Barcelona nás přivítala spoustou kaluží po poledním dešti

Hned po startu jsme prolétli asi třemi vrstvami mraků, abychom si je pak necelé dvě hodiny mohli prohlížet z letové hladiny cca 11 km. Takže sezení u okénka tentokrát nic moc J  Poté v nich pilot našel to správné místo pro průlet, aby turbulence byly minimální,  a chvilku po 14.00 hod. jsme sedli na letiště v Barceloně. Tam už čekala průvodkyně a autobus na cestu do hotelu. Cestou z letiště jsme se dozvěděli, že to nakonec bude jiný hotel, než který nám původně nahlásili (lepší a navíc přímo u stanice metra), tak nakonec naše předem připravené plány na cestování v osobním volnu jsme ani nemuseli nějak přizpůsobovat. Po ubytování jsme se za téměř zatažené oblohy vydali na prohlídku nejbližšího okolí, tedy hlavně ke chrámu Sagrada Familia, který se nachází cca 15 min. pešky od hotelu. Stavba, jejíž počátky sahají do roku 1882 a která pochází od architekta Gaudího, není stále dokončena. Když si uvědomíme, že v tuto chvíli chybí ještě nejen několik nižších věží, ale hlavně ta nejvyšší - Ježíšova, jejíž výška by měla dosahovat cca 170 m,  tak plánované dokončení v r. 2026, v r. stého výročí od Gaudího smrti, bude ještě pořádný oříšek. Navíc stavba je financována hlavně z darů. Po dokončení by to měla být  nakonec nejvyšší katedrála na světě, ale současně by neměla dle přání Gaudího převýšit nedaleký  kopec Montjuic. Když jsme katedrálu obešli (prohlídku uvnitř jsme neplánovali), průvodkyně se s námi rozloučila s tím, že se uvidíme další den ráno, kdy je s ní plánovaná procházka v centru města a po polední pauze odpoledne i okružní jízda po dalších pamětihodnostech města. V tu chvíli se nad námi konečně otevřela obloha a vysvitlo sluníčko, takže jsme si to dali ještě jednou okolo. Bylo nezbytné přefotit již dříve pořízené obrázky, neb s modrou oblohou či sem tam nějakým mráčkem budou vypadat lépe J Poté až do večeře, kterou jsme opět „trošku hledali“, byla na programu procházka okolními ulicemi až k Tetuánu a pak už směr hotel s hledáním nějaké restaurace. I zde totiž platí, že „kuchař přichází po osmé“, tak nakonec končíme v baru Nuriaska na paelle a musím uznat, že už z pohledu nemá chybu. Teď nezbývá, než se do ní pustit J