Po prohlídce toho, co bylo možné z té nejzajímavější části městečka Oia vidět z veřejně přístupných prostor, mj. řádně “vyplněných” návštěvníky, a po pořízení pár obrázků přišel pohled na hodinky. A ten říkal, že na západ Slunce si tu ještě "chvilku", tj. bez pár minut 2 hodiny, ještě počkáme. Místa, odkud by se mohl západ Slunce sledovat, jsme si, pokud to dovolily už přítomné davy turistů, prošli (některá dopředu, mj. pro jejich obsazení, už ani neřešili). Nakonec padl výběr na uličky s pohledem jak na záliv, tak na již obsazené hradby. Ne, nejednalo se o žádné dobyvatele, ale jen o turisty lačnící po pohledu na západ Slunce, před kterými se otvíral i pohled za výběžek na druhou část městečka, kam už v tuto chvíli Slunce svými paprsky nedosáhlo. Než jsme v uličce zaujali “místo na pozorování” a abych ani zde nevynechal návštěvu místních schodů, tak jsem si ještě dal dolů a nahorů ty do místního
přístavu Ammoudi, abych po předejití “karavany” oslů a poměrně zpocený (těch schodů je docela dost a venku taky nebylo nejchladněji) se vrátil zpět. Poté jsme si už vybrali z těch míst, co ještě tam byla k dispozici, naši "pozorovatelnu", odkud se ještě ten výhled zdál OK, tedy že Slunce nezapadne za nějaký z domků na ostrově, ale přes moře za pevninu někde v dáli, neb úplně “do moře” to ani tady nefunguje díky vzdálenosti ostrova od další pevniny. Nakonec jsme se dočkali, opravdu krásný pohled a k tomu i atmosféra, neb všichni tu při západu Slunce v té poslední chvíli tleskají. Pak už to tak romantické nebylo, neb jak zněl pokyn delegátky CK Šárky, po západu Slunce na nic nečekat a jde se k autobusu. Použít sloveso “jít” na vyjádření toho, jak jsme se pohybovali až někam před hlavní kostel, je hodně nadnesené. Nescházelo totiž mnoho a v některých místech jsme byli “neseni”. Ale co, dorazili jsme tak ke kostelu, který byl klíčovým bodem na trase návratu k autobusu. Pak už to byla skutečný chůze, dokonce rychlejší. Optimismus brzkého odjezdu před hlavní zácpou umírnilo jedno blbě zaparkované auto před autobusem. Ale i to se, byť poměrně složitým manévrováním autobusu stojícího před námi, nakonec vyřešilo a my jsme se noční krajinou vrátili do hotelu. Únava z celého dne se podepsala na tom, že dnešní večeře byla z nabídky místního marketu, tedy jen “do ruky”, aby následná sprcha na hotelu ukončila dnešní den se slovy “zítra už budeme fakt odpočívat” a z dnešního večera chybějící kalorie doženeme :-) P.S. Už teď mohu říci, že to je již minimálně na 50% splněno, a to ještě není zítra :-)
Po prohlídce toho, co bylo možné z té nejzajímavější části městečka Oia vidět z veřejně přístupných prostor, mj. řádně “vyplněných” návštěvníky, a po pořízení pár obrázků přišel pohled na hodinky. A ten říkal, že na západ Slunce si tu ještě "chvilku", tj. bez pár minut 2 hodiny, ještě počkáme. Místa, odkud by se mohl západ Slunce sledovat, jsme si, pokud to dovolily už přítomné davy turistů, prošli (některá dopředu, mj. pro jejich obsazení, už ani neřešili). Nakonec padl výběr na uličky s pohledem jak na záliv, tak na již obsazené hradby. Ne, nejednalo se o žádné dobyvatele, ale jen o turisty lačnící po pohledu na západ Slunce, před kterými se otvíral i pohled za výběžek na druhou část městečka, kam už v tuto chvíli Slunce svými paprsky nedosáhlo. Než jsme v uličce zaujali “místo na pozorování” a abych ani zde nevynechal návštěvu místních schodů, tak jsem si ještě dal dolů a nahorů ty do místního
přístavu Ammoudi, abych po předejití “karavany” oslů a poměrně zpocený (těch schodů je docela dost a venku taky nebylo nejchladněji) se vrátil zpět. Poté jsme si už vybrali z těch míst, co ještě tam byla k dispozici, naši "pozorovatelnu", odkud se ještě ten výhled zdál OK, tedy že Slunce nezapadne za nějaký z domků na ostrově, ale přes moře za pevninu někde v dáli, neb úplně “do moře” to ani tady nefunguje díky vzdálenosti ostrova od další pevniny. Nakonec jsme se dočkali, opravdu krásný pohled a k tomu i atmosféra, neb všichni tu při západu Slunce v té poslední chvíli tleskají. Pak už to tak romantické nebylo, neb jak zněl pokyn delegátky CK Šárky, po západu Slunce na nic nečekat a jde se k autobusu. Použít sloveso “jít” na vyjádření toho, jak jsme se pohybovali až někam před hlavní kostel, je hodně nadnesené. Nescházelo totiž mnoho a v některých místech jsme byli “neseni”. Ale co, dorazili jsme tak ke kostelu, který byl klíčovým bodem na trase návratu k autobusu. Pak už to byla skutečný chůze, dokonce rychlejší. Optimismus brzkého odjezdu před hlavní zácpou umírnilo jedno blbě zaparkované auto před autobusem. Ale i to se, byť poměrně složitým manévrováním autobusu stojícího před námi, nakonec vyřešilo a my jsme se noční krajinou vrátili do hotelu. Únava z celého dne se podepsala na tom, že dnešní večeře byla z nabídky místního marketu, tedy jen “do ruky”, aby následná sprcha na hotelu ukončila dnešní den se slovy “zítra už budeme fakt odpočívat” a z dnešního večera chybějící kalorie doženeme :-) P.S. Už teď mohu říci, že to je již minimálně na 50% splněno, a to ještě není zítra :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat