Po několika serpentinách a pohledech na západní stranu ostrova jsme dorazili pod vrchol Profitis Illias, abychom si zde nejen prohlédli místní klášter, ale ochutnali i něco z místní produkce zde sídlících mnichů. I odsud byly zajímavé výhledy, zejména na místo naší předchozí zastávky, na Pyrgos, a také na okolní ostrovy kolem kaldery. A také se nám poprvé více přiblížila perla ostrova, městečko Oia, které mělo být se západem Slunce tou třešničkou na dortu dnešního putování. Ale nepředbíhejme, takže když jsme se zase dostali na “obvyklou” nadmořskou výšku na ostrově, čekala nás vesnice Megalochori, kde jsme si kromě tradiční ostrovní architektury měli možnost prohlédnout i obydlí vybudované ve skále, tedy kykládský jeskynní domek, a projít se hlavní ulicí kolem řady kostelíků a zajímavých bočních průchodů a uliček. Na malém náměstíčku jsou i docela zajímavé taverny a posezení u kávy. Spíše než prohlídka to byla procházka vesnicí, takže za chvíli jsme už byli zase v autobuse a čekala nás poslední zastávka, městečko na severním výběžku ostrova, Oia. Cesta tam, byť těch kilometrů není tolik, byla trošku delší, jednak díky členitosti krajiny a také hlavně díky provozu, který je v této části opravdu silný. Zvláště když se připletete do doby, kdy přijíždí ten největší trajekt nebo z těch u ostrova kotvících “plovoucích paneláků” vozí na ostrov resp. z něj ty spousty turistů, co se tady zastavují jen na pár hodin. Ale dorazili jsme včas, aby zbylo jak na základní prohlídku těch nejznámnějších míst, tak i na výběr a hlavně obsazení místa pro večerní sledování západu Slunce. Moc možností k pohybu zde člověk sice nemá, většina míst je privátní, ale i tak to stačilo. Ale o tom až v dalším příspěvku. P.S. Jinak těch modrých kopulí, je tu určitě mnohem méně, než uvádějí různé reklamní materiály. A nafotit je pro normálního turistu tak ani moc nejde, neb většinou jsou tyto fotky pořizovány z privátních míst.
Po několika serpentinách a pohledech na západní stranu ostrova jsme dorazili pod vrchol Profitis Illias, abychom si zde nejen prohlédli místní klášter, ale ochutnali i něco z místní produkce zde sídlících mnichů. I odsud byly zajímavé výhledy, zejména na místo naší předchozí zastávky, na Pyrgos, a také na okolní ostrovy kolem kaldery. A také se nám poprvé více přiblížila perla ostrova, městečko Oia, které mělo být se západem Slunce tou třešničkou na dortu dnešního putování. Ale nepředbíhejme, takže když jsme se zase dostali na “obvyklou” nadmořskou výšku na ostrově, čekala nás vesnice Megalochori, kde jsme si kromě tradiční ostrovní architektury měli možnost prohlédnout i obydlí vybudované ve skále, tedy kykládský jeskynní domek, a projít se hlavní ulicí kolem řady kostelíků a zajímavých bočních průchodů a uliček. Na malém náměstíčku jsou i docela zajímavé taverny a posezení u kávy. Spíše než prohlídka to byla procházka vesnicí, takže za chvíli jsme už byli zase v autobuse a čekala nás poslední zastávka, městečko na severním výběžku ostrova, Oia. Cesta tam, byť těch kilometrů není tolik, byla trošku delší, jednak díky členitosti krajiny a také hlavně díky provozu, který je v této části opravdu silný. Zvláště když se připletete do doby, kdy přijíždí ten největší trajekt nebo z těch u ostrova kotvících “plovoucích paneláků” vozí na ostrov resp. z něj ty spousty turistů, co se tady zastavují jen na pár hodin. Ale dorazili jsme včas, aby zbylo jak na základní prohlídku těch nejznámnějších míst, tak i na výběr a hlavně obsazení místa pro večerní sledování západu Slunce. Moc možností k pohybu zde člověk sice nemá, většina míst je privátní, ale i tak to stačilo. Ale o tom až v dalším příspěvku. P.S. Jinak těch modrých kopulí, je tu určitě mnohem méně, než uvádějí různé reklamní materiály. A nafotit je pro normálního turistu tak ani moc nejde, neb většinou jsou tyto fotky pořizovány z privátních míst.
Žádné komentáře:
Okomentovat