To sobotní modré okno nad hlavou vydrželo sice necelé dvě
hodiny, ale to úplně stačilo, abychom se
s Ali trošku vyvětrali kolem Botiče a vyzkoušeli i kolotoč na místním dětském
hřišti. Číča si po celou dobu užívala
sluníčka po svém - opájená látkou zvanou nepetalakton uvolňující se do vzduchu z rostliny
s názvem šanta kočičí přezdívané „kočičí kokain“, aby z ní „vyklidněná“
pozorovala dění kolem. Když se sluníčko
ztratilo za okolními domy a obloha se opět zatáhla, byl to signál k odjezdu
domů s tím, že brzy vymyslíme, kdy zase příště, tentokrát snad s lepším
počasím, aby zážitek z Prahy byl úplný, když už tady člověk pracuje, tak
aby viděl v mimopracovní dny i něco jiného než kolem silnice a firmy
pominu-li občasné cesty přes Prahu na/z jednání. Dnešek byl taky s počasím nahoru/dolů, ale to nás
nezastavilo, takže už to vypadá veseleji a na první celý květnový víkend už se
můžeme těšit, že v případě pěkného počasí
„zahájíme provoz“ v zahradní
pergole takovou malou generálkou před květnovou rodinnou sešlostí při
příležitosti různých slavení J
Tomu tam ale musí ještě předcházet úklid po zimě, což s dalšími „nápady“
bude předmětem příštího víkendu.
Žádné komentáře:
Okomentovat