Sobotní cestování na otočku do Vídně je u konce

Tak nás to špatné počasí včetně poměrně hustého deště nakonec dostihlo až na zpáteční cestě ve vlaku ještě před přestupem v Pardubicích, aby vydrželo až domů. Vlastně za okny déšť ještě pokračuje. Sice už není tak silný jako při cestě od vlaku k autu, ale stačí. Zpáteční cesta proti cestě do Vídně se lišila v tom, že vlak byl na rozdíl od dopoledne plný a díky házenkářům vracejícím se z nějakého zápasu tam bylo i docela veselo. Zejména jejich manažer, nabízející kolem sebe k ochutnání něco i ze své cestovní láhve, zábavu řídil. Za chvíli se vagónem linula zejména na Moravě známá vůně. Ano, byla to vůně slivovice. A soudě z jejich hlučné konverzace, byly k tomu i klobásky. Do Pardubic jsme sice dorazili s menším zpožděním, ale přípoj jsme v pohodě stíhali. Ten, aby nebyl jiný, tak už na odjezdu chytil taky zpoždění. A dokonce větší, než vlak z Vídně do Pardubic. Ale tak už to někdy u regionálních vlaků bývá. V Hradci před nádražím nezbývalo než dojít k autu a poslední kilometry dnešního výletu si odřídit sám J Takže jsme si užili nejen pobyt ve Vídni, ale i cestu tam a zpět. Zítra dotáhneme vše potřebné doma a odpolední kávy uvidíme, kdy se pochlubíme s našimi zážitky z cesty, o které jsme nedali předem vědět J Pozn. Vydrželo nám to dlouho, celé dva měsíce!