Po nalodění všech členů dnešní výpravy na škuner jsme pokračovali v dnešní plavbě kalderou na druhý ostrov. Přesněji ke druhému ostrovu, tj. Palia Kameni, kde na nás čekala zátoka a pod jejími skalisky několik termálních pramenů. Ostrovu, který obývá už více než třicet let jeden osamělý muž - něco jako “poustevník”, nazývaný Sostis. Mimochodem, když jsme tam chvilku pobývali, právě se objevil s nějakým prknem v ruce, jak je vidět na obrázku vpravo. Proto jsem jej nechal větší, aby bylo vidět, jak míří do "jeho" kostelíku. Ale nejdříve jsme se k těm pramenům museli dostat. Což znamenalo co nejblíže zakotvit škuner, pak doplavat pod skálu a užít si tu cca dvě desítky minut místních termálů. P.S. Cesta za termálními prameny vyžadovala nejen kousek uplavat v "chladnější vodě" kaldery, pak zvládnout ještě kousek v mělčí vodě (čím blíže ke skále, tím byla voda teplejší), ale v závěru si ještě neukopnout palec na kamenitém dně, na které nebylo vidět. Ne, nebyly to sinice, bylo to železo. Myslet si, že návrat k lodi byl "očistný ", šlo jen do té doby, než člověk po sprše na hotelu (za použití mýdla, jak jinak) se podíval na bílou osušku. Stejné skvrny nalezl i na osuškách, které jsme měli na lodi. Proto poučen od mé "železné lady" jsem ve sprše zvolil “program” s předmytím a opakovaným základním mytím, jako občas potřebuje auto. A výsledek se dostavil, bílá zůstala bílou :-) Mimochodem, do osprchování jsme nějaké stopy po železe na sobě ani neviděli.
Po nalodění všech členů dnešní výpravy na škuner jsme pokračovali v dnešní plavbě kalderou na druhý ostrov. Přesněji ke druhému ostrovu, tj. Palia Kameni, kde na nás čekala zátoka a pod jejími skalisky několik termálních pramenů. Ostrovu, který obývá už více než třicet let jeden osamělý muž - něco jako “poustevník”, nazývaný Sostis. Mimochodem, když jsme tam chvilku pobývali, právě se objevil s nějakým prknem v ruce, jak je vidět na obrázku vpravo. Proto jsem jej nechal větší, aby bylo vidět, jak míří do "jeho" kostelíku. Ale nejdříve jsme se k těm pramenům museli dostat. Což znamenalo co nejblíže zakotvit škuner, pak doplavat pod skálu a užít si tu cca dvě desítky minut místních termálů. P.S. Cesta za termálními prameny vyžadovala nejen kousek uplavat v "chladnější vodě" kaldery, pak zvládnout ještě kousek v mělčí vodě (čím blíže ke skále, tím byla voda teplejší), ale v závěru si ještě neukopnout palec na kamenitém dně, na které nebylo vidět. Ne, nebyly to sinice, bylo to železo. Myslet si, že návrat k lodi byl "očistný ", šlo jen do té doby, než člověk po sprše na hotelu (za použití mýdla, jak jinak) se podíval na bílou osušku. Stejné skvrny nalezl i na osuškách, které jsme měli na lodi. Proto poučen od mé "železné lady" jsem ve sprše zvolil “program” s předmytím a opakovaným základním mytím, jako občas potřebuje auto. A výsledek se dostavil, bílá zůstala bílou :-) Mimochodem, do osprchování jsme nějaké stopy po železe na sobě ani neviděli.
Žádné komentáře:
Okomentovat