také úspěšně minuli, takže pak už nezbývalo než odpočítat boční ulice do tří, pak odbočit vlevo a za rohem vstoupit do restaurace. Počítání do tří jsme zvládli, ale za rohem ani po celé uličce žádná taková restaurace nebyla. Tak jsme to zkusili odbočit nejprve až čtvrtou, pak druhou, pak jsme to pro jistotu dali po poměrně detailní prohlídce i okolních uliček znovu dokola, ale zase nic. Takže nezbylo, než si vybrat z toho, co se nabízelo (a že toho bylo) v okolí. Úplně první volba nedopadla. Prázdno a zbytečně nóbl, takže jdeme jinam. Druhá už byla lepší, byť jsem zpočátku myslel, že bychom dokonce mohli zůstat sedět i venku. Naštěstí to byl jen pochybný záblesk v mysli, takže rovnou dovnitř. Místo bylo, byť La Taverna del Born byla docela obsazená. Sice vybaven výpisem názvy základních španělských potravin a jídel ze slovníku, ale přesto jsem si ani z anglicky přeloženého jídelního lístku dlouho nemohl  vybrat. Dílem proto, že mi úplně nebylo jasné, co to vlastně bude, a dílem i proto, že dle ceny jednotlivých jídel by si člověk tu večeři asi měl poskládat z více částí, což se mi nechtělo. Nakonec jsme vybrali a musím říci, že dobře. Chutnal i katalánský krém s malinami na závěr. Co to bylo? Místní provedení créme brulee. A když se k tomu ještě podařilo podložit i nohu od kývajícího stolu, další zážitek byl kompletní. Tentokrát z plného španělského baru. Pak už jen kousek pěšky po Carrer de l´Argenteria a Via Laietana na metro L1 k hotelu a odpočinout si před zítřkem, který bude stejně náročný, jako dnešek. Navíc odpoledne odjíždíme ke klášteru Montserrat, takže uvidíme něco i z většího okolí Barcelony. Bohužel zítra už jim předpověď asi vyjde. Čekáme sice déšť jen dopoledne, odpoledne by mohlo být jen zataženo, ale nic to nezmění, že i zítra uvidíme další místa v Barceloně a jejím blízkém okolí.