Inferno na samý závěr

Aneb knižní výraz pro peklo. My jsme si na samý závěr dovolené, tedy na cestu domů, nechali návštěvu Pekla v Čertovině nedaleko Hlinska. Po předchozí rezervaci prohlídky na určitý čas (11.00) jsme dorazili na první parkoviště pár set metrů před vstupem do objektu (to přímo u objektu bylo avizováno jako plné, ale nebylo, jak jsme zjistili po příchodu). Odtud je už cesta lemována různými upoutávkami a kvízi, takže nakonec dobře, že jsme nechali auto před lesem. Před prohlídkou jsme si krátce pohlédli přízemí, vlastní prohlídka už směřovala do podzemí, kde v několika patrech, přes řadu schodišť, chodeb a v nich vybudovaných prostorech - komůrek 7 smrtelných hříchů a dalších čertích pelechů. Místo zde má i místní pivovar s produkcí černého speciálu, pražírna čertovské kávy a kavárna. Vše v doprovodu čertů a čertic patřičně komentujících nejen vlastní peklo a s nimi spojené věci, ale i dění během prohlídky. A nutno podotknout, že dokáží vtáhnout většinu návštěvníků do atmosféry spojené s peklem, takže se nejen děti ale i řada dospělých stává objekty jejich zájmu. A aby byl zážitek kompletní, zůstali jsme na oběd ve zdejší čertovské restauraci, po kterém následovalo ještě vyzkoušení skákacích atrakcí na prostranství za objektem. Jen to cappuccino jsme si nechali na doma.

Zabaleno, odjíždíme směr Peklo - Čertovina

Po noční přeháňce ani stopy, apartmán vyklizen, s majiteli jsme se rozloučili,  poděkovali za krásný pobyt v jejich penziónu, pečlivě uložili diplom a za chvíli už vyrážíme do dalšího pohádkového místa,  do Pekla nedaleko Hlinska. P.S. S krabicí dobře uložených hub v kufru, aby to celodenní dnešní výletování s námi bez úhony přežily.

A máme tu bouřku z tepla

Snad díky tomu, že zítra ráno míříme do Pekla, či na závěr našeho pobytu, aby se přidaly i nějaké ty vjemy pro naše sluchové orgány, každopádně tu těch pár minut deště doprovodilo i pár blesků se zvukovým doprovodem. Výsledek? Trošku to ochladilo vzduch, z auta spláchlo prach a asi jediný, kdo to jetě ocenil, byl trávník, neb ke kořenům jiných rostlin se asi voda nedostala. P.S. Nám to nevadilo, neb elektřina nevypadla, takže po herně následující puzzle, domino, pexeso ani karty neměly vynucenou přestávku. Prostě pohoda, zejména když k tomu byla i trocha toho červeného, tentokrát ze Sardinie.

A ještě pár kousků zítra domů

Sice se nám nepodařilo naplnit praxi pana domácího, takže jsme toho nachodili asi pětkrát víc a přinesli třikrát méně. Ale za tu chvilku a s přihlédnutím k tomu, co nám v lese u nás doma udělá radost, docela slušný úlovek. Zejména když by měl v pohodě vydržet i zítřejší cestu domů. Takže nezbyde než v nejbližších dnech zakoupit v pekárně žitný kvásek a můžeme se těšit na krkonošské kyselo. P.S. A z těchto hub určitě nebude jen to jedno :-)

Chtělo by to pár hub do těstovin

A když už bylo k dispozici máslo a šunka, tak aby obědové přání bylo kompletně vyslyšeno, bylo třeba skočit jetě pro pár kousků hub k ochucení k obědu žádaných těstovin. A tentokrát se to povedlo poměrně rychle a jak to tak vypadá, tak zbyde základ i pro event. odpolední úlovek :-) P.S. Odpoledne míříme do lesa nad Koníkovem, takže logicky musel po této informaci následovat dotaz, zda tam budou koníci. Netuším, myslím ale, že nějakého koně tam někde určitě budou mít. Ale zda jej uvidíme, to nemohu slíbit. Wiki říká jen, že v nedalekých lesích byl zastřelen poslední vlk na Vysočině a že na tomto místě stojí pomník :-)

Jimramov je jen za kopcem

Původně jsme si městečko chtěli prohlédnout jen z hlavní silnice přes okénko auta, ale osud tomu chtěl, že jsem se sem vypravil hned po snídani ještě pěšky, když hlavním důvodem byl nákup másla a šunky na dnešní oběd dle přání Ali. Cyklostezkou jsem u prodejny byl za dvě desítky minut, takže proč se nepodívat i do samého historického centra tohoto městečka, jehož počátky sahají prý až do 13. stolení a ve kterém je silně patrný i církevní vliv. Takže jsem se nejen trošku pokochal cestou údolím Svratky, ale přidalo se k tomu i něco obrázků kolem náměstí Jana Karafiáta. A když k tomu přidám, že i nákup dopadl dle očekávání, tak i tuto stranu jsme stihli prozkoumat "po svých". P.S. Další zajímavostí je i to, že některé části městečka patří do Čech a zbylé zase na Moravu.

Někdo už je po ránu "na nohou"

A dává o sobě vědět, jak je slyšet z louky nad penzionem. Nám tu začíná poslední celý pobytový den, takže přiel čas ve trojici ověřit i ty houby. Podle rady pana domácího se posuneme pár kilometrů na východ do trošku hustšího a většího lesa. Ale až po obědě, dopoledne bude herna, hřiště a okolí penzionu. Ale jak to tak vypadá, tak jelikož je opět poptávka na těstoviny s houbami, budu se muset ještě na chvilku vypravit do lesíku nad námi, zda jich tam pár nenajdu. P.S. A taky se musí na něčem udělat, jen na teflonu to není ono, takže by to chtělo kousek másla. A tak nakonec dojde i na krátký pěší výlet do sousedního Jimramova. Pravda, autem by to bylo na otočku za pár minut, ale byla by škoda si neprojít aspoň kousek toho krásného údolí kolem Svratky.

Dětský vláček a další atrakce

Asi po necelých 40 minutách jízdy, neb ani těmto končinám se nevyhnuly různé objížďky resp. stavební práce mající za následek, že si občas někde počkáte, zpomalíte nebo jedete jinudy, jsme dorazili do Polničky. A jelikož to bylo chvilku po poledni, nebylo divu, že prvním bodem bylo doplnění energie v místním občerstvení. Pak už obhlídka celého areálu (vláček jezdí v každou celou) a po ní už praktické vyzkoušení. "Nepovšimnuty" zůstaly jen motokáry/čtyřkolky na praném okruhu a nakonec i bagr, ostatní atrakce, některé i několikrát, prošly naším testem. A když jsme si pak ještě jednou počkali na vláček, tentokrát v roli jeho fotografů, a pořídili pár posledních obrázků z areálu, řekli jsme si, že zmrzka bude v Pohádce. Takže návrat tentokrát horní cestou, abychom si těch stoupání, klesání a zatáček užili i z jiného směru, a po něm slíbená zmrzka, cappuccino a samozřejmě koníčci, dětské hřiště resp. les nad obcí, abychom poté společně zamířili na večeři.